Grand Prix

,,CHCEM SA STAŤ MAJSTROM SVETA." ,,KAŽDÝ SA CHCE STAŤ MAJSTROM SVETA. KAŽDÝ VERÍ, ŽE MÁ NÁDEJ." ,,JA JU MÁM!" ,,A KTO TO ZAPLATÍ?" __ Frakenheimerov opus magnum ,,Grand Prix" môžem z hľadiska podobnosti prirovnať ku McQueenovmu vysnívanému ,,La Mans". Oba filmy sú na vysokej technickej úrovni a predsa majú oba problém s tým, čo by mali divákovi ponúknuť. Kým ,,La Mans" bol experimentom, kde sa medzi závodmi objavovali krátke dejové vsuvky, ,,Grand Prix" už predsa len nejaký ten príbeh má. Nie je priveľmi rozvinutý a jeho pridaním má film takmer tri hodiny, na druhej strane je tu slušne rozvitá motivácia súperiacich pretekárov i zákulisie pretekov. Kým ,,La Mans" sa vyčíta dejová absencia, v ,,Grand Prix" je ho vraj zase miestami priveľa a malo by sa z neho zostrihať. Kde je potom zlatá stredná cesta tohto filmu? Zostrihanie na dve hodiny? Ťažko povedať. Rozhodne nenudí, lenže postupne upadá do istej stereotypnosti, kedy sa závody striedajú so vzťahovými scénámi. Kým závody si vďaka deleniam obrazovky alebo množeniu záberov a samozrejme výbornému strihu a zvuku doteraz zaslúžia uznanie, scény mimo nich sú nakrútené tak rutinne, že v nich nijako nevynikajú ani viacerí známi herci (Vtedy už 45 ročný Yves Montand mi do úlohy pretekára príliš nesedí.). Napriek tomu všetkému ma film nenudil a dokonca som bol zvedavý, kto závod napokon vyhrá. Rovnako sa mi páčil aj chladný záver, kde najviac vynikne pominuteľnosť toho neustáleho ,,hnania sa za niečím." ,,NA ZDRAVIE, ÚSPECH A ŠŤASTIE!" ,,TY BY SI CHCEL MAŤ VŠETKO!" (758. hodnotenie, 78. komentár k filmu) (14.11.2019)

Záběry ze závodů nezestárly, jsou vskutku adrenalinotvorné, jen kvůli nim stojí za to tento film vidět. Ten příběh okolo, plný nyní někdy až směšně působících "psychologických sond" do myslí závodníků a jejich blízkých, notně zestárnul. Na jednu stranu je pln "kritiky" nesmyslného cirkusu F1, složeného z peněz, smrti a sexu (závěrečná scéna opuštěného závodiště, kde jen vítr prohání odpadky je příznačná i přízračná), na druhou stranu závodníky glorifikuje na způsob takořka válečných hrdinů. Slabé, ale přec jen 4*. (06.10.2012)

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! (05.08.2023)

