Skafander a motýľ

pacilo sa mi pozerat na to (18.09.2008)

Klobúk dole pred scenáristom, režisérom a kameramanom tohto filmu! Ostal som milo prekvapený z toho, že síce námet predurčoval tento film k depresívnej dráme o existencionálnych otázkach, ale to, že bude prešpikovaný čiernym humorom, či krásnymi predstavami hlavného predstaviteľa, som veru nečakal... A ešte k tomu tá fascinujúca formálna stránka filmu, kedy je divák zaujímavou formou konfrontovaný s pocitmi človeka postihnutého 'locked-in syndrómom'... Úžasné! (08.10.2008)

Aké to je byť uväznený vo vlastnom tele? Jednoduchý, ale o to viacej dojemný film o všetkých možných nástrahách života. Je to tak...Život je sviňa. Svojim spôsobom vskutku originálne pojatý príbeh (hlavne podarená kamera). Niekoľko retrospektív len detailne prehlbujú život niekďajšieho šéfredaktora. Perfektne vsunúté cynické monológy sú len čerešničkou na torte:D. Bez sklúčujúceho pohľadu Mathieua Amalrica a jeho divokých očí by celý film rozhodne nebol takým zážitkom aký je ním teraz. Prekvapívé, ale o to viacej dojemnejšie.Dlho som tento film ignoroval...čo som asi robiť nemal. Najsilnejší zážitok môjho života. Som rád, čo mám. (27.12.2008)

Úžasná kamera, úžasná hudba, úžasný Mathieu Amalric. A to není všechno. Úžasného je tam toho totiž mnohem mnohem víc. Původně měla role Jean-Do Baubyho patřit Johnnymu Deppovi, ale i když mam Deppa ráda, je jenom dobře, že se tak nestalo. Snímek by pravdepodobně po přesunu do amerického prostředí ztratil něco ze své autenticity a to by byla velká škoda. Silný emociální náboj docílený těmi nejjemnějšími prostředky. Takže enjoy a dont kiss it goodbye!:) (06.12.2009)

Za to že jde o skutečný příběh. Klasicky průměrné drama. 50% (19.12.2009)

Sice hodně povedený drama z francouzské dílny, který podtrhlo "příběh inspirován podle skutečné události" a taky se mi líbil pohled 3. osoby, ale přesto to bylo na mě moc... Řekl bych až nudný. I přes ty dost možná pěkně výstižný pocity a myšlenky postiženýho člověka locked-in syndromem jsem se nemohl zbavit toho dojmu, že se polovinu filmu vykládala jen ta speciálně upravená abeceda. 60% (30.11.2010)

Silny příběh?jiste. Obdivuhodná vule a odvaha? Jiste. Soucit a lítost? Jiste....vsechno ok, ale to uz mi nějak nestačí. Filmu o handicapovaných je na vyber skutečně mnoho a tento je pro mě jedním z těch min zajímavých. Doporučuji raději El Mar adentro. (19.03.2012)

Příběh sám o sobě a jeho hlavní hrdina zaslouží určitě pozornost, proto jsem to dokoukal. Bohužel postupem času se příběh rozmělňuje do několika rovin a nudí. Vnitřní monology mě nejvíce zaujali, metafory a experimentální kamera už méně. Režisér měl věnovat větší prostor myšlenkám rodících se ve vnitřním vězení. Odkazy do minulosti osobního života nepřinášeli nic zásadního, ty v kombinaci s historickými nuancemi nemocnice působili poněkud prekérně a uměle. (29.08.2009)

Stroskotanec na brehoch samoty-tak sa nazval hlavný hrdina.A nemá ho kto zachrániť.Ani jeho predstavivosť,ani cynizmus,v Boha neverí...Ja verím,že takéto filmy - a veľa ich nie je - nám prinášajú nie len nevšedný a silný zážitok, ale i niečo viac.Čo - to si už každý objaví sám vrámci svojho naturelu a predstáv o dobrom filme a šťastnom živote. (31.05.2010)

Asi zde teď nebudu hodnotit nic jiného než originalitu, která se ve filmovém průmyslu už tolik nevyskytuje. Příběh (nevím jak moc inspirovaný skutečným) o muži, jenž je uzavřený ve svém těle a může komunikovat pouhým pomrkáváním? Ano, to zní opravdu dost zajímavě. Na druhou stranu, je znát francouzské pojetí a to mi všeobecně moc nesedí; vše zde působí realističtěji, ale vůbec jsem se neztotožnil s hlavní postavou, což je docela zvláštní s ohledem na to, že většinu času vidíme vše z první osoby. (06.07.2010)

Být vězněm ve vlastním těle je jedna z nejhorších věcí, kterou člověk může zažít. Vůbec si to nedovedu představit, že by se podobná věc stala mě. Ani takhle deprimující film, jenž vidíme okem hlavním hrdiny, mi to nedokáže dostatečně přiblížit a asi nikdo z nás nedokáže pochopit, jak strašné to musí být. Nikomu bych to nepřál, vážně nikomu. Film, je strašně deprimující, alespoň jeho první polovina. Potom jako by trochu pozbyl osobitosti a malinko se nám oddálí. Totožnost hlavního hrdiny měla být sdělena až na samém konci, tak bychom si dokázali lépe představit, co musel Jean-Dominique prožívat. Avšak na velmi půvabné terapeutky Emmanuelle a Marii-Josée bylo radost pohledět, takové dvě světla uprostřed temnoty. 80% (30.09.2012)

tento film ma naplnil neuveritelnou energiou. krehky a nezny ako motylie kridla a zaroven tvrdy a nepriepustny ako stary skafander. genialne herecke vykony, perfektne zvolena hudba a po Bergmanovych Sepotoch a Vykrikoch moj najsilnejsi zazitok tohto roku. taketo filmy asi vedia robit len francuzi. (18.10.2008)

