Zlomené kvety

Takhle tráví důchod všichni lovci žen, dobře jim tak :) Jarmusch si "dovolil" natočit film, kde hraje Sharon Stone a který se točí kolem dávných milostných pletek!:-) Ovšem Jarmusch vzal otřepané téma opět po svém vlastním způsobu a dal mu kouzlo, originální zpracování i touhu se k filmu vrátit. Velmi jemně sladil tragickou a humornou složku, o které se s neuvěřitelným hereckým minimalismem postaral Bill Murray! Plus vynikající hudba, dnes už nepoužívané zatmívačky, které působí příjemně archaicky, zajímavý a k zamyšlení a diskusím vybízející konec (jev dnes takřka vzácný), kde se objeví i Murrayův skutečný syn (v autě). V dnešní záplavě laciné hollywoodské produkce působí jako renesance. (20.04.2006)

Nebyl jsem pozorný. Nechal jsem se v očekávání zblbnout žánrovými škatulkami (Komedie? Mysteriózní?? Road movie?!) a trochu mi to asi zkazilo dojem. Apatická atmosféra snímku mi tak spíš lezla na nervy, než dala prostor probírat se symbolickou rovinou "dobrodružství," na které se Don Johnston vydal. Škoda, že jsem si před zhlédnutím nepřečetl komentář tady Adama Bernau, který o snímku otevírá témata, která jsem při sledování zkrátka nevnímal. (13.08.2017)

Udělal jsem velkou chybu. A to, že jsem si přečetl většinu komentářů zde. Protože mnozí tady píší o "Ztraceno v překladu 2." A jelikož "Ztraceno v překladu" je můj nejoblíbenější film, tak jsem čekal něco mimořádného. Dostalo se mi milého a příjemného filmu, ale ne dvojky "Ztraceno v překladu". Takže "jen" za 4 *. Ale musím říct, že málokdy mi uteče 100 minut tak rychle, jako u tohoto filmu. (31.10.2008)

Vynikající mírně existenciální film Jima Jarmusche o tom, že není dobré přehrabovat se ve vlastní minulosti, protože ta už k nám nepatří. Na počátku této ,,skoro" road-movie divák spatří dva světy propojené dvojicí ústředních hrdinů - posmutnělý a dorozpadávající se svět Dona Johnstona (jehož jméno si lidé zaměňují ve významové paralele s podobně povadlou hvězdou amerického televizního světa donjuanem Donem Johnsonem), muže bez rodiny, potomků, povětšinou strnule sedícího v tmavém neútulném, byť přepychovém, domě osvětleném jen modrým stínítkem televizní obrazovky. Ovšem hned v sousedství nalézá náš hrdina chtě nechtě svět-protipól, plný dětí, života, světla a partnerské harmonie, nic na tom nemůže změnit nižší intelektuální výbava, horší auto ani menší bankovní konto bodrého souseda. Bravurně, snad jen očima či mimickým svalstvem hrající, obvykle jen strnule sedící, Bill Murray, se dává do pohybu až v momentě (a to ještě pouze za přispění svého vitálního souseda), když se dozvídá, že má syna. Bilancující, laskavá a navzdory svému poklidnému až pomalému (typicky Jarmuschovskému) tempu strhující cesta za nalezením své bývalé lásky začíná a přes úsměvné peripetie a humorné pseudodetektivní propriety (růžová barva, psací stroj...), které vědomě matou diváka, se hlavní hrdina dostává až k existenciálně bolestnému poznání ... přes americkosnový finanční úspěch je v životě úplně sám... Skvělá, na detektivním hledání založená metafora s potencionálními syny najednou za každým rohem číhajícími na hlavního hrdinu, náhle díky kroužící kameře okolo strnulého Donova obličeje diváka neukolébá ... i přes náhle intenzivní potřebu nalézt svého potomka je a zůstává sám... PS: Za zvláštní zmínku stojí jako vždy u Jarmusche skvěle zvolená ,,etiopská" :-) hudba vyvolávající zvláštní nostalgickou, leč neklidnou náladu a obě snová intermezza, tvořící ve filmovém vyprávění jakési významové předěly. (08.02.2007)

Typický Jim Jarmuch, ktorý vás dostane predovšetkým svojou finálnou pointou. Až na úplný záver si divák v krásnom finálnom obraze uvedomí, čo chcel režisér týmto snímkom povedať, príde to ako facka znenazdania. Cesta k tomuto bola síce občas tŕnitá, ale našťastie veľa vecí tu vyvažuje vynikajúci Bill Murray, ktorý do tohto filmu dal snáď všetku svoju charizmu, takže po formálnej stránke to tu často stojí len na ňom. Nadpriemer. 75/100 (26.09.2017)