Antropofág

Antropophagus disponuje nevídanou ultrabrutalitou, ktorou prevyšuje väčšinu obdobne zameraných talianskych hororov z 80tych rokov vrátane väčšiny fulcioviek. Je to raritné dielko, ktorému by sa žiaden správny hororový fajnšmeker nemal vyhnúť. V rámci filmografie ničoho sa neštítiaceho Joea D'Amata sa bez debaty jedná o špičkový počin. (27.05.2010)

Odľahlý ostrov, ktorý je celý obklopený morom a k tomu partia mladých ľudí a kanibalistické monštrum. Príbeh sa neniesol v znamení originality, le prepracovanosti rozhodne ano.  Tento film disponuje silnou atmosférou hneď od začiatku. Keď prídu do dediny a tá je vyľudnená bez života, tak tu je dusné tajomno čo sa to vlastne stalo v tej dedine. Vynikajúca až desivo strašidelná atmosféra sa niesla od tej doby až po záverečné titulky. Prvý krát ako som sa zoznámil z Antropofágom a na mňa urobil dojem, išiel z neho strach a beznádej i maska sa podarila. Silno depresívne vplývalo aj samotné miesto zrúcaniny a starých domov. Len samotný Anropofag je braný len tak okrajovo a gore scén je tu tiež poriedko, ale dve scény mali efektnosť. Ako celok som spokojný a to z D"Amatom som sa stretol po prvý raz, ale určite nie naposledy. (01.02.2015)

Mám slabosť pre všetko grécke. Páči sa mi ich nádherná prímorská krajina, páči sa mi ich spôsob života, páči sa mi aj ich folklór, obdivujem ich históriu, páčia sa mi grécke ženy, chutí mi ich kuchyňa... Grécko je fascinujúce. A viete čo mám tiež ešte veľmi rád? Staré talianske horrorové filmy plné krvi, násilia a nechutného gore. Takže taliansky atmosferický béčkový horror odohrávajúci sa na jednom menšom gréckom ostrove ma potešil a zaujal. No a z toho vraždiaceho kanibalistického psychopata Nikosa Karamanlisa išla fakt hrôza. "Antropophagus" *** (21.10.2015)

Tohle je stará dobrá italská škola hororu s češkou Zorou Keslerovou v jedné z hlavních rolí. Nádherné exteriéry řeckého ostrova, jeden z nejděsivějších a nejodpornějších pomatených zabijáků, co jsem kdy viděl a jedna dost hustá scéna, která ve své době musela vzbudit velký rozruch (ještě, že se na to se mnou nedívala má těhotná žena!!!). Hodně slušná práce. (17.08.2009)

Co si budem povídat, je to sračka nad sračky. Veškerá atmosféra je postavená na tom, že někdo chodí po tmavém baráku a říká: "Počkej, já se podívám támhle" a "Rozdělíme se, já jdu semhle." Spousta nelogičností, scénář tupý až to rozesmívá, špatné herecké výkony, nějaká ta nechutná scéna, aby si perverzní publikum přišlo na své (a trocha toho autokanibalismu na konec). Ale vidět to v Aeru na velkém plátně s geniálním simultánním překladem je zážitek na celý život! (14.02.2009)