Zlomené květiny
Broken Flowers
Broken Flowers
Broken Flowers
Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Mulatu AstatkeHrajú:
Bill Murray, Julie Delpy, Brea Frazier, Jeffrey Wright, Meredith Patterson, Ryan Donowho, Alexis Dziena, Sharon Stone, Frances Conroy, Christopher McDonald (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Don Johnston (Bill Murray) je zapřisáhlý starý mládenec, jehož právě opustila jeho poslední láska Sherry. Nedá se tím vyrušit, odhodlán dál trávit čas své předčasné penze před televizí. Když ale dostane záhadný dopis, naznačující anonymně, že s některou z četných bývalých lásek má dospělého syna, je nucen přece jen se zamyslet nad minulostí. Poháněn spíš svým sousedem a kamarádem Winstonem, který si rád hraje na detektiva, než vlastní zvědavostí, vydá se nakonec Don pátrat, která z jeho někdejších milenek by mohla být autorkou dopisu a matkou jeho syna. Jediné stopy jsou růžová barva dopisu a psací stroj, na němž byl napsán. Postupně se setká se čtyřmi ženami, které něco znamenaly v jeho životě (Sharon Stoneová, Frances Conroyová, Jessica Langeová a Tilda Swintonová), ale žádná v něm neprobudí víc než trochu nostalgie. Nicméně ho všechna tato setkání konfrontují s jeho minulostí i přítomností. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (501)
Jarmusch i Murray jsou opravdu ve formě. Parádní minimalistická komedie se spoustou růžového humoru, etiopské hudby a bizarních vedlejších postaviček. Čtyři a půl. ()
Proutník Bill Murray navštěvuje svoje bejvalky ,aby našel svého syna. Film je hereckým koncertem Billa Murraye, který má podobný herecký projev jako ve filmu Ztraceno v překladu. Klidná Jarmuschova režie umocněná skoro nehybnou kamerou. Klidná road movie s chmurnou atmosférou, která vám rychle uteče. ()
Výborné drama v lehkém komediálním nádechu, které mi přišlo k chuti jak svíčková s dvanácti. Nikam se tu nepospíchá, humorná stránka splnila svůj účel na výbornou a smutný výraz mého oblíbence Billa Murraye je třešničkou na dortu. 80% ()
Film o rádoby superpřitažlivém muži postrádajícím charisma a sexappeal, který sexuálně použil v jednom inkriminovaném roce tolik žen, že ani neví, kde by mohl mít potencionálního syna, což mu vytvoří pocit samoty, do něhož zabředne a existencionalita jeho příběhu ho dožene nepřipraveného. Gratuluji. ()
Jedným slovom úžasné! Milá a podmanivá road-movie zostarnutého "Don Juana" za hľadaním svojho "hypotetického" syna ma potešila snáď úplne všetkým. Skvelá Jarmuschova réžia, zaujímavá atmosféra, šikovne vybratá hudba, skvostní herci vo vedľajších úlohách (Jeffrey Wright ako detektív-amatér-nadšenec, Sharon Stone, Julie Delpy, Tilda Swinton menej androgýnna ako obyčajne, Jessica "Dr. Dolittle" Lange a... neopakovateľná Lolita of course :-))) a hlavne Bill Murray, ktorý v tretej časti svojej hereckej "Unavenej trilógie" je opať fantastický. Klobúk dolu všetkým zúčastneným. 10/10 ()
Velice pomalý film se skvělým Billem Murayem. Ale opravdu moc pomalý. Aspoň mě to tak připadalo když jsem sledoval hl. hrdinu jak v dvouminutovém záběru sedí na gauči. A takových scén zde bylo více. ()
Film má len tú chybu, že spĺňa všetky očakávania... Aj napriek rovnako zahranému STRETENÉ V PREKLADE, je pohľad na Murraya stále zaujímavý... ()
Snímek obdržel jednu z cen v Cannes. Stojí na výborném Billu Murrayovi jako osamělý, životem unavený muž a jeho protipólu, energickém Jeffrey Wrightovi. Humor vzniká z jejich vzájemného škádlení, stejně tak i při soupeření matky v podání Sharon Stoneové s její dospívající dcerou. Divák je napnut až do samého závěru. ()
Bylo to fajn, ale ... Něco tomu chybělo, kdo viděl, asi tuší, co mám na mysli. :-) ()
