Vyvrhel z pekla

Brutálny béčkový horror zo začiatku osemdesiatých rokov minulého storočia. Nechutné, odporné, samoúčelové, silne krvavé gore scény a takmer žiaden dej. V tých časoch sa podobných snímkov v Taliansku natočilo hodne. Tento si však pamätám dodnes. Tiež si spomínam, že v nelegálnej video distribúcii to frčalo pod názvom "Vyvrheľ z pekla". ** (08.02.2008)

D´Amato tentokrát neboří nějaká tabu (sežraný plod v Antropofágovi bylo přeci jen posunutím hranic filmovýho vkusu, i v době kontroverzních Kanibalů), ale i tak je Absurd docela silné kafe. Ať už díky explicitním scénám, kdy maniak v detailech rozřezává pilou hlavu své oběti, nebo svým syrovým pojetím, při čemž místy vykouzlí opravdu hutnou atmosféru. To hlavně v poslední pekelné půlhodině, která připomene právě D´Amatův o rok starší Antropophagus. Jinak George Eastman jako zabiják je neskutečně přesvědčivý, nepotřebuje žádné masky, on jako šílený vrah prostě vypadá. (30.09.2011)

Diela Antropophagus alebo Bui Omega od trashmajstera Joa D'Amata radím do zlatého fondu talianskeho brakového hororu ( V mojom rebríčku medzi vyššie postavené snímky The Beyond a House by the cemetery od Fulciho a Ghosthouse Umberta Lenziho), vyznačujúceho sa schopnosťou premeniť svoje nedostatky v charakteristické plusy. Nelogické chovanie postáv, mŕtvolne pomalý vývoj dela a iracionálne radenie nadmerne krvavých výjavov v kombinácii s talentom pre výber prostredia a záhrobnou syntetizátorovou hudbou vytvárajú špecifickú atmosféru rôsolovitej nočnej mory, ktorou dokážu filmy stále fascinovať divákov a uchovávajú v sebe veľkú časť príťažlivosti starej európskej hororovej školy. __ Avšak Fulci, Lenzi a ani D´Amato pri svojej veľkej produkcii lacných brakov nevytvorili len snímky hodné uznania a poskytujúce bizarné rozkoše, čoho jasným dôkazom je aj pokračovanie Antropophagusa, predstavujúce skôr okaté vykrádanie Carpenterovho Halloweenu než zaujímavé trashové dielo. Antropophagus 2 nielenže (očakávane) neobsahuje ani gram carpenterovej remeselnej zručnosti, ale nenapĺňa ani paradoxné kvality spomenutých hororov. Fušerske remeslo, obligátna krvavosť, surovo negramotný kus napodobeniny neprodukujú svojvoľne pomalým tempom plynúce nočné mory, ale predstavujú len surový základ D´Amatovej produkcie bez pridaných hodnôt. __ Antropophagus 2 je najnudnejšou, najtopornejšou možnou podobou slasheru, neschopne napodobňujúceho zaoceánske vzory a talianska absurdnosť, nelogickosť, prehnaná krvavosť... tu obnažujú svoje silno babrácke korene. __ D'Amatov film je pripomenutím, že talianskym hororom nie sú len podarené snímky, ale hlavne hromada vädnúceho odpadu - aj keď miestami odpadu veľmi zábavného a naozaj usmievavo naivného. (05.09.2016)

Dvojka slabší. Stenopolis přišel o ten nahnilý look, už to není zrůda - tedy alespoň ne navenek. Navíc už úplně nepochopitelně nežere lidi. Je to ale pořád ten vytáhlý šílenec, navíc se dozvíme, že prakticky nezabitelný. V jedničce byl větší potenciál se nudit, ale celek byl o dost silnější. Navíc ten vylidněný ostrov... Tohle už je jen průměrná vyvražďovačka se dvěmi ucházejícími vraždami. Už to není SICK. (stopáž hodnocené verze: 01:30:15) (20.02.2009)

Joe D'Amato musí být blázen. Něco jako Ed Wood brutálního humusu. Nemá to hlavu, nemá to patu, gore scény působí tak samoúčelně, že nevíte jestli se máte smát nebo brečet, a s velkou pravděpodobností se ani nedodíváte. Ne proto, že by se nedaly vydržet ty odporné scény, ale jednoduše vás to po chvíli znudí natolik, že dokoukání nebudete považovat za nezbytné. Přesto dávám dvě hvězdičky. Ono je to celé totiž svým způsobem vyjímečné. [Zajímavost: Hraje zde Michele Soavi, který o dekádu později režíroval fenomenální kafkovskou zombie tragikomedii Dellamorte Dellamore.] (08.12.2006)