Passing Through a Thick Forest
Réžia:
Štěpán SkalskýScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Mojmír Fašung, Jan Kačer, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Marie Drahokoupilová, Václav Lohniský, Jiří Kostka, Václav Všelicha, Marie Štrampachová (viac)Obsahy(1)
Příběh dvou přátel komunistů, z nichž jeden odchází jako tajemník na okresní výbor KSČ a druhý zůstává na vesnici jako stranický agitátor. Při velmi složitém procesu združstevňování vesnice se názory obou přátel dostávají do střetu. Boj těchto rozdílných názorů skončí pro jednoho z nich tragicky. Základní myšlenkou filmového příběhu je vztah stranických funkcionářů k bezpartijním, myšlenka odpovědnosti komunistů v bývalém socialistickém státě. Autoři to formulovali: Toto je příběh, který se stal. Stal se před mnoha lety. Je to příběh pohorské vesnice a strmé cesty, která k ní vede, a nevelké pily, jejíž vysoký hlas je za jasného dne slyšet až sem. Je to příběh mnoha obyvatel, kteří zde žijí a několika, kteří už naživu nejsou. Budeme ho vyprávět tak, jak jsme ho prožili a prožil ho každý z nás.
Film je první prací Jaroslava Dietla ve vážném dramatickém žánru. Scénář vznikl na základě materiálu o diverzích a podle svědectví těch, kteří se v padesátých letech snažili vybojovat boj o budování socialistického státu. K záměru natočit tento snímek režisér Skalský říká: Ve svých filmech jsem se doposud věnoval tématice vážné, přesto toužím natočit filmovou komedii. Protože se však polovina mého života odehrála v této republice, prožil jsem tady vše, co vytvářelo tento stát, mám za to, že musím promluvit právě k těm otázkám, které se našeho vývoje vážně dotkly. Abychom se mohli smát osvobozujícím smíchem, po němž všichni bytostně toužíme, potřebujeme se zbavit toho, co nás tíží, vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (57)
Ten les, kterým vede tahle filmová cesta, ten je opravdu velmi hluboký. Je tu pár silných míst, ale je to velmi temné, ponuré a pomalé, mnoho se za těch 98 minut nestane. Doba, kdy se štěpily charaktery, otec nechápal syna a bratr bratra. Komunisti stačili dojebat státní hospodářství za tři čtyři roky a pak přišly čistky, jelikož se hledali viníci. A toto ovzduší se už ve filmu vznáší, v podobě ostrého sekáče Kačera a poctivého komunisty staré školy Moučky. To jediné bylo možná na filmu zajímavé. 70% ()
Za pravdivost, za syrovost, za herecké výkony (Kromě M.Fašunga ...kam vůbec zmizel tento herec-ne herec ?).................. Myslím že ho Skalský obsadil pro tu naivitu oblastního herce............... O tom jak komančové postavili ve vesnicích lidi proti sobě....v zájmu takzvaného vytváření JZD (jede zloděj dědinou)............myslím že dosud se vztahy mezi lidmi na vesnicích z těchto zločinů a křivd nevzpamatovali.............. nechápu, jak mohl takto pravdivý film vzniknout v r.1963.................. 100 % ()
Naprosto špičkově natočený politický thriller dle scénáře Jaroslava Dietla. Příběh dvou šílených pitomců v osidlech února. Mojmír Fašung(Cyril) je blbec bez názoru, který si pro názor vždy příjde za stranickým předsedou. A už ho má! Jan Kačer (Ruda) je komunistický zločinec, který dřív jedná, než si názor udělá. Ilja Prachař má kupodivu roli statkáře, který to vše odsere tak, jako tisíce politických vězňů. Dietl i komouši tento film plánovali a natočili jako kolektivizační a protiburžoazní agitku. Dnes to vyznívá jako reálné drama o šílenosti padesátých let, kdy strana již neuvažovala nadšeně a s písní na rtu, ale kádrovala a hledala nepřítele ve svých řadách. Podprůměrní zločinci začínali skutečně řídit nadprůměrnou většinu slušných lidí. ()
"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček. . ()
