Planéta opíc

Nadčasové/nestárnoucí dílo. Film ve svém zdánlivě nevýrazném komorním podání s nadhledem reflektuje různá zvěrstva lidstva, od inkvizice až po genocidu, přičemž oněm reflexním plochám všechna fakta přizpůsobuje. Neboli není důležité, jak mohly být věci takto nakonfigurované, ale proč - proč jsou takto nakonfigurované? Opice žijí ve městě, chovají se jako lidé, budují jako lidé, chybují jako lidé, chodí do škol a věnují se neurochirurgii, zatímco skuteční lidé jsou jen zdivočelá zvířata, neschopná myšlení nebo přizpůsobení se. Pak přilétá v raketoplánu inteligentní člověk Taylor, což je v rozporu se všemi opičími pravidly, zákony, svatými svitky a podobnými antimozkovými elementy. Zatímco jedni se ho snaží pochopit a vysvětlit si jeho existenci, pro druhé znamená hrozbu páchnoucí kacířstvím a hodnou likvidace. Počáteční úvahy kosmonautů tak ostře kontrastují s pozdější snahou co nejjednodušeji opicím vysvětlit svůj původ; dialogy tvoří stěžejní prvek a jsou napsány bravurně. V symbolických podmínkách, které si film pro svou existenci vybral, by přílišná vážnost byla na škodu, čehož si byli tvůrci vědomi, a tak dostalo nemalé množství scén lehce humorný, ironický podtón (ačkoliv chladná bezútěšnost dané situace je stále jasně patrná), vezoucí se právě na záměně člověka za zvíře. A když už toho všeho PROČ začne být v závěru příliš, a divák začne toužit alespoň po jediném JAK, dočká se šokujícího konce, který nekompromisně dosazuje předchozímu dění tvrdou a krutou tečku. Technická stránka odolala čelistím času rovněž výborně - masky vypadají pořád dobře, lokace jsou krásné a odpovídající, vyzdvihl bych také skvělou práci s kamerou a Jerry Goldsmith nahrál další z charakteristických soundtracků. Dokonce ani ty akční sekvence nejsou zlé. Podtrženo a sečteno - Planeta opic stále je inteligentní úvahovou sci-fi, jíž nechybí humorný podtext či povedená pointa. (26.12.2006)

První Planeta opic se opravdu povedla. Film sebou nese opravdu depkovité enviromentální poslání a vedle výborných masek (jako malý jsem z nich měl jednu dobu opravdovou fóbii)potěší i charismatický Heston v hlavní roli. V dnešní době jednoznačná kultovka. Škoda jen toho shitu, co přišel pak. ***Věděli jste, že: Pro lepší vcítění se do atmosféry nosil během psaní hudby skladatel Jerry Goldsmith opičí masku. *** (11.04.2007)

Absolútna klasika. Naozaj krásny film, ktorý ukazuje, ako by to na Zemi raz možno mohlo vyzerať. Dej je nádherný, ani kúsok filmu nenudí a hudba je parádne temná. Strhujúce sci-fi podľa slávnej knihy Pierra Boulleho patrí medzi klasiky, ktoré sa oplatí opakovane preberať aj štyridsať rokov od premiéry. Tento film je naozaj veeeľmi podarený. Krásny príbeh, herci predviedli naozaj skvelé výkony a nie sú vôbec nudní. Na tú dobu sú tu naozaj skvelé masky a do poslednej minúty sa človek neprestane baviť. Je tu neskutočná akcia a zábava. Záver vyrazí dych. (09.12.2012)

"Ty i já něco hledáme, ale sny nemáme stejné. Já doufám, že ve vesmíru existuje něco lepšího než člověk." Jedna z nejlepších sci-fi všech dob. Scénář (pomineme-li několik logických lapsů), kamera, hudba, masky, herecké výkony, vše je parádní a funguje i dnes. Úvodní, kamerově chaotické ztroskotání raketoplánu a následné putování nehostinnou planetou podmalované znepokojivou hudbou jsou dokonalou esencí napínavého dobrodružství kdesi ve vesmírných dálavách, s důrazem na osiřelost kosmonautů. Se zjištěním, že na téhle planetě mají nad lidmi navrch lidoopové, kteří se k lidem chovají jako ke zvířatům a mezi sebou se velmi lidsky handrkují, se žánr mění na neméně napínavý a zajímavý alegorický politický thriller, ve kterém nejde o nic menšího než o vykastrování neodolatelného cynického macha Hestona, s oblibou filozofujícího s obnaženým zadkem. Celý film pak korunuje famózní šokující pointa, dnes asi z dálky odhadnutelná. (17.08.2011)

Jeden z mých nejoblíbenějších sci-fi filmů, který ukazuje svět, našemu podobný, ale přitom tolik vzdálený... Viděl jsem ho jako malý a do teď jsem pořádně nepřišel na to, v čem všem tkví jeho síla. Následující díly dokázaly pouze rozvinout myšlenku a kvalitou se snažit přiblížit prvnímu filmu, ale většinou se to nepovedlo. Velká síla tkví nejen v maskách, oceněných oscarem, ale také v Charletonu Hestonovi a Franklinu Shaffnerovi. Pointa desetiletí, která je extrémně důležitá pro vyznění filmu a dá se označit za předobraz filmů postavených na pointě jako Šestý smysl.... (26.11.2004)