Takeshis'
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHrajú:
Takeši Kitano, Kotomi Kjóno, Kajoko Kišimoto, Ren Ósugi, Susumu Teradžima, Šógo Kimura, Beat Kijoši, Tadanobu Asano, Makoto Ašikawa, Džunja Takaki (viac)Obsahy(1)
Beat Takeši žije hektickým životem filmové a televizní celebrity. Jednoho dne potká nesmělého pokladního ze supermarketu jménem Kitano. Ten se zatím marně pokouší prosadit jako herec a touží být stejně úspěšný jako jeho slavný protějšek. Oba dva jsou si samozřejmě, až na barvu vlasů, k nerozeznání podobní. Po jejich setkání se Kitanovi začíná zdát, že je Beat Takeši. Nebo je všechno jinak? V absurdním a trochu surreálném příběhu si nemůžeme být zcela jistí, co je skutečné, kdo je kdo, kdo koho hraje. Rozverná zpověď režiséra Takešiho Kitana v mnohém připomene slavný film 8 1/2 Federica Felliniho. (Febiofest)
(viac)Recenzie (64)
V uvodu se zda ze je jasne o co tam pujde. Prodejce, ktery vypada jako Beat Takeshi, do ktereho se kazdy trefuje, chodi na konkurzy na filmovou roli a stale nekdy nedostava sanci je vsem pro smich a jeho zivot je smutnou groteskou, zatim co pravy Beat ma vsechno o cem muze prodejce akorat jen snit. Do teto chvile se vse zda byt v poradku ale pak zacinaji snove pasaze a neustale se vraceni zpet v deji, zde se vlastne vzdy, kdyz si uvedomite kam se dej diky snove pasazi vratil tak v zapeti se dozvidate ze vysvetleni, ktere prislo je zase vyvracenim a poprenim vseho co jsem pochopili a dej se zase posouva zpet a zpet ...az do pasazi kde se az mooc vse mota a mota, hodne se zpiva a tanci a strili a nevim zdali to vse nakonec nebylo bezucelne. Musim se na tento kousek podivat znovu. Pro fanousky Beata je zde spousta odkazu na jeho drivejsi tvorbu, zname tvare ze napr. Samuraje. ()
Po opětovném shlédnutí se musím Kitanovi omluvit, že jsem po fébiácké půlnoční projekci udělil pouhé 4 hvězdy. Obzvláště v porovnání s jeho následujícím a zatím posledním filmem Kantoku Banzai se zdánlivá surreálná bizarnost mění v dokonale propracovaný plán relfektující veškeré polohy Kitanovy tvorby. Tento film satiricky místy až parodicky pracuje mimojiné s lynchovskou snovou logikou (hlavně z Mulholand Drive), ovšem v porovnání s ním vlastně postrádá vnitřek. Míří z vnitřku, ze snu cele ven, k sebereflexi. Ale je to přesně zrcadlově opačný pohyb, než jakým svou tvorbu Kitano destruuje v Kantoku: Banzai. Takeshis je film, který se pozvolna rozpadá, Kantoku se naopak dlouho nemůže ani rozeběhnout a začít alespoň trochu fungovat jako film. V Kitanově tvorbě se neustále v různých podobách - jak na rovině postav tak stylu - oběvují dvě protikladní a přesto se doplňující polohy: Beat Takeshi (přímočarý expresivní televizní komik) a Takeshi Kitano (minimalistický filmař, pracující s jemnými nuancemi) - tyto dvě stránky stvárňují třeba oba hlavní hrdinové ve snímku Děti se vracejí, kde protikladní hrdinové jak se ukáže na konci, se dokonale doplňují; zde se objevují dva Takeshiové (oba hraní Kitanem) a defakto vzájemně sní o tom, jak se stávají jeden druhým. Oba poslední Kitanovy filmy jsou maximálně přímočaré (zde množství gagů, sebeparodujících slow-motion záběrů střelby...) a maximálně sofistikované zároveň. ()