Murray hraje takovýho "kyselýho" týpka, co se pořád tváří skoro stejně, ale přitom cítíte, že vlastně on sakra dobře hraje. Pomalý příběh plyne v poklidu. Celkově je to taková tragikomedie o tom, jaký v podstatě prožil Don Johnston život (spíš on se sám nad tím začne zamýšlet - tak mně vyzněl konec filmu). Některé scénky jsou docela zajímavé (hovor se sousedem, návštěva první bývalé přítelkyně, letadlo). 79 %. ()
Bill Murray jako tichý, nemluvný, až plaše působící donchuán byl fantastický. Opravdu. Obdivuhodný výkon! Bohužel mě zklamal závěr. Film si plynul poklidně a pomalu k ohromujícímu konci, který se nekonal... ()
Jarmusch zase čaruje. Milý film plný výborných citací filmové i literární klasiky a inteligentního humoru. Jestli (jenom) hledáte odpovědi, dopadnete stejně blbě, jako ten amatérský detektiv. Život totiž není pouze rébus k rozlousknutí... 90% Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, gudaulin, kleopatra, Faye, Tsunami_X ()
Další Jarmusch, který mě nebavil. Přitom je nabitý hvězdami, má velmi zajímavý námět, ale ta uspávající hudba, střih a hlavně scénář, z toho dělají jen průměrné drama (v žádném případe komedie!!!!!). Takže za mě palec dolů a pravděpodobně se dalším Jarmuschovým filmů vyhnu velkým obloukem, leč se jeho tvorba pyšní samými vysokými čísly. ()
Mám ráda filmy, které nedělají z diváka naprostého idiota. A toto je přesně ten případ. Kolikrát se jen díváme do mlčící a kamenné tváře Billa Marray a přesto bychom byli schopni z fleku shrnout jeho vnitřní monolog. ()
já teda filmy Jima Jarmusche moc nemusím, ale tohle svěží dílko plné cynického humoru s skvělým Billem Murrym a nápaditým scénářem, nasnímané ze zajímavých úhlů, se mi moc líbilo. Teda až na ten konec-nekonec, ten mě zklamal, nemám rád, když nením, jak příběh skončil. A taky nechápu, jak titulní hrdina mohl opustit sharon stone, i v 45 má stále neuvěřitelný sexappeal:) ()
Ja len takú malú úvahu. Viem, že je medzi nimi pomerne veľký vekový rozdiel, ale čo keby nejaký úlet vyústil v spoločné minimalistické dieťa Jima Jarmuscha a Sofie Coppola? Možno by to bola jedna z najkrajších vecí, ktoré vie dnešná doba ponúknuť. Mohlo by ísť potom hľadať otca alebo v ideálnom prípade točiť filmy. Možno by zistilo, že život nie je ružový, ale vedelo by urobiť z Tildy Swinton ženu a polámať kvety do krásy... ()
Starému mládenci Donu Johnstonovi (Bill Murray) jednou přijde dopis, že má syna – počal ho prý před dvaceti lety- jenže dopis psaný na stroji na růžovém papíře není podepsaný. Kamarád mu vypracuje plán na vypátrání pravdy, vydá se tedy po stopách 4 hypotetických matek svého nečekaně zjištěného syna. Film se pak dělí na jakési 4 úseky z nichž každý je věnován jedné bývalce. Broken flowers je vyvrcholením Murrayovi volné „trilogie“ v níž hraje starší pány žijící ve vlastním, vnitřním světě (Lost in translation, Life aquatic). Jarmusch sází na to, že Murray je vtipný, i když nic nedělá. V mnoha záběrech tedy hrdina jen sedí a mlčí. A ono to opravdu vychází. Murray dokáže vtipný gag vykouzlit i z naprosto nepatrného pohybu obočí, zachvění pokožky na tváři. Díky němu jsou Broken flowers velice zajímavá podívaná, a to i přes to, že se v nich zas tolik neděje. Jediný element, který film poněkud brzdí jsou cestovací předěly mezi jednotlivými návštěvami. Na druhou stranu to udává filmu rytmus, který ho dost charakterizuje – tento film je totiž tichý, klidný, nevzrušivý, a sympatický tak, jako jeho hrdina. ()
Jarmsuch si vážně asi dovolí natočit cokoli co chce, a je mu jedno jak se to bude lidem líbit. Sice si udržuje svoje klasický rysy, ale tenhle příběh je fakt skoro o ničem. ()
