Audience

Jsi přece inteligent, ne? Máš přece politickej přehled, ne? Píšeš, ne? Kdo jinej má vědět, co vlastně chtějí vědět, než ty? Výborná inscenace spíše průměrné Havlovy hry. Landovský hraje výborně stejně jako Abrhám. Zajímavý je doplněk záznamu, ze kterého je natolik cítit porevoluční atmosféra, až působí poněkud bizarně, avšak nikoli nemístně. (31.01.2012)

No čekal jsem něco zábavného, progresivního a zvláštního, dostalo se mi jen té progrese (na tehdejší dobu) a rozhodně té zvláštnosti. Zábavné to zas až tak nebylo, i když sledovat jak se dříve muselo žít je na dnešní dobu velmi interesantní. Rozhodně mi však v Audienci něco chybělo, nějaká ta třešinka, či dějový zvrat, abych mohl být spokojený, takhle mi to přijde sice malinko nadprůměrné, ale na 4 ani náhodou. Mimochodem vožrala a iňťouš byli fakt dobrý! (05.12.2006)

Autobiografická vzpomínka na krušnou dobu, kdy vědecké kapacity a kulturní osobnosti byly nuceny pracovat jako topiči, kopáči, či valeči sudů v pivovaře. Někdy i pouhý monolog tupého sládka může o absurditě doby vypovědět více, než stohy učebnic. Ale kdo by čekal příběh s košatým rozvrstveným dějem, ten ať se obrátí jinam. Audience je spíše situační jednohubka. Malá, ale chutná :o) (03.10.2005)

Na Audienci jsem si nejvíce užíval nejspíše ten divadelní princip rozhovoru dvou lidí. Intelektuála a burana, klidného Abráha a tak nějak čím dál více ožralého Landovského, jejichž konfortace určitě fungovala a dokonce mě dokázala sem tam i rozesmát. Ale asi ne úplně přivést k zamyšlení. Něco mi říká, že jsem toto dílo úplně nepochopil. Závěrečný kousek besedy mi ukázal, že se jedná o velkou Landovskou-Havlouvskou exhibici, která měla určitě svou sílu především po revoluci. Ale mě momentálně až tolik nesedla. Na několik dobrých momentů si pamatovat budu ale má srdcovka to zatím nebude. (23.07.2020)

Pivo je dobrá tekutina, ale je smutné, že v dobách "velkého soudruha" se na jeho výrobě museli nuceně manuálně podílet i někteří vzdělaní zástupci české inteligence (i když jim ruce neupadli, že?) :-) Totalitní režim totiž nepotřebuje k podrobení intelektuály. Mozky se totiž snáze vymývají prostému pracujícímu lidu, kterému ke štěstí stačí pouze žvanec jídla a to pivo. A nepřizpůsobivý intelektuál tedy musí být umlčen. Např. potlačením jeho sebevědomí a prací ve skladech pivovarů či ve špinavých kotelnách nebo s lopatou v ruce. V prostředí hrubých a vulgárních dělníků (rozuměj "našich hrdých a poctivých pracujících") bude ideologii velkého soudruha "taková škodná" (rozuměj "oportunistický živel") škodit nejméně. Absurditu té doby máte možnost poznat a pochopit (především vy mladí, kteří jste tu dobu nikdy nepoznali) právě v tomto tragikomickém snímku Jiřího Menzela. Tohle opravdu není běžná komedie v pravém slova smyslu. Střet inteligence s hloupostí a vulgaritou byl v tomto snímku vyjádřen velmi názorně, sugestivně a hlavně surově tragikomicky. Kdo nezažil, nedokáže posoudit tu tehdejší absurditu, ale může o té době leccos pochopit. (23.04.2009)