Rafinovaná dekonstrukce a rozborka s autodestrukčními tendencemi-aneb-Stylová autobiografie ve snovém světě.. Kitano medituje nad vlastní slávou, nad lidmi, kteří jej obklopují, nad tím jak moc jej tihle lidi vysávají(či obohacují)a jak moc vysává(či obohacuje)on je, nad rutinou showbyznysu, nad tím, co by dělal, kdyby neměl-vedle talentu-trochu štěstí,..a nad tím(a to vnímám jako jedno z hlavních témat) jestli je tím drsným, chladným a nekompromisním jakuzákem, nebo kašparem, který si vždy udělá prdel ze všeho a který by se pro pobavení lidí roztrhal......... Jeho jakuzácké JÁ nebojácně testuje, kam až může zajít, jak moc může být jeho film nečitelný, dadaistický, zašifrovaný aby mu to ještě prošlo(je to přece Mistr Kitano) a jeho klaunské JÁ mu celý tenhle odvážný projekt podvratně podkopává a dělá z něj taškařici, která si dělá dobrý den úplně ze všech-nakonec i z toho drsného pistolníka......Paráda...... Z hlediska stravitelnosti pro běžného diváka, za 3. Z hlediska zábavnosti, silné 4. Z hlediska významu v rámci Kitanovy tvorby(jako vodítko pro lepší dokreslení Takeshiho osobnosti), jasných 5. ()
Takeshi Kitano zapnul Lynch mode a experimentuje. Je to zvlastnim zpusobem chytlave a divne zabavne. Non-stop haluz, ve ktere velmi rychle ztratite prehled mezi snem a realitou. V ramci Kitanografie rozhodne prijemne osvezeni. 7/10 ()
Takeshi Kitano je osobností japonského filmu i televize, má za sebou celkem zajímavý život a také nějaké problémy, z kterých jako kdyby se ve snímku "Takeshis'" vyzpovídal, a to v surreálné podobě, kdy není jednoduché pochopit, co se vlastně děje a kam to směřuje. I proto je snímek docela zajímavý. ()
zivotopisny ulet, ktory mozu chapat len znalci kitanovych filmov a kitana sameho. ()
Ťažko hodnotiť. Takeši Kitana môžem , ale toto je akési nemastné - neslané. Film o všetkom , ale zároveň o ničom.... ()
Čistý exhibicionismus bez hlubšího smyslu. Takešimu Kitanovi nelze upřít neobyčejně svérázný smysl pro humor, leč jeho příběh postrádá nosnou dějovou linii, která by ho někam dovedla. Některé scénky jsou mně svou absurditou a scestným humorem hodně blízké, dokonce mi svým stylem (byť VELICE vzdáleně) připomínají "Muže z Acapulca" (1973) s Jean-Paul Belmondem v hlavní roli - ale ve výsledku se dostavilo neurčité zklamání, které při nejlepší vůli nemůžu označit jako lehké. Možná proto, že jsem čekala finále, které mě ohromí, díky kterému do sebe všechny dílky skládačky bez problémů zapadnou - a namísto toho se mi dostalo pointy jen velice nedomrlé ... 2,5* ... P.S.: Možná u mě hraje roli neznalost - nemám z čeho vycházet, protože ze všech filmů, které Takeši Kitano režíroval, jsem prozatím viděla jenom snímek "Samuraj" (2003). Přesto si za svým hodnocením stojím - a přeju vám hezké sny ... pokud možno na hony vzdálené snům pokladního Kitana - nebo režiséra Kitana ... myslím, že to vyjde nastejno. ()
Kitano vzal všechno, co ho napadlo a to dal do filmu. A proložil to zabíjením. Mimochodem řemeslně hezky zvládnutým zabíjením. Ale smysl to nedávalo. Jo, bylo to svým způsobem zajímavý, místama vtipný, místama vripný. Asi si dost dělal prdel sám ze sebe. Nevím, co tím chtěl jakuza básník říct. Každopádně Kitanovi to s bouchačkou v ruce sluší (na rozdíl od té růžové košile se zelenejma flekama). ()
Aj aziati majú svojho lyncha... Bohužiaľ :) ()
Tohle mě opravdu moc nedostalo a k tomu jsem se ještě stratil. Vypořádání v podobě střílení, těch kdo Kitanova dvojníka ve filmu na štvali bylo na druhou stranu hodně dobré. ()
Takeši Kitano ležící, spící. ()
Umělecká zpověď Beata Takeshiho, kterou se vyjadřuje k rozpolcenosti mezi zakřiknutým bezvýznamným začínajícím hercem a suverénní obletovanou superhvězdou zaškatulkovanou v rolích jakuzáků, přetvářce všude kolem sebe, moci a síle slávy srovnatelné s namířenou zbraní a desítce dalších motivů. Snímek rozhodně není jednoduchý na sledování, občas prolne do surreálných snů či tanečních estrád a jeho dějová linka hraje přinejlepším třetí housle. Spíše jen pro ty nejoddanější fanoušky, kteří mají Takeshiho dokonale nakoukaného. ()