Bill Muray už by měl dát pokoj s tím niterným herectvím, kdy se jen dívá a jinak nehne ani brvou. Chápu, že se nemusí snažit, prošlo mu to už v mnohých filmech, platí mu za to, tak proč by se namáhal? Jenomže je to už děsné klišé, furt jenom civí jak nešťastný šafářův dvoreček a ani se nepokusí o náznak emoce. ____ Příběh je o chlapíkovi, který u bývalých lásek hledá možného nikdy nepoznaného syna. Přitom se zjistí, že je fetišista, který měl za milenky jen fetišistky fascinované růžovou barvou. Dost nuda. ()
Súvisiace novinky
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (viac)
Naprosto chápu - jako chlap - tu touhu muže středního věku vědět, co jeho dávné lásky nyní dělají. I to rozčarování chápu, když to zjistí. Jen ten konec mi přišel hodně nedotažený. ---------- Recenze pro Filmpub: Kdo sleduje tvorbu Jima Jarmusche, jistě si povšiml jeho postupného odklonu od artových věcí (ne vždy nezávislých) k řekněme komerčnějším. Což nemíním jako kritiku, ale spíše poctu tomuto všestrannému režisérovi. Než se vrhneme na jeho nejnovější dílko, snad mi prominete mírné nostalgické vzpomínání. Bylo to krátce po té události, co se jí dnes říká sametová revoluce, a se spacákem a batohem jsem bivakoval po kinech karlovarského filmového festivalu a v pozdních nočních a půlnočních projekcích hltal Kafe a cigarety, Podivnější než ráj nebo Mimo zákon. Černobílá poetika „lidí na cestě“, vyvržených ze svého prostředí, panoptikum podivných postaviček, a hlavně úchvatná atmosféra a výběr hudby, to vše činilo z Jarmuschových filmů požitek artumilovného studenta. Pak přišel povídkový film Noc na Zemi, který rozhodně patřil k překvapením, ale přitom nepostrádal onu pocitovou hloubku a určité pocity vykořeněnosti a spleenu (zvláště u finské povídky). Mrtvý muž – už zase černobílý – překvapil zase jiným způsobem, Ghost Dog jakoby navázal na Jean-Pierre Melvilla s jeho Samurajem. A ve filmech se začalo objevovat více hereckých hvězd, takže nyní se není čemu divit, když ve Zlomených květech můžeme říci, že exceluje opět Bill Murray, jemuž role životem malinko unavených stárnoucích maníků s krizí poststředního věku jdou na výbornou. Tentokrát hraje postavu starého mládence, který si však žen užívá i tak dosyta. Jeho poklidný život však naruší dopis, naznačující, že s některou ze svých milenek má dítě. Ačkoliv se mu samotnému do nějakého pátrání nechce, přece jen ho soused nakonec dokope k tomu, aby zvedl zadnici od televize a svá děvčata objel a poptal se jich po zdraví a po dětech (mezi nimi najdeme opět známé herecké hvězdy, např. Sharon Stoneovou). Rámec příběhu patří v současné době v Hollywoodu k poněkud častěji používaným – vzpomeňme jen Švindlíře, nebo svým stylem podobný snímek O Schmidtovi. Jenže tentokrát po jarmuschovském způsobu – jemný humor, nostalgická až sentimentální poloha a různá setkání, vzpomínky, náhledy, i ona určitá vykořeněnost navzdory úspěchům a finančnímu zabezpečení hlavního hrdiny. Opět výborný výběr hudby, rovněž kamera přisunuje neustále nové porce pro oko, herecké výkony dokonale na úrovni a sladěné. Příjemně překvapí – na rozdíl od doslovných hollywoodských spektáklů – nedořečený otevřený konec. Samozřejmě, že i zde je znát posun od Jarmuschových prvních filmů. Billa Murrayho evidentně zneužívá v jeho nové herecké poloze, prvky drsné reality, podané poetickým pohledem, se poněkud posunuly směrem k poetické realitě, podané realisticky psychologickým pohledem. Jim Jarmusch se v mnohém podobá Billu Murrayovi – stárne jako víno a je stále lepší. Když se zase vrátím k onomu nostalgickému vzpomínání, dovolím si teď trošku zhůvěřilost, ale přijde mi Jarmuschův režisérský vývoj trošku podobný třeba vývoji Andrzeje Wajdy, který také od čistě uměleckých filmů postupně dospěl ke komerčnějším projektům, aniž by ztratil svůj rukopis a i umělecké či poetické vidění světa. Dá se tomu říkat dospívání, zmoudření či sebepoznání, jakého se nakonec dostane i hlavní postavě Zlomených květů? () (menej) (viac)