Černé zrcadlo - Série 1 (2011) (séria)
Fifteen Million Merits
Tvorcovia:
Charlie BrookerRéžia:
Euros LynKamera:
Damian BromleyHudba:
Stephen McKeonHrajú:
Daniel Kaluuya, Jessica Brown Findlay, Rupert Everett, Julia Davis, Isabella Laughland, David Fynn, Colin Michael Carmichael, Matt Stokoe (viac)Obsahy(1)
Příběh Patnáct milionů meritů se odehrává v sarkastické verzi naší budoucí reality. Společnost existuje jako parazit, buňky představují pokoje, přičemž zdi jsou tvořeny obřími televizními obrazovkami. Masy se poté vrhnou na bezcílné a nesmyslné šlapání na rotopedu a sledujeme mizerné programy v televizi. Čím víc šlapete, tím víc výhod dostanete. V této bezútěšné existenci dochází Blinkovi postupně trpělivost se vším v jeho životě. Nicméně setkání s nováčkem Abi mu dodá nový smysl života. Objeví se totiž příležitost uniknout každodenní dřině skrze jediný zbývající cíl v životě ... aktivní účasti v reality show. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (147)
Kritika médií, konkrétně showbyznysu a všech těch talentových soutěží. Na jednu stranu musím uznat, že v tomhle směru je to celkem chytré a rozhodně to má co říct. Být to poutavější, dokázal bych si i představit, že by se mi ta epizoda líbila. Jenže to by to muselo mít pořádně promyšlený svět. Hodně zhruba tuším, jak funguje, ale proč všichni žijí v nějakých kostkách o dvou místnostech, jestli je to nějaká postapokalyptická společnost, příroda přestala existovat a venku je k nepřežití (i přes ten poslední záběr si nejsem jistý, mohla to být jenom obrazovka), z čeho se bere jídlo, když jedinou "prací" je šlapat na rotopedu... Takhle to poselství sice chápu, ale moc ho neberu, když je zasazené do světa, který sám o sobě nefunguje. A přitom mě ten svět ze začátku dost zaujal a těšil jsem se, jak ho budu poznávat a stále víc chápat... a místo se toho dočkám utahané romantické linky, která tam sice své místo má, ale ne úplně nejlíp promyšlené. Zatím mě tenhle fenomén pořád nechytl tolik, jako skoro všechny ostatní tady, ale pokračovat budu, on je mi ten styl typu Krajních mezí/Twilight Zone poměrně sympatický... EDIT: Po týdnu zvedám hodnocení na slabé 4*, protože i přes ty mínusy to vůbec nebylo špatné a na rozdíl od ostatních mnou zatím viděných epizod Black Mirror tahle jedinná epizoda předává nějaké pořádné a inteligentně podané poselství. A vlastně je i jediná, o které můžu s čistým svědomím říct, že se mi líbila - i když je zde z první série hodnocena nejhůř. Slabé 4* ()
Dokonale a děsivě TREFNÉ!!! ()
A co na tuto antiutopickou (anti)reklamu na Xbox Kinect říká Jaro Slávik? ()
Autorský avatare, ahoj. ()
Podle mě druhý nejlepší díl seriálu a jedna z nejpůsobivějších a nejpropracovanějších sci-fi povídek vůbec. Nebál bych se tuto epizodu nazvat vyloženě geniální. 10/10 ()
Veškerá váha leží na posledních deseti minutách a celá předchozí stopáž mohla být mnohem efektivněji přednesena za mnohem kratší dobu - a kdyby měl celek 20 minut a ne hodinu, nepůsobilo by to nakonec tak banálně, ale jako úderná zkratka. Tohle je jedna z mnoha ukázek, kdy se krom high concept námětu nepodařilo nic přinést ke stolu. ()
Po pomalejším, ale intenzivním rozjezdu v podobě National Anthem je druhý díl první série Black Mirror těžkou trefou do černého. Technologická dystopie plná známých motivů, je velmi nepříjemná, velmi důsledná a Kaluuyův výkon je fascinující. Po technické stránce absolutní lahůdka. ()
Autenticita nade vše. Bojím se že ten díl uvidí někdo od reklamy a že za jejich přeskakování budeme platit. ()
Futuristicky sarkastické pojetí, přesto se slušnou myšlenkou. Místy mdlé scény do sympatických čísel hnala dvojice Jessica Brown Findlay a Daniel Kaluuya. Čím víc nesmyslně šlapou, tím víc výhod mají. Každý den jako přes kopírák, bezvýchodnost, nehmatatelné štěstí, umělé cíle, v pokoji jen postel a obří televizní obrazovky plné nepřirozené radosti. Být viděn, nezapadnout. ()
Fritz Lang by mohl vstát z hrobu a s úšklebkem prohlásit: "Já vám to říkal!" Tohle je totiž Metropolis, rok výroby 2011. ()
Satiricky podton som odcital medzi 45 - 60 sekundou a potom uz ostavala iba velka nuda a prilisny Wtf faktor 3/10 ()
Rozhodně nejslabší epizoda první sérky. Sice dobrý nápad, zajímavé sci-fi prostředí, ale ta story se mi moc nelíbila. 65% ()
Tohle je na mě moc velký sci-fi. Potřeboval bych větší sondu do fungování celýho světa, odpovědi typu "protože to tak je!" mě neuspokojujou už od první hodiny matiky. Na druhou stranu, když začala Jessica zpívat, byly to nejkrásnější tři minuty celý první série. A je mně úplně jedno, jestli doopravdy zpívala ona nebo kolik minut to doopravdy trvalo. ()
Fíha, podařilo se takřka nemožné, ještě překonat první díl. ()
Strhující dystopie, v níž funguje vše od (mrazivé) zápletky, přes (výbornou) formální stránku, (adekvátní) herecké výkony (Rupert Everett si svou karikaturní variaci Simona Cowella vychutnal), až po (silné) emoce. Pointa je možná trochu předvídatelná, ale zato velmi logická a dokonale stvrzující celkovou bezútěšnost a bezvýchodnost. ()
Čo na to povedal Simon Cowell a čo by na to povedal Haľo Pabera? ()
V tomto případě bylo zrcadlo opravdu černé. Dokonce tmavě černé. V hlavní roli se představil negřík, který je i na negerské poměry škaredý. Tento díl nám představil velmi zajímavou vizi budoucnosti. Negřík se zoufale pokoušel vymanit se z virtuálního světa. Motorem pro změnu svého života mu byla neskutečně ošklivá slečna, o které všichni mluvili skoro jako o novodobé Miss Universe. Zřejmě chtěli tvůrci poukázat i na to, že v budoucnosti neexistuje dobrý vkus. Neskutečně mě iritovaly plné obrazovky prasáren, což byl veskrze jediný zdroj zábavy pro obyvatelstvo. Ačkoli mě příliš neoslovilo zpracování, tak nápad si ocenění rozhodně zaslouží. ()
Tak tahle epizoda mě nudila od začátku do konce. ()
nuda k posrání a nakonec z toho vylezlo po milionu hodin takové hovno...prostě čas vyhozený z okna ()
Málokteré dystopie mi přijdou realistické, tuto již žijeme... ()