Pán času

Pět sérií, které jsou pokračováním původního seriálu; rozhodně jasná kultovní záležitost! Ovšem první čtyři série neměly to správné tempo, dokud nepřišly vynikající pátá, šestá a sedmá série s Karen Gillan. Ta je tou nejlepší doktorovou společnicí, a celkově je to velmi sexy slečna! _ _ _ Dále bych chtěl vypsat dodatek, že daleci jsou snad těmi nejlepšími záporáky filmové historie (nepočítáme-li tedy MiBa z Lost). ✔ (13.09.2011)

Silly and/but sweet. Tak bych mohl shrnout každý díl, který jsem viděl. Utvrdila mě v tom kromě novodobých dílů i vidění těch ze staré éry, u kterých je ta 'silliness' více zřejmá. Což neznamená, že by to bylo špatné, suspension of disbelief je mocný nástroj. Pomáhá tomu i druhé přídavné jméno z věty na začátku textu, protože co epizoda, to nějaké poselství nebo emočně vypjatý závěr - u lidí vede díl Vincent and the Doctor, já preferuji závěr The Doctor Dances. I přes všechnu tu kýčovitost a 'silliness', just that once, everybody lived. Jinak je to klasická cestovatelská vesmírná sci-fárna, tolik oblíbená pro svou žánrovou různorodost a nevyčerpatelnou zásobu námětů, i když (pochopitelně) podezřele mnoho jich končí v Británii. Všichni hlavní herci a herečky mají něco do sebe, ale z doktorů a companionů je u mě jasný top Matt Smith a duo Karen Gillan a Arthur Darvill. (29.10.2018)

Na první pohled se může zdát, že Doctor je jen excentrický chlápek s modrou budkou, který věčně běhá kolem a vyžívá se v katastrofických situacích všeho druhu. Ale každý další díl mi prozrazuje, že Doctor je mnohem víc. Když akceptujete, jak absurdně všechno na první pohled vypadá, zjistíte, že tu postavu nejen milujete, ale je vám ho neskutečně líto. (14.03.2012)

Jelikož jsem toho o Doctorovi Who slyšela hodně chvály ještě před tím, než jsem vůbec mohla zjistit, o čem tenhle seriál vůbec je, chtěla jsem ho odepsat a vůbec na něj nekoukat. Nakonec jsem se rozhodla, že se teda podívám. Jak jsem tak koukala, říkal.a jsem si, že jsem měla pravdu. Za prvé, je to sci-fi, ke kterému já moc blízko nemám, a za druhé, všichni mi připadali příšerně nesympatičtí. Jenže stačily asi tak 2 vteřiny a všechno v Doctorovi Who mě nadchlo. I ty původně nesympatičtí lidé. No jo, Britové, na ty si asi musíte nejdřív zvyknout, abyste si je mohli zamilovat. Když mi už po prvním díle (upřímně to byly asi 2 vteřiny) přišla představa, že promeškám příští díl, hrozivá, musela jsem si přiznat, že se mi tenhle seriál líbí. Líbí se mi Doktor, jeho společnice, modrá telefonní budka jménem TARDIS (uvnitř je větší)... Líbí se mi taky mimozemšťani, Dalekové, Kyberlidé (teda tady to 'líbí' neberte tak vážně, Daleky, Kyberlidi a další mimozemšťany ze srdce nesnáším :D)... U tohohle seriálu si připadám jako děsná citlivka.. Kdo u sci-fi seriálu brečí? Když Rose držela svého umírajícího tátu, brečela jsem. Když 9. doktor (Chris Eccleston) zregeneroval, nesla jsem to dost těžce (jo, zas jsem bulela), přece jenom jsem si bez něj nedokázala DW představit. Ty jeho držky byly prostě úžasné :D. Hned ve Vánoční invazi jsem si ale zamilovala Davida Tennanta, který mě svými obličeji a výrazy úžasně baví a už teď mám strach, jaké to bude, až zregeneruje v Matta Smithe (je mi jasné, že zas budu bulet :D). Když 'zemřela' Rose, bulela jsem asi 30 minut. Strašná citlivka. Zatím jsem z doktorů zažila Christophera Ecclestona a Davida Tennanta, ze společnic Rose Tylerovou, Donnu a Marthu, a přiznávám, že i když jsem se pokaždé s předchozím členem těhle dvojčlenné party loučila těžce, toho dalšího jsem si zamilovala stejně jako toho předchozího. Tenhle seriál prostě miluju. Jo, řekla jsem to. I přes to, že mě o tom každý chtěl přesvědčit předtím, než jsem věděla, kdo Doctor Who je. 100% (13.10.2013)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)