Zulu

Slůvko "válečný" na místě žánru vystihuje vše, co je potřeba. Scénář by mohl napsat kdokoliv, kdo by našel dokument o této bitvě. O nosných charakterech, či snad psychologii nemůže být řeč. Za všech okolností odtažití a suší britští důstojníci ( plní frází ), případně pár nahozených typů vojáků - rozvraceč, voják - barytonista. Tím bysme vyeliminovali jakoukoli možnost emocionálního zainteresování. Co zbývá? Bitva. Rozmáchle inscenovaná, ale stereotypní, bez jakékoli zajímavější taktiky a dramatických zvratů. Nnad vizuální stránkou se tu rozplývat nebudu, to by musel být kameraman úplný idiot, aby toho nevyužil. Skoro to vypadá jako by Zulu vznikl na zakázku britské armády, která si potřebovala zvýšit sebevědomí a poplácat se po zádech, jak to tam tenkrát skoulela.... (11.03.2006)

Mno tohle je trochu oříšek. Nemíním zde zpochybňovat stopáž, jakkoliv se může zdát neúměrná k triviálnímu ději filmu.___Co mě však zarazilo nejvíc, je způsob, jakým scénárista (a režisér v jednom) Cy Endfield za přispění Johna Prebbla (tuším napsal předlohu) ukazuje válečníky Zulu. Když se kouknete na nějakou mlátičku třeba s Chuckem Norrisem, tak vás jistě nepřekvapí, když se Mistr řeže s osmi protivníky najednou, každý z nich k němu poslušně přistupuje po jednom a všichni pokojně čekají, až bude mít Mistr volné ruce. Že ale něco podobného (úplně zbytečně a hloupě) použije Endfield, je zarážející až smutné. Zuluové si nabíhají na bajonety, jak vzteklé ovce vyskakují na zátarasy, se čtyřicetinásobnou početní převahou nedokážou pořádně (to znamená rychle a na hlavu) převálcovat hrstku červenokabátníků.___ Film je trochu zákeřný také v tom, že divák, přestože jako správný demokrat soucítí s domorodci a nepřeje Britům-vykořisťovatelům, okupantům, musí tím jak je film konstruován, dřív nebo později vojákům začít fandit.___ V celkovém hodnocení považuju Zulu za moc pěkný film, leč trochu "blbě" natočený, což reflektuji poměrně nízkou známkou.__-První záběry filmu vám asi připomenou scény z příběhů o Vinnetouovi. (14.10.2008)

Na 64. rok nesmírně povedený válečný snímek. Michael Caine coby cucák tu předvádí chladné anglické herectví. Příběh z prostředí, kde mladý W.Churchill budoval svoji vojenskou kariéru. Zajímavá ukázka britské bojové taktiky, která tu přinesla svoje ovoce. Hrdinství se tu neodvíjí od lásky k vlasti či královně, nic jiného jim nezbývá. No a pak mě napadlo...kdybych byl mezi těmi vojáky, posral bych se strachy! (05.07.2011)

Klasické typy vojakov, niečo z vojenskej taktiky, heroizmu, sem-tam suchý britský humor, ktorý však situáciu veľmi neodľahčuje. Bezmocné zúfalstvo v malom. Odsúdenie vojny absentuje. Film je hlavne o jednej bitke s nutnými rýchlymi rozhodnutiami na pozadí napätej atmosféry možnej blízkej smrti. A to je dotiahnuté na maximum. (12.03.2016)

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)