Antropofág

,,Když karty neodpovídají na budoucnost tomu, kdo se na ni ptá, znamená to, že ji nemá." D´Amatovy snímky se občas snaží vybočit a šokovat, chybí jim však preciznost a originalita italských mistrů, jaké představují Fulci, Argento, L.Bava aj. Nijak nápaditá vyvražďovačka skupinky lidí uvězněných na ostrově je osolena několika drsnějšími gore scénami, které dnes však hororového fanouška stěží překvapí, natož šokují. Italskou filmovou hudbu 80.let mám vcelku rád, zde ale byla dobrá a funkční jen zčásti. Místy šlo o nepříjemné břinkání na klimpr. Osobně se mi nejvíce líbily dvě scény - bouře vypadala hodně realisticky a kobka působila vskutku strašidelně. Plíživá kamera, šero, světlo, tma, zde dobrá hudba a...mrtvola obíraná krysami! Ňam! (22.01.2012)

Tak jsem konečně dal tuhle slavnou italskou malinu. Z časových důvodů jsem to viděl po dvou částech, to ale mé finální hodnocení nijak neovlivní. Sedmdesátky v italské kinematografii byly jedna velká divočina. Krom slavných a kultovních snímků se točily všelijaké erotické šílenosti, prapodivné horory a kanibalské filmy. Zejména kanibalismus byl v té době velmi oblíbeným námětem. V té době byly zejména tyhle filmy závislé na kvalitních maskérech a tak když jste to hodně dobře uměli s latexem, měli jste o práci i zábavu postaráno. Tehdy z toho lecos bylo šokující, nicméně dnes i to nejhorší násilí působí svým provedením velmi úsměvně a až naivně. Halt dnešní divák dost zdrsněl. Tyhle filmy se také vyznačují šílenými scénáři. Hrdinové (přičem herci jsou dost často kapitola sama o sobě) se mnohdy chovají naprosto nelogicky a chaoticky. Zde například dva hrdinové uvidí v zálivu neukotvenou loď. Rozhodnou se, že se rozdělí (přitom po ostrově běhá Otesánek) a loď nějak dostanou ke břehu. Jeden zmizí a ten druhý dojde ke vstupu do hrobky. Hledaje způsobu asi jak zajistit plachetnici sestoupí s loučí do hrobky a vyděšeně pozoruje práchnivějící neboštíky uložené ve stěnách katakomb...:-). Logika fakt těžko pochopitelná. Kosťáci jsou samozřejmě ze sádry, jedna lebza jako druhá s perfektními chrupy, ruce vždy kompet i s prstními články. Jako bejvalej archeolog se tomu musím smát. Ruka to je hromada kůstek a prsty to samé. Jakmile dojde k rozpadnutí chrupavek a tkání zůstávají jen dlouhé kosti a z ostatního jsou hromádky drobných kůstek. Těžko může viset celá ruka z rakve i s prsty... :-). Film provází celkem povedená dobová elektronická hudba. Každopádně dnes je to slušný kandidát do muzea hororů, který vzbuzuje stejné úsměvy jako třeba první automobil na páru. Dávám tedy za dva kousance a spíče měřím dobovou optikou, protože hodnotit to dle dneška nejde. * * (10.06.2022)

Ze začátku se to v celku táhlo a moc mě to nebavilo,ale s příchodem hlavního kanibala to začalo nabírat na obrátkách.Není to žádná pecka,ale pár silných momentů určitě má.Rozhodně mě tento kousek neurazil ba naopak těch pár vydařených scén mě nadchlo.Nutno ale dodat,že pár vydařených scén nedělá celý film.Přes všechny plusy i mínusy rozhodně stojí film za to vidět.Tím myslím fandy hororu a jiných zvrhlostí.Tuctovým divákúm by rozhodně nic neřekl.Za mě zlatej dobrej střed. (21.05.2015)

Mám slabosť pre všetko grécke. Páči sa mi ich nádherná prímorská krajina, páči sa mi ich spôsob života, páči sa mi aj ich folklór, obdivujem ich históriu, páčia sa mi grécke ženy, chutí mi ich kuchyňa... Grécko je fascinujúce. A viete čo mám tiež ešte veľmi rád? Staré talianske horrorové filmy plné krvi, násilia a nechutného gore. Takže taliansky atmosferický béčkový horror odohrávajúci sa na jednom menšom gréckom ostrove ma potešil a zaujal. No a z toho vraždiaceho kanibalistického psychopata Nikosa Karamanlisa išla fakt hrôza. "Antropophagus" *** (21.10.2015)

Toto, by mal byť predchodca "Anthropophagus 2", ktorý pred pár dňami vyčaril trblietky v očiach nejednému fanúšikovi horor žánru, a obzvlášť teda gore. No čo k tomu dodať. Má to 43 rokov, asi ťažko bude kvalita spracovania dosahovať úrovne, ktorá uspokojí niekoho náročnejšieho, veď aj jebačka s "dvaciatkou", láka ďaleko viac, ako s "milfkou" na prelome kategórie "mature". Ono, snaha sa ráta, uprieť sa nedá a Ja úprimne verím, že v danom období musel daný snímok vyvolať minimálne emocionálny rozruch. Prvá polovica sa snaží budovať nejakú tu atmosféru, no akcie je pomenej, pričom za zmienku stojí tak maximálne jedna scéna z úvodu. No a tá druhá? Bohužiaľ o nič lepšia, tak max dve scény navyše, pričom ten hudobný doprovod ťažko budovanú atmosféru len totálne dojebal a to mňa osobne sralo najviac a možno aj práve preto len dve "jagavé". No čistý "Fantozzi". (21.11.2023)