Tohle bylo poprvé, kdy jsem film fakt nepochopila. Hleděla jsem na to sice se zaujetím, ale měla jsem z toho pěkný maglajz v hlavě. Říkám si "Co to...co to sakra je? Co to má být?" Na jednu stranu to byl zajímavý výlet do autorovi mysli, snad i života nebo co, ale já jsem to fakt nepochopila. Teď poněkud pochybuji o své inteligenci. o_O Každopádně některé momenty byly až směšně absurdní, humor tomu nechyběl..i když byl podivný a nepochopitelný. Možná se mi jenom zdálo, že jsem se na to dívala...já fakt nevím. Nejspíš se na to budu muset podívat ještě jednou. ()
A co bude až Kitano nebude, říkám si. Tyhle podobné meta-hrátky jsou "něco jiného", retrospektivní Kitano, jak sám řekl, tenhle film se dá interpretovat různě, je vše a zároveň ničím (žánrově) a jak v otázce na amerického vojáka ve snové sekvenci Kitano dodává, může jít o obraz z podvědomí, ale i z přesných symbolů (amerických vojáků, kteří jeho generaci dávali žvýkačky a bonbóny, ale taky jako vliv US na japonskou kinematografii). Samozřejmě ne každý je obdivovatelem tohohle tvůrce, ale je jasné, že má zcela osobitý styl, humor, způsob, jakým trollí diváka... je něco, co jsem u legitimního tvůrce dlouho neviděl, ne takhle... všichni jsou příliš zaneprázdnění svou absolutní vážností. Baví mě i jak vyobrazuje a vtipkuje ohledně sebe (konstantní narážky na svou vlastní ošklivost, "nerad se dívám do zrcadla" - plně chápu a sám praktikuju tenhle humor). Gay industry (maskér). V tomhle snímku je Kitano spoustu různých věcí - veliký režisér a celebrita (s napojením na yakuzu - jak jinak) od samého začátku, hned ta scéna, kde jsou od sebe všichni pár metrů ale Kitano jediný přežije masakr-přestřelku, mi přišlo jako jeho klasický vtip... pak spatříme, že jde o film v TV. Následuje jeho denní rutina, obhlížení ateliéru, natáčení, herců, tanečníků, zákulisí, když v maskérně narazí na herce, který je nalíčený jako klaun (a kolegou představený jako Kitanův fanoušek) ale vypadá jako sám Kitano. "Je těžké to poznat s tím makeupem. Snažíš se mi snad říct, že vypadám jako klaun?" (podobně mě rozesmívá scéna v 'Ukrutnosti', kde Kitano popraví zrádného člena yakuzy, který přeskakuje tam a zpátky jako člověka, co má více jazyků, aby ho pak doslovně "o jeden připravil") a odejde, bez toho, aby dvojníkovi věnoval pozornost. Ta japonská doslovnost. Štětka, co s ním pořád chodí... pak chodí s jeho známým a oblíbeným hercem... krátké záběry na to, jak ji šuká, vrací se v dalších obdobách jako "kurva", která přeskočí okamžitě ke komukoliv jinému. Tenhle film není nějak mistrovsky natočen, ba naopak má takový skoro až líně nesnaživý chaotický styl, speciálně proto, kolik věcí v sobě mísí. Ale je zajímavé sledovat Kitana ve dvou (a více) polohách... v jednom filmu, přičemž jediné, co ho odlišuje je mírná aktivita/pasivita, oblečení a barva vlasů. Falešné tetování yakuzy. Používání scén z příběhu ve filmu do filmu ve filmu (*střih u nakopnutí na chodbě). Kitano se pak s dvojníkem setká "Vypadá vážně jako já" a dá mu autogram o který si dvojník řekne, film opravdu začíná relativně, jakože "buduje nějakou skutečnou zápletku" než se zvrhne ve "skutečný cirkus". Kitanovi pak začne jeho dvojník vrtat hlavou a on přemýšlet o jeho životě (a myslím, že tady se i příběh zlomí, v tom, že Kitano začne snít během nanášení tetování pro scénu) o svém dvojníkovi a jeho obtížném životě neúspěšného herce. Fanynka, která chce Kitanovi vyjádřit vděčnost za jeho práci, ale je ignorována Kitanovým asistentem a řidičem, pak dává svůj dárek Kitanovu dvojníkovi, jehož život začneme sledovat, ten dárek přijímá s díkem několik dní. Jsou to vše takové malé blbé vtípky. Ignorování Kitana pří castingu, kdy vždycky sledujeme tucet herců (včetně mafiánského synka a že u nás v práci taky máme "mafiánského synka" tak vím moc dobře jak