Motýlik

Taková rodinná legenda, jakou bylo například Tenkrát na Západě anebo Sedm statečných. Asi už jste pochopili, předaná mým otcem. Konečně po mnoha letech a pár záběrech viděných v televizi odkoukáno vcelku. Výborný film, jeden z těch co i přes krutou stopáž utečou slušně rychle (no rozhodně líp než Motýlkova Izolace). Dva dny bez vody na moři? No nevím, ale touhle optikou nejde nahlížet ani na to věznění. Viděno v přesném dabingu Jaromíra Meduny a Jiřího Štěpničky. Tvůrci si nakonec prosadili i trochu toho ženství v podobě domorodek. (28.01.2018)

Mám výhodu v tom, že nemusím porovnávať a konfrontovať film s knižnou predlohou, ktorú som nečítal...Schaffnerovi nesporne "sedeli" veľkolepé projekty (napr. aj geniálny Patton) pri ktorých zúročil svoj rozprávačský talent. Darabont mal určite výhodu v tom, že sa mohol inšpirovať (okrem Portrétu Rity H.) filmami ako Útek z Alcatrazu alebo práve týmto filmom. Veľmi pekne až naturalisticky zobrazený život trestancov, nezdolná túžba po slobode a sila priateľstva. Na tých pár nudnejších a rozvláčnejších pasáži sa dá zabudnúť a prežiť to "bez ujmy", pretože sú bohate vyvážené omnoho väčším množstvom napínavých, zaujímavých, emocionálne silných pasáží (alebo sa stačí iba kochať nádhernou výpravou a prostredím:) O hereckých výkonoch je aj zbytočné hovoriť, skvelé! Motýlik je každopádne parádna kinamatografická nestarnúca klasika, na ktorú sa bude dať pozerať aj o 30 rokov. (09.08.2007)

Dechberoucí snímek o (ne)svobodě člověka a jeho mysli si z Charriérovy předlohy mazaně vyzobal možná ne nejlepší, ale rozhodně nejatraktivnější pasáže, a díky nim se stal nezapomenutelným. Už příjezd do tábora (ano, třeba scéna s gilotinou) nenechá nikoho pochybovat o tom, že Ďábelské ostrovy jsou doopravdy ďábelské, a to, co se děje následující dvě hodiny, všechno jen podtrhuje. Klaustrofobická scéna se "samotkou", o které se mi zdálo pěkných pár nocí, neúspěšné pokusy o útěk, které akorát zvyšují Motýlkovu touhu po svobodě, infarktové finále... A další a další. Film je skvělý především díky dvojce McQueen - Hoffman, tísnivé Schaffnerově režii a samozřejmě i díky příjemně melancholické hudbě Jerryho Goldsmithe. Pět hvězd a nikdy míň. (12.08.2010)

V súčastnosti, a to ste si museli určite všimnúť, že hollywoodski filmári si nerobia ťažkú hlavu s extrémne rýchlou výrobou filmov, kde nedbajú ani tak na kvalitu, ako skôr na kvantitu, ale aj teraz sa nájdu dobre nakrútené snímky, len bohužiaľ sú obalené digitálnym hávom, ktorý nad nimi čoraz intenzívnejšie preberá kontrolu, keď sa tým pádom utápajú sami v sebe, ako keď sa alkoholik utápa v alkohole, tak takýto nejaký význam visí nad dnešnou kinematografiou, a vtedy sú herci iba obyčajnou dekoráciou... Táto nemilá výčitka, kritika, ale 100% neplatí pre 45 ročného M.O.T.Ý.Ľ.A, na ktorého sa je teda radosť pozerať, a to vo všetkých ohľadoch. Skúsený režisér, ktorý sa zaskvel takými filmami, ako sú pôvodná Planéta Opíc, či vojnový PATTON, čiže Franklin J. Schaffner mal to šťastie, že bol obklopený nielen perfektnou, ústrednou dvojicou McQueen/Hoffman, ktorí sú jednoducho úžasní, najmä Steve stelesňuje VÄZŇA Henriho Charrièreho nadmieru vierohodne, strhujúco až sugestívne, že sa tým pádom trošku stráca iný odsúdenec, intelektuálny Louis Dega, s tvárou chameleónskeho Dustina. Už sledovanie úvodných, mohutných záberov, za doprovodu deportácie trestancov, ktorí mieria na veľkú loď, ktorá ich odvlečie do CHLÁDKU na Diabolské ostrovy do Južnej Ameriky, je sama o sebe - geniálna, majstrovská, vskutku pamätná _ , ale aj štábom : Fredova kamera, Bobov strih a Jerryho hudba i Franklinova réžia pridávajú tejto sekvencii veľký ROZMER, autenticitu a reálnosť, ktorá tu bude mať častý výskyt, a vôbec moja najobľúbenejšia je viete, aká scéna ? Celá, celučičká pasáž s Málomocným chlapíkom v džungli... Také zimomriavky som nemal ani nepamätám kedy naposledy ? _ Nakrútila sa nespochybniteľná dobrodružná klasika, ktorú blížiaci sa REMAKE asi pekne znesvätí ? Myslím si, že áno ?! PS: TRUMBO sa predviedol pri písaní vo svojej čírej kráse ! (02.06.2018)

Doživotně odsouzený za vraždu a silně obrýlený padělatel peněz. Oba ve značném fyzickém a psychickém vypětí. Jak v případě postav na plátně, tak i obou herců – Hoffmana a McQueena. Vysoké teploty, vlhko, potřeba velké ztráty na váze. Navíc si oba herci prý úplně nesedli. Jeden druhému záviděl vzhled a fyzickou zdatnost, druhý prvnímu zase mimořádný herecký talent. Hoffmanova postava má tragikomický rozměr, naplněný lidskou jímavostí. McQueenův nepoddajný vězeň pak působí velmi naturalisticky. Místy tak oba nabízejí výborné momenty, jako celek je však chtě nechtě dlouhý a příběh působí těžkopádněji, než by bylo zdrávo. Jsem rád, že jsem konečně viděl, v trvalejší stopu ale moc nevěřím. (20.04.2015)