Zlomené kvety

Velmi zajímavé dílo. Mé první setkání s tvorbou Jima Jarmusche ve mě zanechalo příjemné a mírně nostalgické dojmy. Film je založen v podstatě na jednotlivých návštěvách a konverzacích s dávnými láskami a pojížděním v autě. Říkám si, že se za celý film vlastně příliš nic moc neudálo. Bill Murray dojede, nastává okamžik dávného shledání, předá dámě krásné květiny. Pak nastává chvíle rozmluv či jídla a odjezd. Totéž se opakuje několikráte. Jednoduché a nezáživné, řeknete si možná. Ale pro mě v tom byl jakýsi nepopsatelný náboj a jakoby jakási aura toho tichého, nostalgického a osamoceného děje. Na němž má nejvíce zásluhu civilní projev Billa Murrayho. Pro něj snad nejvíce typický. Nemluvný, melancholický, s minimem gest a mimiky, a s pohledem smutného psíka. Film obsahuje úchvatné momenty. Scéna, kdy Bill navštíví první ženu v podání Sharon Stone, otevře mu její mladá, rozkošná a milá dcera v župánku, usadí jej a poté... no, údivem mi spadla ústa nad tím překvapením a krásou:) Poté scénky s Chloë Sevigny (ta dívka mě zaujala už v Americkém psychu) a závěr s putujícím mladíkem v podání Marka Webbera. (14.03.2011)

Jako ze života. Mého, vašeho, jakéhokoliv. Člověk nemusí být starý mládenec, který většinu dne prosedí a procivi, aby pochopil, o co tomuhle Donu (Juanovi) Johnstonovi jde. Zlomené květiny jsou film, ve kterém je skoro všechno minimalistické - scénář, režie, herecký výkon Billa Murrayho... Ale stejně toho řekne víc než spousta jiných. (25.11.2011)

Tento film plyne pomalým tempem, které však nenudí, jelikož se neustále něco děje, hlavní hrdina se střetává se svými starými láskami a snaží se přijít na to, která je otcem jeho syna, o němž dosud nevěděl. Za zmínku stojí rozhodně hudba, kamera a taková nenáročnost, ktrou je tato netypická road movie charakteristická. Nemohu najít nějaký správný přívlastek, který bych Jarmuschově počinu dal, takže si vypůjčím od jiných uživatelů - laskavé, sentimentální, nostalgické, melancholické, ale i pozitivní, sebereflexní. (26.05.2012)

Každý vníma Jarmuschov sentiment inak a musím povedať, že toto bola už aj pre mňa silná dávka. Dlhé scény, statické, ponorené len do ezoterickej hudby mi časom už neprišli atraktívne, aj keď hudba samotná by mi až tak nevadila. Príbeh samotný ale neoplýva ničím výnimočným, podobný nápad tu už bol, najviac je cítiť opäť kvalitnú pečiatku Billa Murraya a záver tiež nebol skazený. 70%. (07.09.2007)

Film ma v podstate velmi jednoduchej pribeh zalozenej na slusnym napadu. Akorat mi prislo, ze neco podobnyho jsem uz nekde videl. Problem je, ze 4 zeny, ktere postupne navstevuje, nejsou moc vyuzite, se dvema jen pokeca, s jednou ani to ne, takze nakonec jedina, ktera je na scene krapet dyl, je Sharon Stone. A je to jedna z nejvtipnejsich casti filmu. Bill Murray sem se svym smutnym pohledem docela sednul, akorat misty uz to prehani a vypada to spis jak kdyz ho boli bricho. Ale i presto, ze je film takovej pozvolnej, nic moc se tu nedeje a neni to ani nejak zvlast vtipny, tak me docela bavil, proste takova pohodicka. Jenze pak prisel zaver. Jakoby nekdo vykop scenaristu a zaver zustal nedopsanej. Je mi jasny, ze tim Jarmusch chtel neco sdelit, ale jako to se mi fakt nelibilo. Takle zasranej konec sem uz dlouho nevidel. Ale jinak to je pohodovej film. (27.04.2007)