40 rokov panic

No tohle byl taky můj skoro 40 let vroubek, který jsem si chtěl doplnit. Upřímně? Tehdy v době Ace Ventury (1994) a Já, mé druhé já a Irena (2000) jsem prakticky zažíval zlaté období komedií a filmů. Myslím, že by se vůbec nic nezměnilo, kdybych film viděl tehdy. Nedokázal mě nadchnout ani teď. Je to zajímavě obsazené a vsadím se, že mnoho těch herců poznáte z jiných rolí. Ale jako romantické komedie bych vybral mnohem kvalitnější favority. Za mě silný průměr. (50 %) (03.08.2021)

VHS/// Obsazení 10/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Efekty 8/10/// +výběr herců a především velmi příjemný Steve Carell, scénář se drží pevně nohama na zemi a obešel se bez fekálního nebo trapného humoru, bavili mě scény v obchodě -občas mi přišlo, že to mělo trošku pomalejší tempo a ani se nedočkáme nějakých vyhrocených zvratů/// Scénář, jež film a jeho námět nepohřbil, ale naopak udělal z něj příjemný, trošku lechtivý snímek. V době kdy jsem ještě Stevea Carella neznal, jsem o něm silně pochyboval. Zaujal mě až v seriálu Kancl a v tomto filmu mě utvrdil v tom, že je nejen výtečný, ale i zajímavý a zábavný. Film sice z rukávu nesype neustále nějaké drsné fórky a řehnit se pořád taky nebudete. Zde jde spíše o inteligentní a občas sprostý humor, který však nikoho neurazí. A propo: líbilo se mi to víc než Zbouchnutá nebo Superabad./// Celkem 86%/// (12.07.2009)

Človek by podľa názvu čakal, že sa bude jednať o komédiu plnú telesných tekutín, ktoré triskajú na všetky svetové strany. Omyl. 40 let panic je komédia o zdanlivej náročnosti zmysluplných vzťahov a o stupidite stupidných vzťahov. Nečakajte teda orgie, ale bohužiaľ ani salvy smiechu. Nenáročná oddychovka z ktorej si po dopozeraní budete pamätať maximálne tak depilačnú agóniu. (07.01.2015)

Kvůli (jako vždy) skvělému Stevu Carellovi a (naprosto) okouzlující Catherine Keener jsem schopný tomuhle filmu odpustit, že je tak prasácký. Zasmál jsem se, pobavil, tvůrcům jsem poděkoval, že se (až na dvě krátké humus scény s tělními tekutinami) krotili v tom, co divákovi ukazují... A když film skončil, skoro jsem nevěřil tomu, že trval přes dvě hodiny. (24.05.2012)

Před dvěma lety, kdy mi ještě jméno Judda Apatowa nic neříkalo (nedokázal jsem si ho totiž spojit s Machry a šprty) jsem se komedii s názvem 40 let panic vyhýbal jako čert kříži, avšak po Zbouchnuté (podobně "zavádějícím" názvu), která mě probudila jsem se k němu vrátil. Žel, nespíš přemíru namlsán, neboť mě Panic nikterak vážněji neoslovil. Dokonce si myslím, že tak netradiční námět šel zpracovat o hodně zajímavěji a civilněji. Přesto - zábavných situací se pár najde a kdykoliv se na plátně ke Carrelovi připojí Rogen nebo Rudd, stoupá zábava exponencionálně. A konečně - nenapadlo by mě, že to někdy řeknu, ale - Catherine Keener mi do své role nesedla. Basta. Pár minut jsem během filmu v hlavě převaloval myšlenku, o kolik líp by na jejím místě seděla Apatowova rozverně blonďatá manželka, Leslie Mann... Rozpačité. 50% (05.11.2007)