ReneeS

Konec za tři, čtvrtá za Trojana, jehož příběh mě asi jako jediný na tom konci opravdu zaujal. Znám britskou i americkou verzi a byla jsem docela zvědavá s jakou pointou se vytasí ta česká. Nemá cenu řešit, co všechno dávalo nebo nedávalo smysl. Trochu mě mrzí, že si tvůrci vybrali asi to nejjednodušší zakončení, doufala jsem v něco odvážnějšího.Ještě ale přidám plusový bodík za Miroslava Hanuše.

Přiznám se, že italské macho prostředí mě moc nebere, ale zákulisní hrátky Bena Milese a Rufuse Sewella bylo čiré potěšení sledovat.

Pěkné, ale nijak výjimečné. Líbí se mi tenhle žánr i doba, ale asi jsem od toho čekala něco víc. Dost času jsem strávila přemýšlením, jestli má Pitt vyžehlený obličej, jestli ho nějak photoshopovali anebo jestli se tak strašně snaží hrát si na Humphreyho Bogarta. P..S. Díky za Antona Lessera, potěšilo.

Královnička je krásná, ta je vám tak krásná. A i přesto, že je mi navíc i sympatická a líbilo se mi, jak Jenna hrála, nějak to nestačilo. Chtěla bych víc politiky, víc pletichaření, víc všeho toho s čím se musela po nástupu na trůn potýkat, víc reálného života a méně zamilovaných pohledů. Vždyť prostřední díly nebyly o ničem jiném. V patnácti bych možná byla nadšená, ale teď mě to baví asi tak prvních 15 minut. Navíc mé hříšné myšlenky patřily lordu M.

Záchvaty smíchu, pobavení, překvapení, mírné znepokojení, zklamání, depka, nasrání, ještě větší depka, hořkosladké loučení ... takhle se v chronologickém pořadí střídaly moje nálady od začátku první série do konce páté. Přišla šestá série a já se jen s málokterými postavami shledala tak ráda jako s touhle partičkou. Už mi došlo, že není žádné happily ever after, všichni zestárli (až mě to vyděsilo), přibyly vrásky i šediny, ale život si ve svých čtyřiceti a padesáti podělávají stejně jako to dělali ve dvaceti nebo ve třiceti. Občas když s kamarády sedíme v hospodě a řešíme ta naše vlastní malá dramata, uvědomím si, že někdo jako Adam, Pete, Jenny, Karen a David by klidně mohli sedět u vedlejšího stolu. Už bude další série?

Chtěla bych říct, že pointa byla chytrá a zachránila to, v co se druhá polovina filmu začala zvrhávat. Jenomže u mě se minula účinkem. Nebyla jsem ohromena a myslím, že ani překvapena, jen otrávena. Začalo to dobře, okázale, Geoffrey Rush byl podivně podmanivý a dokázal si to něco udržet i s postupem děje (odpustila bych mu i těch pár přeslazených scén), ale pointa to zničila, Co zůstalo? Nějaký cizí muž a krásná kavárna.

Zatímco většina čeká až a kdy se BBC vytasí s dalšími díly Sherlocka, mě mučí představa, že další serie Endeavour se teprve natáčí. Narozdíl od jiných policajtských seriálů se zatraceně chytrým,ale trošku divným hlavním hrdinou jsem si tenhle neoblíbila hned od prvního dílu. Tohle se rodilo pomalu, s kažým dalším dílem až mi to pomalu ale jistě zalezlo pod kůži. A májí na tom podíl Evansův mladý záhadný Morse, Allamův charismatický Thursday i Lesserův často překvapivý a ne tak ušlápnutý Bright. Přidejte k tomu krásné místo, ještě lepší hudbu a i když rozuzlení bývá často překombinované, pro děj samotný tomu odpouštím. Kde jinde takhle potkáte Velkého Gatsbyho?

Skvělý ústřední pár - kombinace Branagh a Kingston ve společných scénách fungovala výborně, jen šílenství Lady Macbeth nesedlo. Působivě a jednoduše udělaná scéna a pořádně zpackaná kamera. Příliš rychlé střídání záběrů a úhlů, detaily na postavy ve chvíli kdy by bylo lepší vidět celé jeviště. Nelíbilo se mi ani pojetí čarodějnic. Přesto bych si přála tam v přítmí sedět. Mám dojem, že zrovna u tohoto představení záznam naprosto nezvládl zachytit atmosféru, jaká musela panovat v St. Peter Hallé.

Už od první scény je to živá, chaotická koláž. Velmi vizualně zaměřená, scény nebyly ani tak hrané jako spíše odtančené. Celé to působilo jako složitá choreografie plná výrazového tance. Proto mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že je to ve skutečnosti moralita, snažící se odpovědět na poměrně složité otázky. Jsem spíše konzervativní a dávám přednost hrám, které jsou zaměřené na samotné hraní a méně na efekty, ale tohle se mi líbilo. Zvlášť postava Smrti zanechávala podivný pocit - často jsem se ji musela smát, ale v podstatě byla hrozně znepokojující.

Wilde je poklad, co věta to perla. Když se najdou herci, kteří je umí podat, špatně to dopadnout ani nemůže. Výborně jsem se bavila, jen mi to přišlo takové nevýrazné. Kvalitně odvedená práce, která ničím nevyčnívala z řady jiných zpracování. Tvůrci možná měli pocit, že sám fakt, že Davit Suchet navlíkne korzet a sukni udělá ten trik, jenomže on Lady Bracknell nehrál jinak než mnozí, v tomto případě mnohé, před ním. Zdá se mi, že Judi Dench to ve filmové verzi podala skoro totožně, ale o malinko líp. Byla to dobrá hra, velmi zábavná komedie, ale určitě to nebude věc na kterou si hned vzpomenu, když se mě někdo zeptá na hry, které mě letos opravdu zaujaly. (netuším jak to vypadalo v záznamu, hru jsem viděla na živo v divadle)