Obsahy(1)
Spisovatel Vaněk je zaměstnán v pivovaru, protože tam prý nemůže škodit socialismu a není v zájmu státu, aby lépe uplatnil své vzdělání. Jeho nadřízený, starý sládek, má o něm podávat hlášení STB. A tak požádá Vaňka, aby si udání na sebe napsal sám. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (97)
Moje nejoblíbenější Havlova hra je Vyrozumění. Tu jsem slyšel (bohužel nikdy neviděl) tak 25x. Odcházení jsem viděl tak 10x, Zahradní slavnost se mi líbí o něco méně, Vernisáž ještě míň. Audience se mi nelíbí pro svoji naprostou rozvleklost. Než se Lanďák vyjádří co vlastně chce, uplyne nekonečných 50 minut. Navíc je v tom opileckém hraní natolik věrohodný, že mu není občas rozumět.... ()
Já si prostě absolutně nedovedu představit v roli sládka nikoho jiného, než Pavla Landovského! Co ten tam předvádí a jak se během představení skutečně ožere z asi více než deseti osmistupňových piv je nehorázný!! Převrhává sklenice, plete si text, že se i sám jeho protihráč Josef Abrhám musí otáčet od hlediště a je vidět jak se směje! Lidé v hledišti to taky poznají a hlasitě se smějí a tleskají! To je prostě bomba! Fakt parádní a takový představení bych chtěl někdy zažít. Viděl jsem to kdysi tenkrát v 90tým v televizi a až ted´ znovu a má to vynikající kouzlo težce porevoluční divadelní scény! Pecka! Po představení se na pódiu ukáží i sám autor hry Václav Havel (který včera bohužel zemřel ve věku 75 let. R.I.P.) a režisér Jiří Menzel a prohodí pár vět, které jsem vyloženě hltal. Těžký osud vylíčí i Pavel Landovský, když vypráví, jak ho komunisté vyhostili z vlasti a 11 let musel žít, tak jak se dalo. Už i z tohoto důvodu bych nikdy u voleb těm bolševickým bastardům hlas nedal, at´ už se děje cokoliv!! V hledišti je možné zahlédnout spoustu našich herců, Iva Janžurová, Vladimír Kratina, Libuše a Miroslava Šafránková, Josef Hanzlík a spoustu dalších. Jedna z nejlepších divadelních her a představení, kterého si moc vážím, už jen pro tu neopakovatelnou atmosféru! A jsem ještě moc rád, že vlastním i LP desku Audience, kde Vaňka namluvil rovnou Václav Havel a stárka Pavel Landovský a nahrávka byla pořízena v roce 1978 v bytě Vladimíra Merty a v roce 1990 ji vydal Bonton. To je pro mě rarita, za kterou děkuji mému tatíkovi. (Také už bohužel R.I.P.). ()
Autobiografická vzpomínka na krušnou dobu, kdy vědecké kapacity a kulturní osobnosti byly nuceny pracovat jako topiči, kopáči, či valeči sudů v pivovaře. Někdy i pouhý monolog tupého sládka může o absurditě doby vypovědět více, než stohy učebnic. Ale kdo by čekal příběh s košatým rozvrstveným dějem, ten ať se obrátí jinam. Audience je spíše situační jednohubka. Malá, ale chutná :o) ()
Pivo je dobrá tekutina, ale je smutné, že v dobách "velkého soudruha" se na jeho výrobě museli nuceně manuálně podílet i někteří vzdělaní zástupci české inteligence (i když jim ruce neupadli, že?) :-) Totalitní režim totiž nepotřebuje k podrobení intelektuály. Mozky se totiž snáze vymývají prostému pracujícímu lidu, kterému ke štěstí stačí pouze žvanec jídla a to pivo. A nepřizpůsobivý intelektuál tedy musí být umlčen. Např. potlačením jeho sebevědomí a prací ve skladech pivovarů či ve špinavých kotelnách nebo s lopatou v ruce. V prostředí hrubých a vulgárních dělníků (rozuměj "našich hrdých a poctivých pracujících") bude ideologii velkého soudruha "taková škodná" (rozuměj "oportunistický živel") škodit nejméně. Absurditu té doby máte možnost poznat a pochopit (především vy mladí, kteří jste tu dobu nikdy nepoznali) právě v tomto tragikomickém snímku Jiřího Menzela. Tohle opravdu není běžná komedie v pravém slova smyslu. Střet inteligence s hloupostí a vulgaritou byl v tomto snímku vyjádřen velmi názorně, sugestivně a hlavně surově tragikomicky. Kdo nezažil, nedokáže posoudit tu tehdejší absurditu, ale může o té době leccos pochopit. ()
,,To jsou paradoxy, co?" Divadelní tvorba Václava Havla a obecně kousky v žánru absurdního dramatu nemusí být lehko ztrávitelné. Zdejší reakce, ve kterých lze vidět buď nadšení nebo absolutní odmítání, a skoro nic mezi tím, to jenom potvrzují. Sám jsem se coby divák cítil spočátku na vážkách, jak na tenhle "materiál" reagovat. To, co za společnosti skleničky a několika kartonových krabic s láhvemi piva předvádí "Lanďák", působí na velmi těnké hranici mezi skutečným herectvím a autentickým opilstvím na jevišti. Skupina diváků konzumující současný komerční humor bez hranic ohledně alkoholu si lehko přijde na své, náročnější diváci jsou na tom trochu hůř a nuceni hledat hlubší smysl. Dialogy mezi Vaňkem a sládkem v opuštěném koutku hospody na pozadí totality vnímám jako geniální. Také mne v této hořké komedii zaujalo, jak se popři přibývajících vypitých skleničkách pozoruhodně měnil vztah mezi Vankěm a sládkem a uvažování o životě. Takže za mě ANO. Ve spojení se závěrečnou besedou přiloženou k záznamu, kde se Landovský zmiňuje o tom, že sebrání vlasti z vyšší moci může být pro člověka horší jako vražda, velice silná reflexe nejtemnější stránky normalizace v ČSSR. Za mne rozhodně nejzajímavější počin Činoherního klubu (když pominu recitály Skoumala a Vodňanského, zachyceny v dobách premiéry pouze na deskách). Jako dvouprogram spolu s Mlýny z dílny Divadla Sklep dobrý exkurz do kultovních adaptací her výrazného českého dramatika. ()
Reklama