Faktótum

Příjemně negativní štěk ze života jednoho nenapravitelného loosera Henryho Chinaskiho, který představuje alter ego spisovatele Charlese Bukowského. Otupělý hrdina se průběhem děje nikterak nevyvíjí, jen se neustále protlouká od práce k práci (ze kterých jej ani mnohdy nestačí vyhodit), od flašky k flašce. Henry miluje ostatně jen dvě věci – psaní krátkých povídek, na které mu nikdy od příjemce nedochází odpověď, a chlast!! Žije ze dne na den, v zaplivaných hotelech, tu a tam v bytě další trosky, kterou sbalil v baru a která ho nijak nezajímá (ale na druhou stranu občas vstane s kocovinou z postele a upraží pár palačinek). Je ztracenec, který se potácí od chudoby k zoufalství a naopak, ale nikdy nezapomene držet v ruce flašku nebo sklenku skotský. Film je protkán řadou pochybně bizarních postaviček (stačí jen připomenout podivínského milionáře s nezrealizovanou operou). Zkrachovalou existenci bravurně vystihl i co se týče chůze a mimiky dle mého názoru nedoceněný Matt Dillon (letos nominovaný na Oscara za Crash), který nikterak závratně netouží po úspěchu nebo nějaké nápravě (co se alkoholu týče) a takřka rituálně na přeskáčku s přítelkyní každé ráno zvrací. Režisér natočil úsměvný film, který není ani komedií ani dramatem a rozhodně se nesnaží vychovávat nebo něco napravovat. Černým humorem protkaných scének je celá řada, umně je zde nakládáno s nejrůznějšími postavami, které sice mnohdy dostanou jen pár minut prostor (Dillon téměř nesleze z plátna), ale svoje role si dosyta vychutnávají (viz.moje oblíbená a zde Chinaskiho další pochybná známost Marisa Tomei). (03.04.2006)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Ach jo, čekal jsem víc. Bukowského miluji, dostala mne hned jeho první mnou přečtená kniha -Šunkovej nářez. Vynikající! A pak už jsem jen hltal a hltal. Jen poezii až tak nemusím. Já raději lyriku, a když pijácké básně, tak F.Gellnera. Jeho život byl uragán, smršť, tornádo, tsunami. Tenhle film je krotký, utahaný, opatrný....Bukowski ve svých vzpomínkách píše, že nesnášel letadla a přednášky. Když ho pozvali na univerzitu do Los Angeles, tak během letu z té hrůzy vypil láhev whisky a druhou než dorazil mezi studenty... Byl dobytek, ale jeho knihy jsou plné nádherných nápadů, chlastu, vtipu a sexu utrženého ze řetězu. Na film se klidně vykvajzněte, jděte do jeho psaní! (28.02.2011)

Ač mám zvláštní slabost pro dekadentní filmy, kde se hrdinové profilují jako nihilisti se slabostí pro flákání, ženy, drogy a chlast a Bukowského knihy jsem z většiny hltal jedním dechem, musím říct, že mě tahle adaptace dost zklamala... Matt Dilon je výborný, ztroskotalá existence každým coulem a Lili Tylor je typ ženské, které jsem si po boku Henryho vždycky představoval... Takže v castingu problém nemám. Ten je pro mě prostě v nepodařeném přenesení onoho pověstného "ducha" Bukovského nihilistických eposů, kdy se naprosto mimoděk začneme dívat na svět stejnýma očima jako jeho Chinaski... tohle film zkrátka nedokázal - sledujeme jen jakéhosi chlápka, kterého svým způsobem litujeme, jak znuděně prochází jedním pramálo zajímavým dobrodružstvím za druhým. V neposlední řadě je taky film (nejspíš kvůli produkčním požadavkům) VELICE umírněný, takže jestli čekáte nějaké naturalistické erotické scény, opilecké orgie či obzvláště peprný slovník, nechte si raději zajít chuť. Z mého hlediska chyba na režisérské stoličce. Pěkná hudba. 50% (16.10.2006)

Miluju tvorbu Charlese Bukowskiho, ale rozhodně to není látka vhodná k filmovým adaptacím. Jeho knihy se zakládají na častém opakování situací, důležitý je v nich komentář hlavního hrdiny, autentičnost a otevřené neromantizované přistupování k sexu. Dalším problémem je pro mě obsazení Matta Dillona, který se sice s rolí vypořádal znamenitě, ale Chinaski prostě nemůže být takhle v zásadě pohledný chlap. (03.06.2007)