Pururambo

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Naprosto fascinující dokument, který uchvátí o to víc, když si člověk uvědomí, že vše co v něm je, je naprostá realita a že je skutečný zázrak, že se z této výpravy všichni účastníci dostali živí a „zdraví“. Vždyť jen v těch 54minutách dokumentu mohli být cestovatelé minimálně 5krát mrtví a tento unikátní snímek nemusel nikdy spatřit světlo světa. Dokument mě přinutil zjistit si dodatečně na internetu, kdo se skrývá za jmény dobrodruhů: Rudolf Švaříček, Jiří Šaroch, Pavol Barabáš. (06.12.2012)

,,NOVÁ GUINEA JE NAJVäČŠÍM TROPICKÝM OSTROVOM SVETA. BOH JU VRAJ STVORIL AŽ V POSLEDNÝ DEŇ, KEĎ SA UŽ VEĽMI PONÁHĽAL. Z NARÝCHLO ZMIEŠANÉHO MATÉRIÁLU VZNIKLA POD UNAVENÝMI RUKAMI NEPREHĽADNÁ ZMES HôR, ÚDOLÍ, JAZIER A BAŽÍN, KTORÁ NIE JE VHODNÁ PRE ŽIVOT ČLOVEKA..." __A predsa tu žijú ľudia. Pavol Barabáš sa zo svojimi dvomi kolegami vypravil do nepreskúmanej džungle, aby priniesol jedinečný pohľad na život kmeňa Kompajov, ktorý jednoduchým a primitívnym spôsobom života žijú už od svojich počiatkov. Nepoznajú koleso ani kov - a na čo by im to vlastne tu na konci sveta bolo? Dokument je spracovaní veľmi príťažlivým spôsobom, dozvedáme sa každodennom živote domorodcov, taktiež aj o tamojších zemepisných danostiach. Osobne by som v pralese žiť nechcel a ani nevedel, rovnako tak ako domorodci v našej civilizácii, rozhodne je však Pururambo skvelou exkurziou do sveta, ktorý by inak ostal úplne skrytý. (27.02.2008)

No krása je to nesmírná ale nemůžu se zbavit dojmu, že Barabáš tady krásně barvitým komentářem značně přibarvuje a dramatizuje některé situace... Navíc jeho patetická(přesto pravdivá)antimisionářská tečka vyznívá lehce pokrytecky(Nebo má snad opravdu dojem, že svým vstupem mezi tyto lidi jejich život a smýšlení neovlivní?) (15.09.2013)

Bezesporu super dokument, o tom žádná, ale! Komentář, kdy se říká - civilizace postupuje tak rychle, že musím co nejdřív vidět všechno, tam kde ještě nezasáhla - nejsem pak já ten, co tu civilizaci posouvá dál do neprobádaných a panenských končin? Nejsem já ten, kdo narušuje ten klid lidí, co nikdy nespatřili bílého člověka? Nebo jsem jen ten, kdo chce vidět za každou cenu? Jak se budou domorodci tvářit, až přijdou další lidi, nejsem já ten, kdo narušil jejich klid a jejich život? Dám jim hroznový cukr - další jim dá jiné bonbony, následující jim dá trička a poslední sekeru. Kritizování misionářů ( které nejvíc neuznávám ), ale výsledek je totožný. Chci se někam podívat, ale nebudu kritizovat to, že civilizace postupuje, když já jsem ta civilizace. Všichni účastníci jsou natolik zkušení cestovatelé, že to možná i ví... Dokument 5* komentář 2*. (02.09.2012)

Dokument podněcující diváka ke spoustě starých známých úvah na téma "část lidstva létá do vesmíru, zatímco jiná část žije ještě v regulérní době kamenné". Pozorovat polonahé divochy kácející mohutný ságovník kamennými sekerami stejného typu, jaké známe ze všelijakých pravěkých muzejních expozic, bylo fascinující. A pevně doufám, že tvůrci filmu po svém "vejletu do džungle" nerozdali tamním domorodcům s nejlepšími úmysly své hrnce, nože, mačety, zapalovače a jiné propriety, čímž by radikálně uspíšili konec jejich dosavadního způsobu života. Na druhou stranu ten je ovšem tak jako tak stejně neodvratný, už jen kvůli spoustě fanatických misionářů s mesiášským komplexem. A taky si říkám, jestli je vůbec důvod je kvůli jejich budoucímu zákonitému zcivilizování litovat, když celý jejich život vlastně spočívá v obstarávání si žrádla a občasných bitkách se sousedními kmeny. To už mohl člověk zůstat zvířetem a nemusel se vyvíjet, pokud by tohle byla z karmického hlediska dostačující úroveň sebeuvědomění. Primitivní civilizace mě zajímají a přitahují, pokud už mají aspoň nějaký vyšší stupeň uspořádání a aspoň trochu hlouběji propracovaný světonázor, ontologii, metafyziku, jako třeba severoameričtí Indiáni. Tihle Papuánci mě ale svou bezbřehou primitivitou a tmářstvím popravdě spíš odpuzovali než přitahovali. (17.03.2019)