OMO - Cesta do praveku

Pro mě velmi amatérský dokument s dost kýčovitým komentářem. Cesta byla opravdu originální, zajímavá, jenomže jí chyběl jakýkoli profesionální záběr, střih nebo režie. Vypadalo to jako sestříhané video z dovolené. Z takového materiálu/tématu/cesty se dal udělat parádní dokument. Věřím, že to bylo opravdu dobrodružství, ale kovbojka se z toho teda dělat nemusela. Ta série klišé v kometáři mi pokazila co se dalo. Jsem vděčná pouze za fakta, jinak samotné zpracování je dost podprůměrné. (11.09.2008)

Abyste navštívili pravěk, nemusíte listovat knihami Josefa Augusty a Zdeňka Buriana. Stačí vzít raft a pokusit se splavit největší etiopskou řeku OMO, až ke končinám, kde noha turisty nepáchne jak je rok dlouhý. Ničím neohromující, i tak ale zajímavý dokument, v němž nejvíc upoutá agresivita zlodějského kmene Mursí, na jejichž území se musí platit snad i za to, že dýcháte jejich vzduch a zamrazí ze "zkrášlování" jejich žen způsobem, při kterém si rozřezávají dolní ret a do něj si postupem času vkládají čím dál větší talířky. Dále uvidíte, že lze přežít i ušknutí zmijí gabunskou, jejíž jed bez problémů dokáže usmrtit několik desítek lidí a s hořkým pocitem zjistíte, že jediné, co bohužel dokáže poskytnout naše "vyspělá" civilizace primitivním kmenům hluboko v afrických džunglích, jsou smrtící samopaly ´kalašnikov´ v rukách křováků. (31.07.2006)

Barabáš opäť vynikajúci v extrémnych podmienkach. Výborne spracované celé DVD aj s extra prílohami. Trošku mi však uteká odkaz. Žiadna z potenciálnych tém sa nedostáva do popredia. Mieša sa divoká voda s kmeňmi ktoré stále odolávajú modernej dobe so zaujímavými antropologickými otázkami, divoká príroda, boj s potenciálnymi chorobami a vírusmi. Zo všetkého trochu, ale ani z jedného dostatočná hĺbka. Ak porovnávam, vie to aj lepšie. (19.06.2011)

Omo je ďalším z príbehov Pavla Barabáša v snahe prerozprávať príbeh súžitia človeka s prírodou a o objavovaní krás tých území našej Zeme, ktoré ešte neboli prebádané. Sledujeme 6 dobrodruhov, ktorý splavujú cez 1000 kilometrov dlhú rieku Omo v ktorej prvom úseku sú konfrontovaní zo silami prírody - od búrky cez mohutné pereje, zvieratami - hrochy, krokodíly a všade prítomné, maláriu prenášajúce komáre. V druhom úseku začínajú spoznávať domorodé kmene žijúce pri povodí rieky v snahe zachytiť ich zvyky a kultúru a popritom odháňať jedovatých hadov, škorpiónov a muchy Tse- Tse. Pavol Barabáš tu dokazuje aký je znamenitý filmár. Jeho práca s kamerou nám sofistikovane odhaľuje neprebádaný svet a jeho autorstvo a miera subjektivity, umocnená ďalšou päticou dobrodruhov zase emócie a pocity. Omo je dôkazom všestrannosti tohto režiséra, ktorému nerobí problém vystúpiť kamerou na najvyšší vrch sveta, zliezť do hlbokej jaskyne, alebo objektív konfrontovať s domorodcami a ich kultúrou. Keby nebolo toho otravného hlasu Zuzy Fialovej, bolo by to za plný počet. (11.11.2011)

Někomu nemusí vyhovovat forma, kdy je snímáno a komentováno to, co je vidět a není větší pozornost věnována raftingu, zeměpisu, lidem a podobně. Mně osobně tento typ dokumentů vyhovuje. Jako bych se při sledování děje a vyprávění stával součástí toho všeho a emoce, kterých je ve filmu bohatě, prožívám společně s účastníky. Ještě nedávno jsem nevěděl, kdo je Pavol Barabáš a teď je to pro mne člověk, který se umí přesně strefit a popsat prožitky tak, že z nich běhá (příjemný) mráz po zádech... (03.10.2010)