Zlomené květiny
Broken Flowers
Broken Flowers
Broken Flowers
Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Mulatu AstatkeHrajú:
Bill Murray, Julie Delpy, Brea Frazier, Jeffrey Wright, Meredith Patterson, Ryan Donowho, Alexis Dziena, Sharon Stone, Frances Conroy, Christopher McDonald (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Don Johnston (Bill Murray) je zapřisáhlý starý mládenec, jehož právě opustila jeho poslední láska Sherry. Nedá se tím vyrušit, odhodlán dál trávit čas své předčasné penze před televizí. Když ale dostane záhadný dopis, naznačující anonymně, že s některou z četných bývalých lásek má dospělého syna, je nucen přece jen se zamyslet nad minulostí. Poháněn spíš svým sousedem a kamarádem Winstonem, který si rád hraje na detektiva, než vlastní zvědavostí, vydá se nakonec Don pátrat, která z jeho někdejších milenek by mohla být autorkou dopisu a matkou jeho syna. Jediné stopy jsou růžová barva dopisu a psací stroj, na němž byl napsán. Postupně se setká se čtyřmi ženami, které něco znamenaly v jeho životě (Sharon Stoneová, Frances Conroyová, Jessica Langeová a Tilda Swintonová), ale žádná v něm neprobudí víc než trochu nostalgie. Nicméně ho všechna tato setkání konfrontují s jeho minulostí i přítomností. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (501)
Don Johnston se (nerad) vydá za svými starými láskami, aby mezi nimi našel autorku anonymního sdělení o jeho otcovství. Jak už to bývá, původní záměr nalézt je pozvolna zastíněn objevem hledání samého. "Jeho" ženy mají podivné rodiny, podivné profese (Sharon "pořádá" skříně, Jessica je komunikátorka se zvířaty), ale na rozdíl od apatického Dona ŽIJÍ. Nakonec se prvotní nezájem o synovu existenci mění v potřebu vidět ho v každém kolemjdoucím klukovi a konečný záběr na Billa Murraye mluví za vše. Ne tak filosofické a omamné jako Cesta Samuraje nebo Mrtvý muž, ale pro mě opět velké potěšení z laskavého fimu, který nikam a na nikoho nespěchá. ()
Bill Murray je absolutní bůh! (No, Jarmusch taky ujde:-) ()
Zlatá Palma - výběr ()
Teskná road movie s jedním geniálním a velmi osobním momentem, slušným počtem vtipných situací a lehce se pošklebujícím závěrem. Ten je narozdíl od zbytku snímku dosti nepředvídatelný a jediným režisérovým štěstím je, že osamělému poutníkovi nenadělil do vínku, byť jen o jednu, přítelkyni navíc. Epizodní putování plné rozkošných momentů (žárlivá lesbická sekretářka, perleťový telefon) tak naštěstí ztrácí lesk a spád až těsně před koncem, mj. i díky výtečnému obsazení. ()
„Počítače a holky.“ Don Johnston je citově nezralý muž středního věku. Na začátku filmu se nachází v pokročilém stádiu táhlé životní krize, která se opětovně ozvala po rozchodu s další z řady přítelkyň. Don Johnston v úvodních scénách Zlomených květin sedí oděn do teplákové soupravy na svém gauči a seděl by tam dodnes, nevyprovokovat ho soused, lokální Sherlock (a tedy postava z žánrového filmu), k pátrání po stopách, které po sobě na světě za několik desetiletí existence zanechal. Aby objevil pravou podstatu věcí, musí se Don „po jarmuschovsku“ nepřekvapivě vydat na cestu. V jejím průběhu si pomalu uvědomuje, že jeho cílem není nalezení syna, ale smyslu dosud marněného bytí. Zjišťuje, že v životech svých milenek, žen opatrně uzavřených v jejich malých světech, představoval jen krátkou epizodu. Jako růžová nit se filmem vine téma stárnutí a nevyhnutelné smrti. Don si vlastní mládí nechal protéct mezi prsty a nyní mu nezbývá, než smutně koukat, jak krásní, mladí (a hloupí) jsou druzí. Velkým pozitivem Květin je fakt, že od dob Friga žádný herec nedokázal smutně koukat tak procítěně jako Bill Murray. Ano, Jim Jarmusch natočil drama o muži, jenž si není jistý svými pocity, ale ne banálně, ne s jasnými otázkami a odpověďmi, ne s využitím tradiční, na cíl orientované dramatické struktury. Jde o jakési hypotetické mužské melodrama, které hodně naznačuje, ale jasné závěry úmyslně neposkytuje. Nádherně nenucené, s velkým prostorem pro divákovu fantazii a přitom zvláštně vtahující. 80% Zajímavé komentáře: Isherwood, Eodeon, Lynn, CheGuevara, mm, Radek99, JB2203 ()
