Pani pomsta

Kdybych měl hodnotit 3/4 filmu bylo by to za jasných pět hvězdiček, vynikající příběh jenž skáče do minulosti zase zpět, chvílemi prošpikovaný dávkami přirozeného humoru jaký může přínést jen život. V poslední třetině se mi zdálo že sleduji frašku která mi připomněla Vraždu v Orient Expresu :) a trochu mi zkazila celkový dojem. (02.12.2005)

Umělecký film s hlubokomyslným obsahem, v němž si autoři dali obrovskou a pečlivou práci s výpravou, kostýmy, symbolickým vyzněním, stejně jako herci s každým detailem své profese. K dokonalosti mi chybí přece jen větší přehlednost a uměle a záměrně komplikované vedení vyprávění, které znemožňuje plně se položit do příběhu, protože člověk pořád musí trochu přemýšlet, jak to vlastně bylo, kdo je kdo a v jaké časové rovině se právě nachází. (27.03.2011)

Pro dosledování je zapotřebí zhruba stejný díl trpělivosti, jako věnuje běžný Kolejec k naučení ingýž špýkng, aby pak mohl doplachtit do Juróóp-á, chodit tu po Plaga, na všechno dělat ó a dondándustendovat. Rozdělím-li lákoskovinu na jednotlivé díly bambusu, první část je zhodnotitelná snad jen slovem utrpení. Vydržte, konec konců to ke konci stojí konečně i za to. Nedá se svítit, i v digi světě mají jedince, schopné naplánovat pomstu rafinovanější, než vzít rodinku na výlet ke Koptům a umíchat jí koktejl s příchutí hořkých mandlí. (23.02.2014)

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

"To nejlepší si necháváš na konec?" Mám rád pomstu a taky snímky, které jsou tajemně zamotané. Proto mne lehce přeskakující způsob vyprávění, podmanivý vizuál i hudba od počátku naladili na skvělý zážitek. Jenže pak to začalo být na můj vkus poněkud zdlouhavé a tak musím konstatovat, že střihačovy nůžky projevily na můj vkus přílišnou úctu k natočenému materiálu. To však nic nemění na tom, že se mi příběh slečny Geum-ja Lee líbil a pokud bude ještě někdy potřebovat pomoci s pomstou, tak se na mě může bez obav obrátit. (16.05.2016)