Predstavte si, že sa zobudíte v nemocnici a na nič si nepamätáte. Ležíte na posteli a pýtate sa sám seba. Kde to kurva som? Čo tu robím? V tom príde doktor a povie Vám, že ste prežili mozgovú porážku, že budete žit, ale ste komplet paralyzovaný až na jedno oko. Asi každý by si želal radšej zomrieť ako takto žiť, ale Jean-Dominiqua Bauby sa rozhodne, že napíše, resp. "namrká" knihu o svojom živote. Vynikajúci film podľa skutočnej udalosti s mrazivým príbehom, ktorý sa môže stať každému. (03.09.2009)

Silný příběh po emocionální stránce.Ta hrůza být vězněm ve vlastním těle, zbývá jen mrknutí oka a fantazie a životní vzpomínky. Julian Schnabel se vydal do vod, kam ostatní neradi a to je neocenitelné. Snad jen jednu výtku, on sám v celém sanatoriu bez spolupacientů přehnané! Lidé, kteří v takových situacích chtějí bojovat obdivuji, ale já bych takhle žít nechtěla. Absurditou zůstává, že přes skutečnou událost příběhu je nekonečné množství takto postižených lidí a nikdy se jim taková péče nedostane. Kvalita francouzské kinematografie ve všech žánrech se nezapře a to je jen dobře. (19.12.2009)

těžké, tíživé, hutné, tenhle snímek ukazuje asi nejvíc ze všeho lidskou mysl, charakter, povahu, vůli a vše co se tak dá nazývat. (01.01.2010)

"Dnes sa mi zdá, že celá moja existencia nebola nič iné ako reťaz malých neúspechov. Ženy, ktoré som nedokázal milovať, šance, ktorých som sa nevedel chopiť. Okamihy šťastia, ktoré som nechal uletieť. Preteky, ktorých výsledok bol známy, ale ja som nebol schopný dosiahnúť víťazstvo." (13.01.2011)

Výborný príklad toho, čo dokáže spraviť kamera v spolupráci s perfektným scenárom a niečím čím disponoval aj Jean-Dominique Bauby - nesmierny zmysel pre predstavivosť a cítenie. Dojemný príbeh o svedectve života vo väzení vlastného tela , ktorý je dôkazom, že človeku môžu zobrať všetko, ale nikdy mu nezoberú jeho vlastný charakter a osobitosť. Slovné spojenie "hra na city" tu absolútne nemá svoj význam. Pravdivý príbeh o živote , alebo inak povedané príbeh života o pravde. (28.03.2013)

50% je bohužel maximum, které mohu tomuto filmu připsat. Přitom téma je to nepochybně velmi zajímavé a na Schnabelovo pojetí se člověk tak nějak těšil předem. Asi chyba, která se poslední měsíce bohužel často vymstívá (viz.má recenze na Pokání). Začátek je skvostný, divák se úplně cítí v kůži člověka, zavřeného do "skafandru celkového ochrnutí". Okamžiky rozkoukávání, mlžné vjemy a útržky hovorů v nemocnici - brr, nic hrozivějšího si neumím představit. Ale postupně začne film sklouzávat k dosti vyděračskému tónu a přehánění. A to bohužel stylem, který mně osobně nedonutil k dojetí ani k pláči. Žádnou nadsázku a lehkost jsem tedy opravdu nepozorovala - a přitom je film takto prezentován - jak to? (28.02.2008)

Příběh, který by mohl být zpracován mnohem mnohem dojemněji. A díkybohu a díkyschnabelovi se tomu tak nestalo. Náběhy na slzy jsou většinou přetnuty nějakou tou cynickou poznámkou Jean-Do Baubyho, což více než oceňuji. Jinak začátek velice slibnej, výborná kamera, rychlej spád. Což se o druhé polovině bohužel říct nedá. Ta už pro mě byla fádní a ničim nepřekvapující. Koukla bych se na to znova? Mrk mrk. Je to kvalitní film? Mrk. Bezesporu. (07.03.2008)

Skafandr a motýl je přesně to dílo, díky němuž se dá zdůvodnit celá existence a smysl kinematografie. Jde o perfektní zprostředkování situace, jež může potkat kohokoli a zároveň je naprosto záhadná, neznámá a definitivní. Schnabel je původně malíř a na jeho filmech to bylo vždy vidět, ale tím že spojil své síly s Kaminskim, dotáhl vizuální zážitek z tohoto filmu k dokonalosti. Nepoužívá, žádné triky, či pokročilou kamerovou techniku a přesto je film dynamický, barevně sladěný a hlavně skvěle ztvárňuje pohled vězně ve vlastním těle. Hudba Paula Cantelona a vnitřní hlas Mathieuho Almarica vykreslují emoce lépe, než kdejaký ukřičený herecký výkon, Max von Sydow dokazuje, že pár minut velkému herci bohatě stačí. Velmi citlivá sonda do míst, kam bych nikomu nepřál se dostat... 95% (27.03.2009)