Nedejte se odradit neznámým jménem režiséra, tohle je politický thriller par excellence. Na téma kolektivizace jsem už viděl Krejčíkovu Fronu: to byla obyčejná agitka z 50.let. Tohle je ale prvotřídní věc, jaká se jen tak nevidí (i v mezinárodním srovnání). Zabírání majetku sedlákům se zdařile věnují ještě další filmy, ale to jsou trochu jiné žánry: Noc nevěsty je balada, Smuteční slavnost je mezilidské drama, Všichni dobří rodáci je sága o životě na vesnici. A pro úplnost ještě přidám na hlavu postavený thriller o statkářích-záškodnících: Cesty mužů. ()
Kolektivizace vesnice tvrdě po bolševicku. Copak do JZD se nehrnuli všichni dobrovolně...? Ne, družstva se tvořila na pozadí zastrašování, vydírání, zavírání do kriminálu. Bez příkras to popisuje tenhle film, jehož kvality neuvěřitelně sráží neherectví "hlavního hrdiny" - naivně pitomého komunisty. ()
Ty vole. O tomhle snímku jsme neměl tušení do roku 2010 -- mea maxima culpa! Přestože tu je hledisko stále ještě ideologické, je rozostřené a rozlišuje nuance v rámci stran, dokonce "tříd", jak učil marxismus-leninismus. Je nuvěřitelné, že tohle bylo možné točit v roce 1962. O deset, dvacet let později už to možné nebylo, neostalinismus normalizace tyhle odvážné černé kvítky zašlapal. Kolektivizace byla potom už nekritizovatelná. Zatímco tenhle bytostně pravdivý film... klobouk dolů před ním. A je teď jedno, že dnes bychom asi všichni byli na straně Matouše a těch, kteří se družstvům a světskému poměstštění vesnice bránili zuby nehty. Zničující důsledky kolektivizace jsou patrné dodnes. "Zničující důsledky" politiky jedné zločinné politické strany, páté kolony bolševického kolonialismu, vrážející železný klín nenávisti mezi kamarády, dokonce příbuzné -- o tom je tenhle temný smutný český skvost. (Omlouvám se za pitomý patos.) ()
Filmova deziluze z budovatelskych padesatych let dvacateho stoleti, ve ktere jako vzdy kraluje jeden z hereckych symbolu Nove vlny Jan Kacer (a skvely je i Ilja Prachar). Vzhledem k tomu, ze Skalskeho nasledujicim velkym pocinem byl pseudodokumentarni shitoidni http://www.csfd.cz/film/220053-andel-blazene-smrti/, o praci nasich statecnych soudruhu delajicich ve spionazi , tak se da predpokladat, ze vysoce postaveni statni cinitele z Cesty hlubokym lesem asi nebyli dvakrat nadseni. ()
Na téma kolektivizace bylo natočeno mnohé, ale zde se můžeme podívat na příběh, který v sobě nenápadně nese celé to fundamentální: kolektivizace způsobila rozvrat a vystavěla mezi lidmi pevné meze nedůvěry, zatímco byly ty v polích radostně rozorávány... Výborné herecké výkony Kačera, Prachaře či Lohniského a... Fašung. ()
Ač je zde již patrné první tání, přesto je film částečně agitkou, ovšem s psychologickým a hlubším podtextem. Postavy přemýšlejí, postavy se vyvíjejí - jaké osvěžení narozdíl od padesátek. Musím ocenit nádhernou kameru, bych jsem uchvácen podhledy, nadhledy, roztřesenou i rozmazanou kamerou, perspektivu vidění postavy - kamera vzhůru nohama při pádu postavy, zazoomování na detaily, nádherná práce se světlem a stínem a bezesporu krásné zachycení přírodní scenérie. Ovšem s čím jsem opravdu měl problém, tak to byly dialogy. Nesmírně šustily papírem, někdy působily nedořečeně, místy nechtěně směšně. Jinak Kačer s Fašungem paráda, radost na ně koukat. ()
Trochu som mal nejasno v okolnostiach deja a tiež tá súdružská atmosféra filmu nepridávala na pútavosti. V čase natočenia to mohlo byť celkom ináč, a ľudia sa do toho asi vedeli lepšie vžiť. Tri hviezdy zachraňuje len zaujímavá kamera a hudba akoby z iného filmu, neskutočne vytvárala atmosféru, ku ktorej by sa film inak nemal šancu dopracovať príbehom. ()