Růžové psaníčko je v tomto filmu klíč na cestu do minulosti a za sebepoznáním . Cestovat nebude nikdo jiný než Bill Murray , jehož herecký výkon je vynikající i když "jen" sedí, stojí,má to v očích prostě. Krásná dramatická komedie .Další geniální příběh , tahle komedie nemůže mít před názvem slůvko hořká protože mě moc chutnala!! ()
Myslím, že by sa všetci tvorcovia romancí a filmov založených na vzťahu muža a ženy mali pozrieť na túto jarmuschovku. Aby videli, ako má fungovať chémia. To iskrenie medzi Billom Murrayom a VŠETKÝMI ženami, ktoré vo filme vystupujú (od jeho vrstovníčok až po lolitky, ba dokonca až po malé černošča od susedov, hoci tam samozrejme niet ničoho sexuálneho), je priam hmatateľné. A Bill nemusí robiť skoro nič. Stačí, keď vezme Sharon tašku s nákupom a nastrčí jej kyticu zasunutú pod pazuchou - a vy dokonale chápete, prečo ho všetky milovali a stále milujú (a tá motorkárka možno úplne najviac). V tej jeho ležérnosti je toľko šarmu, až je to nepochopiteľné... Bravo, Bill. A ty, Jim, obstojne si mu sekundoval... ()
Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. ()
║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $13,744,960║Tržby Celosvetovo $46,720,491║ ()
Maximálně stereotypně vystavěná tragikomedie o muži, který jako by nebyl. Bill Murray stráví celou stopáž de facto s jednou grimasou, přesto řekne vše podstatné z příběhu rezignovaného Dona Juana. Koho to překvapuje? Jarmusch podřizuje rytmus střihu i skladbu záběrů hlavnímu charakteru. Vše se opakuje, vleče, cyklí, vyhlíží naprosto nevzrušivě. Střih je místy velice účelným nositelem vtipu. Jednotlivé situace působí záměrně vytrženě a surreálně. Kňouravá hudba je jako z jiného světa. Zlomené květiny se ve váze skutečně naklánějí a vadnou, jak se jim zrovna zlíbí. A mně se líbí převelmi. ()
Zlomené květiny jsou plné sentimentu a nostalgie, ale nenacházím v nich emoce a cokoliv zvláštního a zajímavého. Příběhy jsou bizardní, občas dokonce o ničem , ale jen dva faktory pro mě film zachraňují. Bill Murray (ano je bůh;)) a Alexis Dziena. První jméno je všem známé a jeho umění drželo většinu času film na hranici koukatelnosti a zábavnosti. Druhé jméno je vcelku neznámá dívenka, kterou seriálový fandové znají z malé role v seriálu Invasion. Tentokrát si zahrála malou roličku Lolity, v které je nahá, ukazuje krásné tělo a každý muž musí litovat, že si na ní nezkusil Jim Jarmusch podobnou "úchylárnu" jako Michael Bay s Megan Fox v Transformerech (ano, všichni teď známe každý milimetr viditelného těla této krásné divy...). Tito dva jsou jediné květiny, kterých mezi ostatními zlomenými lituji. Možná jde o snímek plný poetiky pro správně naladěné jedince, kteří se chtějí utápět v růžové, ale pro mě osobně nenabídl nic nového z ohraného schématu a nedokázal dodat ani potřebné emoce. Jen drobnost na závěr, nejsem fanoušek Jima Jarmusche. Vím, měl jsem to napsat na začátek a nemuseli jste to číst... :) ()
Scénář: Jim Jarmusch .. Pokazíte každou zábavu, i pohřeb. Ne, tento film o žádném pohřbu není, ale ani zábava to není kdovíjak veliká. Vyprávění se nese v teskném duchu a je velice, velice pomalé a přímé. Jako naplánovaná cesta do určitého cíle, kdy neznáte cestu a možné překážky. Bill Murray je tak úsporně hrající, až to (opět) neskutečně funguje a navíc zapadá do Jarmuschova konceptu. Skutečně živo a pestro je však kolem jeho bývalých partnerek, kdy jedna v úvodu tajně poodhalí tajemství a nepodepíše se. Logiku trošku popírají některé dialogy a chování ženských postav, kdy by se ve skutečnosti dozvěděl více něž jen další pochybnosti. Ale bez toho by zase nefungoval závěr.. Zkrátka příjemně o ničem. 75%. ()
