Jufonka

Všechno, co se dá o tomto filmu napsat, tu už zřejmě napsalo X lidí přede mnou... A vy, co dáváte "odpad" byste se měli zahrabat do odpadu sami! Já se o Titanic a vše kolem něj zajímám už hodně let. A tenhle snímek je konečně návrat ke krásnému, kvalitnímu, velkolepému Hollywoodu! Hudba, film, střih, scénář, výprava - vše na jedničku. Co jiného dát než pět hvězdiček? Šest, kdyby to šlo.

Tak tohle byl zas jednou nezapomenutelnej filmovej zážitek. Příběh se mi nějak extra nelíbil - taková americká překombinovaná pohádka s hodně chaotickejma věcma, aneb jak píše POMO... A vlastně s nim i souhlasim. A taky bych dala tak 3 hvězdy, ALE! Jakožto audiovizuální dílo to je něco naprosto geniálního. Obraz a hudba. Na velkym IMAXovym plátně, v jinym kině to asi absolutně nemá smysl vidět. Myslim, že mega plátno IMAXu má na svědomí tak 80 % úspěchu filmu. + jsem strašně ráda, že to bylo 2D. No, ale abych se vrátila k mý chvále - já bych ty vesmírný záběry se Zimmerovo hudbou mohla sledovat klidně i 5 hodin a ne "jen" 3. Navíc jsem po konci filmu měla pocit, že to celý trvalo tak 20 minut a ne 170. Jako by Nolan dokázal tu relativitu času, o kterou ve filmu mj. jde - seděla jsem v sále 20 minut, zatimco venku uběhly 3 hodiny, haha. Moc nevim, co k tomu dál psát. Je to něco, co člověk musí zažít. A to nemam nějak extra ráda sci-fi a filmy z vesmíru... Ale tohle je prostě oslava kinematografie/filmu jakožto úžasnýho média. WOW.

Pro mě nejlepší film Tima Burtona, který dokáže jak rozesmát, tak i rozplakat. Střihorukého Edwarda si hned na začátku zamilujeme a fandíme mu hlavně při konci, který překvapivě neskončí dobře. Skvělá hudba tomuto filmu dodala báječnou pohádkovou atmosféru. Johny Depp je zde obličejem k nepoznání, ale jeho ztvárnění coby „muže s nůžkami místo rukou“ je prostě báječné. I když by se zdálo, že film je pohádka pro děti, není to tak. Myslím, že každý dospělý se dostane do děje a bude mu Edwarda líto. Ač je to velice podivná pointa filmu, Burton ji dokázal naprosto úžasně zpracovat, lépe to snad ani nešlo. Jeden z nejlepších filmů.