Ta kolektivizace nebyla žádná sranda, ale pořádná fuška… Na dobu vzniku poměrně slušná kritika toho komunistického hnusu. ()
jo, padesatky... ()
Doufám, že tohle pustí v Parlamentu, až budou v budoucnu schvalovat zákon o zrušení KSČM. ()
Cesta hlubokou kolektivizací s doprovodem hudby od Zdeňka Lišky podbarvuje příběh ze Šumavy, která se stane dějištěm tragického příběhu. ()
Ze začátku jsem si říkal, co to napsal Dietl za budovatelský film. A ono z toho vyšlo až na pár drobností (dialog dívky a chlapce v nákladním autě na začátku filmu) dílko pozoruhodné a zajisté na dlouhou dobu uzavřené v trezoru. Protože to bylo dílo skutečně realistické. Po krátkém prologu z Února 1948 a úprkem majitele pily do Německa jsme přišli do vesnice, kde bylo budováno za nelehkých podmínek JZD. Z pily měl odejít jeden funkcionář na OV, shodou okolností se jím stal mládenec (Jan Kačer), který snadno vplul do aparátnického myšlení boje s třídním nepřítelem, kterého bylo nutno najít v každé vesnici. Že pak mezi zatčenými byl nejzkušenější rolník Baltazar, shodou okolností nastávající tchán druhého mládence, aniž se nějak stavěl proti socializaci, to bylo pro tehdejší dobu typické. A tak tu vidíme vedle sebe dva bývalé kamarády. Jeden komunista z přesvědčení, přesvědčený, že je nutno bojovat násilnými a nepopulárními prostředky, druhý též komunista z přesvědčení, který však ideály komunismu spojoval s lidstvím, humanismem a skutečnou spravedlností. Ano, velmi pravdivý film. ()
Filmařsky skvělá záležitost. Kamera, scénář, herecky brilantní (jen s Liškovými smyčci mám od dětství problém, prostě se mi to nelíbí, ale to je problém můj, ne toho filmu). Brilantní Prachař, samozřejmě Kačer, bohužel tak trochu ochotnicky deklamující Fašung v hlavní roli. Jinak ale paráda. Včetně exteriérů. Prostě filmařská lahoda. ()
Už zde je vidět, jaký byl Dietl scenáristický talent. Ale člověk nemůže hodnotit film nějak příliš vysoko, když ve stejné době už vznikaly filmy, které režim kritizovaly naprosto otevřeně (Postava k P.). Tady to jede podle známého mustru: Chyby se dělaly, to ano, ale kolik se toho udělalo! Film tudíž jednoznačně kopíruje stanoviska reformních komunistů, kteří si po pádu St. kultu lehce posypali popel na hlavu a to bylo celé- jelo se dál. Těm desítkám tisíc lidí, kterým v 50.letech komunisté zničnili život, ale může být fuk, že někdo lehce přiznal chybu. Mnoho lidí v 60.letech ani nebylo rehabilitováno a když bylo, tak co? Ty léta v kriminálu jim nikdo nevrátil. Bezzubá kritika jdoucí režimu na ruku. Ale drama je vystavěno skvěle a hudba je naprosto famózní. Doba ještě neuzrála, muselp se počkat dalších pár let na filmy se stejnou tématikou (Všichni dobří rodáci, Smuteční slavnost), ty ale byly ihned zakázány. ()
Pro mě toto vyšvihované dílo bylo docela zklamáním a s velkým dojetím jsem vzpomínal na Smuteční slavnost nebo megadílo Všichni dobří rodáci s mistrem Brzobohatým. ()
Cesta hlubokým lesem je možná nejlepším snímkem režiséra Skalského. Bodejď by také ne, když měl tehdy k dispozici Dietlův scénář, hudbu Zdeňka Lišky a skvělé herce - Kačer, Moučka, Prachař,... (a nechci tímto snižovat Skalského kvality) Cesta hlubokým lesem je ale významná zejména z jiného hlediska. Na příběhu skupiny vesničanů a dvou kamarádů komunistů, odehrávající se na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století, je pozvolna načrtnuta i jistá sociální kritika a zamyšlení se nad tím, zda se v době (násilné) kolektivizace neudělalo náhodou něco špatně... Snad by se dalo říci, že právě tento film připravil "půdu" pro Všechny dobré rodáky Vojtěcha Jasného. Určitě povinnost pro všechny, kteří se o tuto významnou kapitolu našich dějin zajímají. ()