Pururambo

Velice příjemné překvapení! K tomuto dokumentu jsem se dostal zcela náhodou, když jsem na něj narazil v TV. A nyní jsem za to opravdu upřímně rád, protože to byl krásný zážitek. Smekám před odvahou slovenských dobrodruhů a klaním se až k zemi. Celou tu hodinu jsem měl zatajený dech a doufal jsem, že se jim nic nestane. Ten klid, s jakým čelili situacím, kdy na ně domorodci mířili luky a šípy je ohromující. Taky si nepřipadám jako srab, ale nevím, jestli bych na tohle měl. No a korunu celému dokumentu dodává skvělý komentář, který je prostě akurátní. Komentářů není ani mnoho, ani moc a v některých momentech mají příjemný filozoficko/meditační přesah. Líp už by to opravdu asi udělat nešlo. Nádhera (24.01.2015)

Borec z toho dokumentu má naprostou pravdu..vysíláme průzkumné sondy do vesmíru, archeologové se pižlají s oprašováním každého úlomku kdejaké blbé kosti a přímo před nosem v naší přítomnosti nám on-line probíhá na Nové Guinei doba kamenná, přičemž život, zvyky a myšlení těchto lidí máme zmapované minimálně. Na druhou stranu je to dobře. Es kommt der tag, kdy se jim do stromových chýší tak dlouho budou cpát misionáři s DVD o umučení Krista, až jim nakonec tu pohádku taky našroubujou do hlavy, přinutí je vnímat jejich nahotu jako hřích a naženou je do zděného baráku s křížem vytleskávat aleluja. Díky za každý den, kdy ještě nepronikla podělaná civilizace do posledního nedotknutelného muzea přirozenosti. Život lidí za kanibalskou zónou na Papui nám může místy připadat šíleně zvrácený, ale co je vlastně větší zvrácenost..lít do sebe hektolitry chemicky obarvených a uměle vytuněných sraček a dohnat své chuťové buňky k absolutní otupělosti, nebo sníst čerstvého tlustého syrového červa?:) Většina života lidí v kmenech této džungle se ostatně točí kolem jídla. S ničím jiným kromě jídla a ochrany svých teritorií proti vetřelcům si vůbec nelámou hlavu. Kdo z nás má míň stresů, kdo z nás je vlastně šťastnější? my, s našimi notebooky, 12hodinovou pracovní dobou, civilizačníma chorobama, strachem ze stárnutí a věčně pod masírkou kultu těla, pod tlakem medií, zmanipulováni umělým strachem našich vládních zlodějských komand, nebo oni, jejichž jedinou vymožeností je nůž ze stehení kosti kasuára a kteří prostě jen ze dne na den žijí.. (21.03.2012)

"Pohasína svet a my s ním." Nová Guinea. Najväčší tropický ostrov sveta. Boh ju vraj stvoril v posledný deň, keď už sa veľmi ponáhľal. Barabášove dokumenty boli vždy adrenalínové, ale snáď ešte nikdy expedícii nehrozila taká malá šanca na prežitie. Ľudia zo stromov, Lovci lebiek a močaristá dusná džungľa... to už bol skutočne hazard so životom. Ak ste si doteraz mysleli, že Dobu kamennú v modernej dobe z Barabášovej série najlepšie vystihlo TAJOMNÉ MAMBERAMO, asi zmeníte názor. Pavol Barabáš vo vrcholnej forme. Pururambo. (21.12.2005)

Po Mamberame opäť Barabášova výprava do Novej Guiney, presnejšie do jej západnej (indonézskej) časti. Doba kamenná v súčasnosti...teda, keď už otvedy nadobro nezmizla, keď ju pohltila ciivilizácia. Cestovatelia museli mať teda pevné nervy, keď im domorodci v každom jednom osídlení pred hlavou šermovali s lukmi a šípmi - adrenalín im zaiste stúpal ako teplomer v našich horúcich letách. Pochváliť musím Kramárov doprevádzajúci komentár - má to atmosféru. (12.07.2019)

V jednadvacátém století na naší planetě existují místa, která jsou civilizací doposud nedotčená. Ano, i v dnešní době lze v některých koutech Země narazit na dobu kamennou, která, jak se zdá, ještě neskončila, jak nám dokazuje tento dokument. Pavol Barabáš se opět pustil do nehostinných míst - tentokrát navštívil Novou Guineu. Některé kmeny ukryté hluboko v pralese ještě nikdy neměly možnost setkat se s člověkem z venčí, žijí si dle vlastních pravidel, úplně mimo výdobytky dnešní civilizaci - a jsou šťastní, více nepotřebují. Otázka pro mě zůstává, zda lidé z "venku" vstupující na jejich území neudělají více škody než užitku. Ano, jistě, pro nás je nepochybně zajímavé, že se dozvíme něco o dnešních kanibalech, způsobech jejich života, zvycích, tradicích, ale nenarušujeme tak příliš jejich život? Neodkrýváme to, co mělo být ještě na hodně dlouho skryto? (07.08.2011)