Ačkoliv se často setkáváme s tím, že pokud je knižní předloha opravdu kvalitní, tak snímek většinou není lepší, tak myslím, že zde výjimka potvrzuje pravidlo: o tomto filmu nestačí říct, že je pouze dobrý. Je překvapivý a v člověku dokáže vzbudit pocit, který se dá jen těžko definovat. Téměř každého po skončení a závěrečné scéně zřejmě napadne myšlenka, zdali tak jednou neskončíme. Ale co je na filmu doopravdy tak zajímavé, čím na diváka nejvíce zapůsobil a proč se stal legendou? Jistě chtělo velkou odvahu v roce 1968 natočit film s tímto dějem. Vždyť sci-fi se téměř netočilo, navíc toto téma bylo velká sázka do loterie. Přesto se ale režisér Franklin James Schaffner rozhodl, že to riskne, a měl štěstí, povedlo se mu to. Co tedy na člověka zapůsobí nejvíce? Samozřejmě velice důležitou složku hraje na první poslech jednoduchá klavírní hudba Jerryho Goldsmithe. Ústřední melodie má sice jen pár tónů, ale dodává filmu atmosféru, která je nenapodobitelná – je z ní cítit strach, deprese, zvědavost. Zároveň ale syrová reálnost. Myslím, že neexistuje hudba, která by se k tomuto filmu a jeho hlavní myšlence hodila více. Mezi další důvody, díky kterým se Planeta opic stala úspěšnou, patří například propracované masky a obleky opic. V době, kdy film vznikl, to byla naprostá senzace. Masky věrně napodobovaly obličeje opic; jejich grimasy a pohyby různých částí obličeje jsou dokonale promyšlené. Opice divákovi přijdou tak uvěřitelné, že má dojem, že snad tvůrce masek vycestoval sám do budoucnosti a inspiroval se tam. Kvalitu kostýmů dokazuje to, že i dnes – po čtyřiceti letech – nepůsobí opice ve filmu směšně. Musím se samozřejmě také zmínit o hereckých výkonech, které se v žádném případě nedají zpochybnit. Hlavní postavu astronauta Taylora hraje herecká legenda Charlton Heston, který nedávno zemřel. Jedním slovem charismatický Taylor na začátku filmu možná působí trochu arogantně. Objeví „novou“ planetu, je si jistý, že je nejlepší. Jenže postupem času se z něj stává „normální“ člověk, který je v budoucnosti na Zemi pouhým zvířetem, jenž náhodou mluví, a to se opicím vůbec nelíbí. V druhé polovině filmu je na hlavní postavě vidět beznaděj. A co teprve na konci filmu, kde Taylor objeví Sochu svobody jako smutný důkaz toho, že se neocitá nikde jinde než na Zemi. Charlton Heston padá na kolena a proklíná všechny lidi za to, co s naší planetou dokázali udělat. Divák zatracuje lidstvo dohromady s Taylorem, jelikož si uvědomuje, že to všechno by se mohlo stát. Krásná dívka Nova, do které se Taylor snad i zamiloval, nechápe jeho beznaděj. Jenže proč by měla? Ona a tisíce dalších jedinců je výsledkem našich chyb – sami jsme se zničili a nechali obyčejná zvířata, opice, aby nás ovládla. Dovoluji si film označit za strhující od začátku až do konce. Měla jsem to štěstí, že když jsem snímek viděla poprvé, neznala jsem pointu a konec, takže jsem nebyla ochuzena o závěrečné překvapení. Myslím si ale, že i ten, kdo konec zná a film vidí poprvé, není ochuzen, jelikož závěr je tak dobře natočen, že zapůsobí na téměř každého diváka i dnes. Jako každé filmové dílo, má i tento film nějaké chyby. Nemohu se nezmínit o nějakých většinou spíše humorných scénách, které na mě dnes působí komicky. Děj se má odehrávat v daleké budoucnosti, ale raketa, ve které astronauti cestují, se potápí v normální vodě, ačkoliv by měla být špičkově udělaná. Některé dialogy diváka možná také donutí k úsměvu, například, když Charlton Heston zavelí, že „je čas zjistit, jestli tu je život“, ačkoliv má kolem sebe vodu, dýchá normální vzduch a v dáli vidí stromy. Také bych filmu vytkla poněkud zdlouhavý začátek, který se dal dle mého názoru zredukovat na polovinu. Dialogy, jak jsem psala výše, mohou občas v dnešní době vyvolávat úsměv na rtech, ale jsem si jistá, že před čtyřiceti lety vyvolávaly nadšení a lidé z kina vycházeli umlčeni pointou a strhujícím závěrem. Na závěr musím říct, že Planeta opic je pro mě prostě a jednoduše srdcová záležitost a v žádém případě jí nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkama. Jeden z nejlepších filmů!!!

Pro mě rozhodně nejlepší český film natočený v devadesátých letech! Co věta, to hláška, co slovo, to perla... Nedokážu spočítat, kolikrát jsem Pelíšky viděla, ale můžu se na ně kouknout znovu a znovu, jelikož to je koncert bravurních herekých výkonů, který snad nikdy neomrzí! "To je tím, s kým se taháš! S ňákym anarchistickym bohémem, rudym bolševickym nokem!"

Jeden z nejznámějších hororů od Alfreda Hitchcocka, který stojí za to vidět. Byly udělány další díly, dokonce i remake tohoto hororu, ale nic se nevyrovnalo filmu z roku 1960. Nejdříve měl film být bez hudby. Když však B. Hermann i přes zákaz samotného Hitchcocka hudbu složil a pustil mu jí, musel Hitchcock uznat, že hudba je dokonalá. Dnes už tento horor nemá efekt jako dříve, není strašidelný a plný hrůzy, ale v době, kdy byly premiéry toho filmu v kinech, lidé omdlívali hrůzou. Je to jedno z vrcholových děl hororu a každý si zamiluje scénku ve sprše, nezapomene na krev ve vaně či detailní záběr na oko. Hitchcock do tohoto filmu dal co nejvíc hororových prvků a obsadil skvělé herce. A. Perkins zde dokonale ztvárnil schizofrenického mladíka, který věří, že jeho matka stále žije.

Naprosto úžasný film. Rozhodně jeden z mch nejoblíbenějších. Ačkoliv nejsem velkým příznivcem Michaela Douglase (odpusťe, dámy, ale zdá se mi poněkud slizký), tak do týhle role se perfektně hodí! Nejhorší na tom všem je, že to vůbec není daleko od reality. Jasně, že to v běžném životě asi neskončí houpáním na lustru v hale a následnou společnou smrtí, ale řekněte, nemá to k tomu určitým způsobem mnohdy dost blízko? Kathleen Turner naprosto báječné a věrohodně zahrála manželku, které se začne pomalu hnusit její manžel, a to takovým způsobem, že se neštítí udělat cokoliv. Neříkám, že ona byla svině a on ne, tak to rozhodně není. Oba dva se chovali pěkně debilně, ale přece jen, ona měla větší díl viny... a co teprv ta závěrečná scéna, kdy odtáhne ruku!! :-)) Povinnej film pro všechny, co se chystaj rozvádět, ale fakt. "Chce tady někdo pochcat rybu?"