Velmi zmatene pocity, ale prevladaju skor tie pozitivnejsie. Skvele herecke obsadenie, ktore vsak podla mojho skromneho nazoru zostalo nevyuzite. Rovnako ako aj namet. Z tohto filmu by mohlo byt jasnych 5 hviezd, ale poznate to: Keby bolo keby... ()
Kolik netušených zážitků, podivných příběhů a výletů za minulostí může přinést do poklidného života jedno anonymní růžové psaníčko. Zvolna plynoucí film. Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas. To mě na filmu zaujalo nejvíc „Minulost je pryč...... to vím...Budoucnost...... ještě nepřišla...Ať je to cokoliv. Takže...... vše co je, je tohle. Přítomnost.“ ()
"Manierystická" stávka na istotu, ktorá však mňa osobne míňala... ()
Vynikající mírně existenciální film Jima Jarmusche o tom, že není dobré přehrabovat se ve vlastní minulosti, protože ta už k nám nepatří. Na počátku této ,,skoro" road-movie divák spatří dva světy propojené dvojicí ústředních hrdinů - posmutnělý a dorozpadávající se svět Dona Johnstona (jehož jméno si lidé zaměňují ve významové paralele s podobně povadlou hvězdou amerického televizního světa donjuanem Donem Johnsonem), muže bez rodiny, potomků, povětšinou strnule sedícího v tmavém neútulném, byť přepychovém, domě osvětleném jen modrým stínítkem televizní obrazovky. Ovšem hned v sousedství nalézá náš hrdina chtě nechtě svět-protipól, plný dětí, života, světla a partnerské harmonie, nic na tom nemůže změnit nižší intelektuální výbava, horší auto ani menší bankovní konto bodrého souseda. Bravurně, snad jen očima či mimickým svalstvem hrající, obvykle jen strnule sedící, Bill Murray, se dává do pohybu až v momentě (a to ještě pouze za přispění svého vitálního souseda), když se dozvídá, že má syna. Bilancující, laskavá a navzdory svému poklidnému až pomalému (typicky Jarmuschovskému) tempu strhující cesta za nalezením své bývalé lásky začíná a přes úsměvné peripetie a humorné pseudodetektivní propriety (růžová barva, psací stroj...), které vědomě matou diváka, se hlavní hrdina dostává až k existenciálně bolestnému poznání ... přes americkosnový finanční úspěch je v životě úplně sám... Skvělá, na detektivním hledání založená metafora s potencionálními syny najednou za každým rohem číhajícími na hlavního hrdinu, náhle díky kroužící kameře okolo strnulého Donova obličeje diváka neukolébá ... i přes náhle intenzivní potřebu nalézt svého potomka je a zůstává sám... PS: Za zvláštní zmínku stojí jako vždy u Jarmusche skvěle zvolená ,,etiopská" :-) hudba vyvolávající zvláštní nostalgickou, leč neklidnou náladu a obě snová intermezza, tvořící ve filmovém vyprávění jakési významové předěly. ()
Bill Murray opět jenom sedí a kouká. A zase byste mu zato z fleku dali náruč nejvyšších hereckých ocenění. Jim Jarmusch opět, jakoby jen tak mimochodem, nezúčastněně natočil další z řady zdánlivě nezajímavých příběhů. A opět mu to vyšlo. Sice to již odporuje veškeré logice, dle všeho by to měla být stěží snesitelná artová fraška, ale zase je to tam. Nechápu to, ale užívám si to. Jim je zkrátka borec a Billovi je škatulka "herec" malá. On prostě musí být něco víc. ()
Úvodní scéna s dopisem je dost "nejarmuschovská," ale hned po ní se vše vrátí do normálu a Jim to rozjede svým tradičním stylem. Takže se opět dočkáme pomalého tempa, decentního humoru a zatmívaček. Bill Murray furt jen tak kouká občas mrkne, nebo se ušklíbně a asi 2x za film se usměje. Do té jeho role se to ale hodí takže v pohodě. Zlomené květiny nejsou tím nejlepším co Jarmusch vyplodil, ale jeho fanoušky nezklamou. ()
Don je přestárlej DonJuan. Po zjištění, že je otcem, se vydává na cestu zjistit, kterou ženu před 20 lety oplodnil. Pět návštěv, čtyři příběhy... . Po nudném úvodu pro mě bylo potěšením sledovat, jak si Don ,,vede“ na návštěvách. Mnoho okamžiků, kterých ze mě vyloudilo úsměv. Takovej malej, ale upřímnej. Během návštěv se vlastně nic převratného neděje, ale přesto jsem se bavil. Podivínský Don v podání B.Murraye je (i když to z počátku nevypadalo) výbornej. Jeho výkon se vám vetře do podvědomí stejně jako ,,divná“ hudba, která film provází. Bohužel, když to skončilo, zůstal ve mě pocit prázdna. Jsou totiž věci, který bych chtěl dotáhnout do konce... . ()