Výpravná pohádka pro fanoušky Formule 1. 1)  Nechápu, proč jsou motoristické závody tak populární. Davy lidí se sejdou, aby se koukly, jak kolem nich za burácejícího zvuku motorů doprovázeného zvířeným prachem a smradem spáleného benzínu prosviští jinak než k závodům nepoužitelné samohyby. Několik vteřin trvající okamžik štěstí je pryč a diváci vzrušeně odcházejí, aby na stejném místě nebo někde jinde za nějakou dobu byli znovu svědky této úžasné podívané. Snad bych pochopil ty, kteří mají volný vstup všude po areálu, navštěvují boxy závodních týmů, diskutují s piloty (proč se neříká řidiči?) a lidmi okolo a jsou tak účastni na všem, co se děje. Takových jsou ovšem desítky, možná stovky. Co ty tisíce a milióny ostatních fanoušků? U televize, pravda, leccos vidí, co na "živo" nemohou, ale pořád jen sledují zrychlené šneky plazící se po dráze._____ 2)  Bylo mi vysvětleno, že obliba motorsportu vyplývá z toho, že skoro každý je řidič a tudíž "do toho vidí". Taky jsem řidič, ale "do toho" vidět nechci. Auto je pro mě technický prostředek k přemisťování. Nikdy jsem netoužil poměřovat svůj vůz s vozy jiných, jezdit rychleji, úsporněji či zdolávat obtížný terén. Fandění ve stádu mi nevoní, pokud by ono stádo netvořili pěkní přítulní kluci._____ 3)  Z uvedeného lze vyvodit, že patřím k té menšině mužské populace, které podobné akce jako je Formule 1 prostě nic neříkají. Proto mě ani tento film neoslovuje. Neocením camea mnoha slavných závodníků, důvěrný pohled do zákulisí závodů. Nesrovnávám, jaké byly závody tehdy a jaké jsou dnes v technickém vybavení, v bezpečnosti pilotů i přihlížejících ani v ničem jiném. Je mi to všechno prostě fuk._____ 4)  Ale i film z mně cizího prostředí mohu ocenit. Technická stránka snímku zcela převyšuje cokoli jiného. Kamera, zvuk i střih jsou skutečně vynikající a velmi rád bych se s podobnou kvalitou setkával i u jiných filmů._____ 5)  Velmi slabý scénář a obsazení mně nezajímavými herci mě však neuspokojilo. Zamlouval se mi můj oblíbený 44letý Adolfo Celi (šéf stáje Ferrari Maneta) či pěkný přitažlivý 23letý Antonio Sabato (závodník Nino) ve svém filmovém debutu. Ovšem kvůli dvěma vedlejším postavám svůj názor nezměním._____ 7)  Výstižný koment: nascendi***. Koment Šakala***** přesně definuje typického diváka a obdivovatele podobných filmů. (04.08.2023)

Tuto filmovou Grand Prix jsem poprvé sledoval před pár lety společně s tátou, díky kterému jsem měl sledování doplněné o výklad s porovnáním závodních tratí a bezpečnostních opatrení tenkrát a dnes i dalších zajímavostí kolem Formuly 1. Táta je totiž letitým fanouškem F1, takže jsem ho přesvědčil na společnou projekci, přestože podobně starým filmům neholduje. Já zase příliš neholduji auto-moto závodům, jejich sledování mě obvykle nenaplňuje a mohly by mi být stokrát ukradeny, jenže tohle je film vrcholních tvůrčích sil Johna Frankenheimera. Jeho režisérské umění v oblasti na svou dobu novátorsky pojatých akčních scén, nápadité střihové skladby včetně vícezáběrových montáží i práci s vizuálem a zvukem nemůže tady nechat snad žádného filmového fanouška úplně chladným. Ve filmu sledujeme dlouhé sekvence z celkem snad šesti závodů, ale každý je natočen a sestříhán úplně jiným způsobem a dokáže svým pojetím strhnout, v případě druhého závodění ještě ke všemu „Frankie“ proměnil scény závodění za doprovodu Jarrého hudby a romantického snění Montanda o krásné Evě Marie Sant v jedinečný audiovizuální balet formulí na trati! Na poli tří hodin rozpracoval pan režisér vlastní osobitý koncept akčního sportovního dramatu, jaký pak zopakoval v mírně skromnějším provedení i v The Gypsy Moths nebo Jezdcích – totižto jeho opakovanou specialistou se staly strhující příběhy, v jejichž nitru zdaleka nejde jenom o akci. Přestože ta připraví svým autentickým pojetím divákovi samostatný adrenalínový zážitek, zároveň v rámci celku tvoří plynulou součást dramatu, jež se výrazně soustředí i na psychologii postav se všemi vnitřní pocity a vzájemnými vztahy, kdy film nechá odeznít i nejeden silný lidský příběh. Dnes jsem viděl Grand Prix podruhé a znovu šlo o nezapomenutelný filmový zážitek, po němž tuším, že většina dalších tematicky spřízněných snímků pro mě zůstane ve stínu Frankenheimerova opusu. [100%] (04.08.2023)