moc snahy tihle synkové do práce dávají) jak předvedou, co mají a když přijde řada na Kitana, toho vždycky odbydou nebo přeskočí, stejně tak komické je, jak je Kitano všemi šikanován při všech možných malých příležitostech a přechází to s klidem a odevzdaností, aby pak v druhé půlce spustil očekávaný carnage a doslova všechno řešil tím, že to rozstřílí na sračky. Nelze se ubránit absolutně komediálnímu podtónu, připadal jsem si zvláštně, když mě násilí tolik rozesmívalo, ale film je notně sarkastický a myslím, že začínám černý humor skutečně doceňovat. Kajoko Kišimoto konstantně šikanuje Kitana k počítání peněz, třeba za žvýkačky, nebo mu nějak jinak hází klacky pod nohy. Kitanův universe je jaksi propojený a na sebe konstnatně odkazující. Tanec housenky. Střelba přecházející do podoby souhvězdí, ad absurdum. Kitano očividně reflektuje na svoje filmy, ale ne v nějakém smysluplném konceptu, jako spíš "volně plynoucím". Postavy jsou zastřeleny... a v další scéně se objeví znovu (obzvláštně postava maníka v bílém obleku, který se tam polovinu filmu objevuje v zakrváceném a prostříleném obleku - až do tanečních a muzikálových čísel... tedy než se v záklonu opět vytasí kvér). Je tu spousta chytrých postupů, ale Kitana opět netřeba snažit se plně rozebrat a analyzovat, tohle není film pro davy (a že sehnat tenhle snímek nebylo snadné a trvalo mi to). Lidi nemusíte chápat, abyste jim mohli být blíž. Zvláštní zacyklenost, nejednoznačnost mezi oběma postavami, končící vraždou jednoho druhým. Jsou to právě snímky jako tyhle, co dělají Kitana tak zajímavým, jako část celku jeho kinematografie, kde dominuje převážně yakuza tématika, ale najdou se i úsměvnější filmy, co jsou více komedie, nebo drama. Je ale nutno podotknout, že Kitano začínal jako komik (navíc i tvůrce Takeshi's Castle), proto mu trollení není vůbec vzdáleno. Začínám se o to trollení čím dál více zajímat, řekl bych, že lidi, co tohle dělají mají vůbec nejblíže k pravdě, jako jakási parafráze na Shawa a jeho "If you want to tell people the truth, make them laugh, otherwise they'll kill you." (...) "Luxusní život vás stojí stejnou měrou špatností." Kitano Being Bad Boy. Není to tak, že by člověk se jménem vyflusal œuvre kterej je perfektních 10 děl (Tarantino). Někomu se daří být relativně kvalitní souhrou mnoha náhod. Ale většinou je život mnohem špinavější, je geniální i tupý zároveň a často se prokousáváme přes genialitu, kterou nevidíme v něčem absolutně na povrchu meh vyhlížejícím, stejně jako můžeme vnímat nespolehlivé lidi jen jako nespolehlivé, zatímco pro nás dělají největší laskavost a obráceně, ti, co nám poklonkují a obletují nás, můžou být vlastně jen paraziti. Není od věci nepřistupovat k životu s jasně danou definicí, protože tu přece nemáme šanci vědět. () (menej) (viac)
Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. ()
Asi největší úchylárna od Kitana, na komedii v pohodě. ()
Filmová vražda diváka v praxi. ()
Slabé. Komedie to moc není, aspoň já jsem se moc nezasmál. Je možné, že Japonský humor je specifický a mě prostě nesedí. Celkově to byl velký chaos. Provázání skutečností se sny. Moc se to nepodařilo. ()
Není to geniální jako Felliniho 8 a ½, není to strašné jako Balíkovy Narozeniny režiséra Z. K. Ale na lepší pozici, než je střed pomyslné úsečky „filmů o sobě“, Takeshis‘ nemá, mj. i kvůli nezřízené zálibě v pistolkách. Výstřelů je tu tolik, že by vydaly za deset válečných, gangsterských a jiných podobných střílečkových žánrů dohromady. Film je kulkami doslova prošpikován a jejich množství je nejen zabíjející, ale především ubíjející v působení na diváka - neustále silněji se vkrádající pocit nudy vyvolávají opravdu spolehlivě. ()
Reklama