Za humnami je drak

Hned v názvu pohádky je chyba, za humny nebyl drak, ale jakási prapodivná animace. S drakem měla společného tak maximálně to, že byla příšerná a vzbuzovala hrůzu. Jinak pohádka trpěla vysokou nelogičností, jak je ostatně pro tento žánr typické. Pokud by v realitě nějaký drak dostal chuť na princeznu, silně pochybuju, že by sebehloupější král na něj posílal prince postupně jednoho po druhém, místo aby na něj poslal celou armádu najednou. Pár katapultů, lučištníků, hasičský sbor, který by stříkal vodu na rytíře v první řadě coby ochranu před dračím ohněm a král se mohl těšit z vkusné předložky k posteli. (28.12.2018)

Tenhle film je vlastně pohádková parodie: drak tu nežere princezny, ale uhlí; princ nejde na draka s mečem, ale s loutnou; král lišácky pasuje uhlíře na rytíře, aby mohl drakovi předhodit jeho dceru,... Filmové zpracování sice pokulhává, ale točilo se podle dobrého scénáře, takže snímek určitě stojí za vidění. Jen princ Jan mohl být trochu menší ňouma - takhle je opravdu nepochopitelné, že se do něj Liduška zamiluje. Herecky vyniká zejména trio Císler - Kemr - Kvietik. Císlerovi jako králi scenáristka (Markéta Zinnerová) přidělila největší porci "hlášek", ale dostává se i na ostatní. Takže se pokaždé při sledování dobře pobavím. "Kdo je tady prostý, vy sprostý?!" :) (22.09.2011)

"Jak se to řekne, když je král blbec?" "Že se trošičku pomýlil." "Správně. Jsem blbec!" - Tahle pohádka je o tom, co se stane, když se všichni dívají, ale nikdo neposlouchá. O tom, že lidé někdy věří víc svým vlastním představám a strachům než tomu, co vidí a slyší. A že jednu věc v různém kontextu můžeme vnímat úplně odlišně. Král ze začátku věnuje Lidušce červenou stuhu "pro krásu" , ale když stuhu později vidí na drakovi, nepozná ji a považuje ji za zlé znamení... Pro tuhle pohádku mám slabost. Tuším, že její "technické parametry" - loutka draka, kostýmy, herecké výkony atd. - někdy trochu pokulhávají, ale mají i spoustu hvězdných momentů a mně ve většině případů vyhovují - jako by tahle pohádka byla natočena přímo pro mě. Viděla jsem ji už asi dvacetkrát a nikdy se u ní nenudím. Přispívá k tomu asi jednak geniální scénář, jednak to, že je ze zlínského studia, natočená na východomoravských kopcích a neokoukaném zámku Milotice. A co vyhovuje mé české duši - dá se citovat! "Přece se nebudeš bát - vždyť jsi po mě! No jo, jsi po mně. Vždyť já mám vlastně taky strach." - "A nevobkreslovat!" - "Nezakázal jsem vám snad, abyste mi nosili zprávy o povodních, o požárech, o vdavkách naší kuchařky a jiné hrůzy?!" - "Morcechadry, darmošlape zatracená... Bohatá je ta naše řeč. A krásná!" (03.02.2013)

Ozdobou této pohádky je bezesporu Ivana Andrlová, ale jinak mě tento příběh zrovna moc nezaujal. Jasně, máme tu hodného draka – který dnešní děcka už spíš rozesměje, ale jinak se mi to pod kůži moc „nezarylo“. Zvlášť, když jsem to viděl po tolika letech a popravdě jsem se u sledování tak trochu nudil. Je tu několik humorných situací, Jiří Císler podal svůj osobitý výkon, ale to je tak všechno. Prostě klasický průměr, nic víc… (26.12.2018)

„A nedupat!“ Pekná rozprávka o kráľovi, ktorý svojich podriadených ohadzuje papučami, chce dobre vydať dcéru a vrásky na čele mu spôsobuje plyšovo-kreslený drak (za humnami). Silné herecké obsadenie (Císler, Kvietik, Kemr), nevtieravá atmosféra a podarené dialógy („A zpívaš taky o lásce?“ – „O lásce? To víš, že jo. O lásce nejraději.“) nám umožňujú zabudnúť na slabý rozpočet (smiešne davové scény). (26.07.2009)