Réžia:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrajú:
Eric Bana, Daniel Craig, Ciarán Hinds, Mathieu Kassovitz, Hanns Zischler, Ayelet Zurer, Geoffrey Rush, Gila Almagor, Michael Lonsdale, Mathieu Amalric (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Mladý Izraelčan Avner je podobne ako mnohí jeho krajania hlboko zasiahnutý vraždami izraelských športovcov na mníchovskej olympiáde. Keď prijme ponuku dôstojníka Mossadu zúčastniť sa odvetnej operácie, musí opustiť tehotnú manželku, zmeniť totožnosť a využiť všetky svoje schopnosti na vypátranie a zabitie jedenástich mužov, ktorých Mossad obvinil z prípravy mníchovskej akcie. Čoskoro sa stane vodcom päťčlennej skupinky, ktorá po celom svete metodicky vyhľadáva a zabíja mužov zo zoznamu. Situáciu im však čoraz viac komplikuje nielen vlastné svedomie, ale aj skutočnosť, že i lovci sa môžu ľahko stať lovenými... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (727)
Žádná popcornová zábava se tentokrát nekoná. Uznávaný režisér se tu z bezpečí akademického odstupu vyjadřuje k situaci, která se ubíjí v neuvěřitelném počtu postav a motivů. Po dlouhých letech se mi stalo, že jsem se u Spielbergova filmu nudil, že jsem nechtěl odhalovat, co přinese další scéna, další zauzlování děje. Olympijské hry v létě 1972 poznamenal teroristický útok, při němž našlo smrt jedenáct izraelských sportovců. Spielberg si nicméně všímá hlavně následné odvety, kterou na teroristy přichystala tajná služba Mossad. Počáteční přesvědčení ve správnost činu ale postupně nahlodávají otázky nad zaplacenou cenou. Právě otázek tvůrci pokládají až moc, ale příliš na ně neodpovídají. Takže leccos zůstává na divákovi, který se však (když to budu brát za sebe) zobrazovaného na plátně emočně ani jinak prakticky nezúčastňuje. Tempo se táhne, atmosféra je výborná jen občas, z filmu sálá chlad, herci se můžou přetrhnout, ale s nikým jsem nesoucítil, nikomu nefandil. Určitě to není zbytečný film, tvůrce opět dokázal svou režijní velikost, ale mě si nezískal. Prostě tohle není film, ke kterému bych se chtěl vracet. Uchvácen jsem byl tak akorát kamerou Janusze Kaminskiho, ale to už je ohraná písnička. Vím, že ty tři hvězdy vypadají s ohledem na to, kterým filmům jsem je v minulosti dal, hloupě, ale prostě takhle to momentálně se tímhle Spielbergem cítím. Mezi moje nejpříjemnější setkání s ním stále za posledních deset let patří Minority Report a Válka světů. Mnichov na ně bohužel (docela silně) ztrácí. ()
Je mi líto, ale nemůžu jinak. Většinu času jsem nevěděla, kdo je kdo, kdo po kom vlastně jde, kdo koho zrovna zabíjí a hlavně - vůbec s nikým jsem nesoucítila, žádná smrt ve mě nezanechala ani trochu dojmu a nikomu jsem nefandila. Míchá se ve filmu jedna organizace přes druhou, nerozeznáme od sebe pomalu teroristy, policajty, Izraelce... Tímhle filmem mě Steven Spielberg zklamal ještě víc, než rádobydojemným Terminálem. Tenhle film jsem opravdu protrpěla, s velkým přispěním neskutečné délky a nicneříkajícího "příběhu" (masakr - schůzka - vražda - soulož - příprava - vražda - příprava - vražda - ... - příprava - vražda - soulož - retrospektiva na masakr - soulož - konéééééééc). Práce s kamerou a hudba Johna Williamse (která ovšem ve filmu vynikne až v titulkách) sice byly perfektní, ale to je dost málo. ()
Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. ()
Režisérský matador vítězí na všech frontách. Ať už nechává Erica Banu brečet do telefonu nebo servíruje komando, které vystřílí, na co přijde. Některé drsné scény bych od něj nečekal a to už z jiných válek dobře vím, čeho je schopen. Steven zkrátka neváhá tnout do historické problematiky, tentokrát té, která zasahuje i do současnosti. A svoji misi dotáhl do konce tak brilantně jako nikdy předtím. ()
Steven Spielberg dokáže natočit bez nadsázky cokoliv: epický válečný velkofilm, atmosférické sci-fi, nejdobrodružnější podívanou všech dob nebo dvouhodinové osvobozování otroků z lodi. Jeho drama o přišívání utržených knoflíčků ke košilím od Armaniho nejspíš do kin jen tak nepřijde, drámo o olympijských atentátnících z Mnichova ale zatím také není vůbec na škodu. Neuvěřitelný Hulk v psychologické jízdě roku 2005? Sem s tím. ()
Galéria (32)
Fotka © Universal Pictures
![Mníchov - Fotosky](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/662/166662995_23e47d.jpg)
Zaujímavosti (41)
- Tony Kushner nejdříve odmítl práci na scénáři, protože si myslel, že na filmový debut je pro něj látka příliš kontroverzní a komplikovaná. (HellFire)
- Když Steven Spielberg získal práva na knihu George Jonase, pověřil napsáním scénáře více tvůrců. Jeden spolu napsali David Webb Peoples a Janet Peoples, kteří mají za sebou například Dvanáct opic (1995), další napsal scenárista Tlumočnice (2005) Charles Randolph. Režisér si za nejlepší vybral text Erica Rotha. Ten napsal například Forresta Gumpa (1994) nebo Aliho (2001). Pod finální verzi se podepsal především Tony Kushner. (imro)
- V čase 1:21:00 si můžeme na reklamním sloupu, u kterého se baví Avner (Eric Bana) a Louis (Mathieu Amalric), všimnout plakátů k filmům Krysy z temnot (1974), Moi y'en a vouloir des sous (1973) a Doktor Popaul (1972). (codyak)
Reklama