Černé zrcadlo

Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance. (04.01.2017)

Posedlost moderními technologiemi zabíjí tento seriál stejně jako moderní technologie zabíjejí skutečný život. Nejlépe jsou hodnoceny epizody, které jsou tímto zabíjením prolezlé skrz naskrz a které jsou stejně hloupé a nudné jako lidi, kteří se bez zaváhání nechávají těmito technologiemi ovládat. Epizody, které už teď působí tak nechtěně směšným dojmem, že za pár let si nad nimi diváci ukroutí hlavy podivem, že něco takového mohlo mít ve své době vůbec úspěch. Pokud chcete nadčasovost, tady jste na špatné adrese. Tohle zestárne rychleji než řeknete švec. A přitom to tím pašíkem všechno tak pěkně začalo. (04.04.2020)

Jak už to tak u antologií nevyhnutelně bývá, některé epizody Black Mirror jsou bezezbytku geniální (Be Right Back, Patnáct milionů meritů, San Junipero), jiné minimálně velmi zajímavé (Medvídek Waldo, Nenávist národa, Striking Vipers), trochu nevyužité (Zkušební verze, Rachel, Jack and Ashley Too) i vyloženě slabé (Arkangel). Přesto mi nedá hodnotit seriál jako celek, který je prostě plný jedinečných nápadu a point. Dohromady tvoří působivý testament postmoderních úzkostí z nebezpečí technologií, který zdaleka není jen pesimisticky technofobní, ale má často mnohem širší a překvapivé přesahy. Haters gonna hate, ale fakt mě baví, že u poloviny epizod si lidi stěžují na to, že stojí jen na pointách, zatímco u druhé poloviny často ti samí hořekují nad absencí pointy a stavění na high conceptu. Takže obojí špatně? Nehledě k tomu, že velká část epizod se nehodí ani do jedné škatulky a obstojí jako pečlivě gradovaný příběh vcelku. Nemluvím o nějaké přehnané komplexnosti, ale o funkční dramaturgii. Brooker má nápady, které nejsou vždy dotažené do konce, zato ale chytí a umí překvapovat. Nesmírně cenný seriál i se všemi svými ups and downs. (13.04.2020)

Black Mirror je zajímavý britský počin. Všechny příběhy jsou temné, kontroverzní, svým způsobem hodně zvrácené a zanechají vám v ústech nepříjemnou pachuť. Je to jakási satira na zvětšující se význam technologií. Každý příběh je jiný, odehrává se v jiné době, s jinými herci a epizody tak na sebe nenavazují (místama se ale svým způsobem navzájem připomínají různými referencemi). Co ale podle mě mají společného, je originální myšlenka. Další společný ukazatel je, že se odehrávají v blízké či vzdálené budoucnosti a tématem jsou technologie. A tohle téma je samozřejmě dosti aktuální, protože většina z nás má určitě větší či menší obavy, co nám rozmach technologií a budoucnost přinese. Některé díly jsou dokonce až mrazivě reálné a některé jsou trochu nadsazeným přirovnáním toho, jaký je dnešní svět. První díl konfrontuje diváka s tím, na co všechno je schopen se dívat a zda dokáže překročit hranice toho, co je považováno za mravní normy. A tím nás seriál usadí do křesla s popcornem a připraví spanilou jízdu do vzdálené budoucnosti. Seriál nepoučuje, neříká, co je dobré a co špatné, pouze naznačuje a nechává na divákovi, aby si svůj názor vytvořil sám. Black Mirror se jednoduše nedá popsat, to se musí vidět. Nejoblíbenější epizody: Fifteen Million Merits, The Entire History of You, White Christmas, Shut Up and Dance, San Junipero, Hated in the Nation, Arkangel, Crocodile, Hang the DJ, Metalhead - "People don't even look up anymore. The sky could turn purple and you wouldn't notice for a month." (14.07.2020)

První epizoda mi byla puštěna s tím, že je to "film, kde se šukají prasata", což mě naladilo do naprosto špatného režimu vnímání. Až zpětně jsem pak zjistila, jak to vlastně bylo skvělé. Druhý díl vypadá dobře, ale straší věcmi, kterých se zas tolik nebojím. Zato ve třetím jsem se viděla i se svým zrnem. (23.06.2012)