Princezny nejsou vždycky na vdávání

Ono je to sympatické, některé fórky povedené, princezny, jejich otcové, a dokonce i Havelka se snaží o jistý nadhled (kde už Nárožný s Kozderkovou mírně přehrávají), ale co naplat, když se mi tady Dáša Veškrnová jako holka s velkým srdcem a láskou nepozdává (dokonce mne kolikrát napadlo, zda jen nechtěla zištně rychle zbohatnout a stát se slavnou, ale to by přece zvoneček odhalil, že jo? - navíc ta paralela s jejím přáním stát se královnou a s jejím skutečným životním směřováním, ta to prostě mimo plán ruší), a příběh je vyprávěn hodně rozvláčně - třeba jen prvních deset minut klábosí král se švagrovou, a není to ani vtipné, ani informativní, jen se vyplňuje stopáž. A samotné návštěvy princezen, jejich nucený příjezd na zámek (přece si nebude zvoneček vozit s sebou, to by byla velká práce), také nějaké příběhové terno nedávají. Ale celkově je to sympatické, chvílemi skutečně vtipné. (22.03.2015)

Pohádka z doby, kdy už jsem sice měl dětství za sebou, ale ještě jsem se ho zuby nehty držel, třeba i tím, že jsem si žádnou neděli nenechal v televizi ujít pohádku. A tato je z těch tradičních. Klasické papundeklové kulisy, chudá královstvíčka, která by člověk kamenem přehodil, a tradiční požadavek svatby, tentokrát ze strany prince. Jako tradičně prince jelimana, který hledá tu pravou mezi podivnými princeznami i když je každému jasné, že tu pravou má přece přímo před očima v té chudé chaloupce v podhradí. Hvězdné obsazení, občas vtípek, nezapomenutelná písnička a samozřejmě poučení nejen o tom, která je ta prává. Co víc si mé stále ještě dětské srdce může přát. (08.03.2012)

Banální vyprávěnka o tom, jak ta pravá nevěsta pro prince není z rodu bohatých princezen, ale hubatá holka z podzámčí. Ten, kdo odhalí pravou podstatu každého je zvoneček, který mají pověšený na zámku nad dveřmi a Bůh ví, jak mu současný král ucpal srdce (zvon nemá pusu, tak se asi ucpává srdce, i když to zní divně), že se za něj, dnes již zesnulá, královna provdala. A právě kvůli tomu strašně chytrému zvonečku si tu pohádku pamatuji z doby, kdy jsem ještě byla malá a věřila jsem, že zvony můžou mluvit. (20.10.2010)

Díky Petru Nárožnému a Ondřeji Havelkovi i docela slušná pohádka, ač natočená ve studiu. Zvoneček a jeho zpěv si ještě pamatuji z dětství. Vzhledem ke stopáži je to celkem oddychová, nenáročná záležitost s klasickými pohádkovými motivy - tři princezny, kvalitně zobrazené špatné vlastnosti. Jen ta Dáša mi tam neseděla. Mě totiž nikdy nepřišla krásná a už vůbec ne jako dobrá herečka. (30.06.2020)

Československá televizní pohádka o princi Marianovi, který si vybíral nevěsty mezi princeznami s charakterovými vadami a nakonec se dle očekávání oženil s chudou kamarádkou z dětství, obyčejnou pracovitou ženou Madlenkou (D. Veškrnová). Nesmělý princ O. Havelka na nátlak svého otce krále P. Nárožného a především tety Aurélie (L. Kozderková) se s pramalým nadšením uchází o tři princezny na třech různých královských dvorech a přestože je každému troubovi na první pohled jasné, že ani jedna z princezen není vhodná coby partnerka, všechny pozve na pokračování námluv do svého království. Nad dveře do přijímací komnaty však moudrá madam Aurélie umístila kouzelný zvoneček, který pravdivě zazpívá, co je vstupující osoba zač a je-li vhodná jako budoucí královna. V komických rolích princezen se objevily J. Paulová, jež se zajímala pouze o bohatství a honosnou prezentaci její osoby, extrémně ospalá a líná N. Konvalinková a zlá a krutá M. Fišerová. V malých rolích otců těchto nepovedených dcer, zcela v područí jejich rozmarů, se objevili velké herecké osobnosti J. Bláha, J. Větrovec a J. Abrhám. Jak už je u paní režisérky J. Pokorné-Makoczové dobrým zvykem, natočila opět pěknou a zábavnou pohádku, z níž musí mít každý příjemný pocit. (28.11.2016)