Súvisiace novinky
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (viac)
Jim Jarmusch je opravdu mistr, okouzlil mě svou Nocí na Zemi a Mrtvým mužem, ale Zlomenými květinami si mě naprosto získal. Málokdy jsem měl z filmu tak úžasný pocit. Road-movie se zdánlivě pro Jarmusche netypickým, spíše komerčním námětem zvládl troufám si říci lépe, než by to dokázal kdokoliv jiný. A to aniž by musel odsunout stranou svůj báječný osobitý styl. Ten je znát jak z technických složek jako je například skvělá kamera, která se více než kde jinde podílí na vyprávění, a přesto si udržuje stylizovanou kompozici. Díky ní působí snímek ještě více stylově, samostatně a originálně. Je plný okvětních lístků, červeného inkoustu a růžové barvy, což podporuje nostalgický dojem v divákovi. A přitom není tento pocit nijak vymezen, ale přechází od hořkosti až po radost nebo zcela nový prvek, nezapadající mezi nostalgické vzpomínky, ale nově je rozvíjející, úžas ze všech těch změn, které přišly s časem. Též interiéry a obrazové vystižení prostředí filmu obecně je mimořádně podstatné a jak jinak než zdařilé. Když nahlédneme do života kterékoliv z Donnyho bývalých lásek, mnohé se o nich dozvíme a mnohé si můžeme pouze domýšlet stejně tak jako Don. Zdání ovšem může klamat, Jim Jarmusch tu nechává diváka, aby si sám vytvořil svou vlastní, byť možná nepřesnou, představu o povaze věcí na základě jeho vlastních zkušeností. Naprosto neodmyslitelnou součástí Zlomených květin je skvělá hudba. Tu já osobně považuji za jednu z nejpodstatnějších složek filmu, ačkoliv se na vyprávění podílí jen minimálně a často vůbec, dokresluje film, umocňuje ho a je nesmírně důležitou součástí jeho stylizace, což pomáhá ucelení filmu a jeho mocnějšímu vyniknutí. To ovšem platí jen když se podaří příhodnou hudbu najít a vhodně ji použít, o čemž není v případě Zlomených květin nejmenších pochyb. Hudba je zde zkrátka jednou (z mnoha) vydařených součástí filmu a zároveň dalším z podpisů jeho jedinečného režiséra. Moc chválím etiopské motivy a krásnou titulní skladbu od The Greenhornes With Holly Golightly - There is an end. Poněkud jednoduchá a přímočará fabule také není pro Jarmusche ničím novým, ale jen on dokáže z něčeho takového vyčarovat velice silný film, který se vyvíjí a pojímá mnoho pozoruhodných zamyšlení aniž by ztrácel na opravdovosti. Na svět a jeho běh se zde díváme z pohledu Dona Johnstona. Je to skvěle napsaná postava, lidská, prostá a přitom neobyčejná jako každý člověk. Proto se tu nabízí široký prostor, ve kterém se s Donnym může divák ztotožnit a ještě lépe prožívat tento krásný film. Stejně jako Don budete ospalí, budete zvědaví, překvapení i zmatení. Jeho myšlenky jsou i myšlenkami diváka, který jako by tak prožíval celý příběh po svém, totéž, ale přitom pokaždé jinak. Pamatujete na chvíli, kdy si dvě dívky v autobuse povídají o atraktivním klukovi za nimi? Nenapadlo vás třebas na chviličku, že by to mohl být Donnyho syn? Mě ano a Dona jistě také, i když třebas jen na prchavý okamžik. Jestli tomu tak bylo, to je ovšem na vás. Mnohé zde řečeno nebylo a Jarmusch nechává hodně věcí na úsudku diváka, což ovšem pro mě zcela překvapivě nijak neubírá příběhu na kráse, ba naopak. Nesmím zapomenout pochválit Billa Murrayho, který je už dlouho dobrým hercem s výborným komediálním nadáním, ale teprve v poslední době předvádí ve filmech Ztraceno v překladu a Zlomené květiny to nejlepší. Všechny humorné okamžiky jeho života diváci prožívají s ním. Jeho postavu stárnoucího donjuana Donnyho Johnsona, tedy vlastně Johnstona prostě musíte mít rádi. Celkový dojem z filmu je prostě mimořádný, doporučuji ho všem. Jim Jarmusch mi dokázal, že je právem označován za jednoho z nejtalentovanějších filmařů dneška. () (menej) (viac)