Formula 1

"Pryceův vůz s mrtvolou za volantem jede ještě po závodní dráze půl kilometru, pak naráží do svodidel, kříží ještě cestu Laffitovu vozu a je konec." Nikdy jsem se na F1 nedíval kvůli úmrtím pilotů, ale tenkrát to byl prostě pořádný adrenalin. Žádné bezpečné zóny, žádný odborný personál a žádné přerušování závodu kvůli nějakým mrtvým. Tohle prostě bývali gladiátoři s hasičáky, kteří za své platy skutečně riskovali, měli touhu vyhrávat a já jsem si to užíval. Dneska je to samá elektronika, dokonalé zázemí, hvězdy zajímající se jen o svá konta, nápověda z vysílaček, safety car při každém prdu a nuda. Pro mě bylo zkrátka hodně zajímavé si tu dobu připomenout, i když mě trošku mrzelo to množství úniků k ostatním motoristickým sportům. (17.10.2018)

Pohled do duše závodníka, který denně riskuje svůj život. Jen chvilka ho dělí od smrti a jedno zaváhání nezabije pouze jeho, ale může zabít i diváky v hledišti. Záběry smrtelných nehod a lidská těla lítající vzduchem jako hadroví panáčci. Ohořelé zbytky závodníka bezmocně hasí záchranáři. Pocit nadřazenosti a božského pocitu při každém vítězství. Legendy automobilových závodů z celého světa ukazují svoje povolání v pozitivním světle, ale daň za chybu je příliš vysoká. Byl jsem zděšen, co si dovolili dát za smrtelné záběry do televizního dokumentu. Nepříjemná podívaná, ale plná adrenalinu a odhodlání ! (08.05.2011)

Nestává se mi často, že by mě dokázal dokument dojmout, ale Formuli 1 se to povedlo. Naprosto skvěle vystavěný dokument o tom, že automobilové závody jsou nejen atraktivní podívaná a pro piloty královsky zaplacená práce, ale že je to hlavně (respetive v sedmdesátých letech bylo) velice riskantní povolání. Autentické zaběry smrtelných nehod, ze kterých až chodí mráz po zádech, jsou pak navíc dokreslené naprosto geniální hudbou. (07.09.2011)

ROJTEMANE, PROČ SE NIKDY NESMĚJEŠ? - NEMÁM NA TO ČAS. STAČÍ VTEŘINA A JSEM MRTVÝ. _____ Na rozdíl od některých zde komentujících nepovažuji tehdejší piloty za až takové mučedníky (vybrali si, co si vybrali...), vedle nichž se současné máničky vyjímají asi jako Trabant vedle Ferrari, ačkoliv je objektivní pravdou, že sedmdesátkové pretěky byly mnohem více přirozené, dynamické a živelné (přestože je přímo zde Stirling Moss znevažuje pro změnu vzhledem k "jeho" časům - typické). Na druhou stranu je pravděpodobné, že zajíce typu Algersuari (kterého jsem snad ještě neviděl dojet do cíle) nebo Sutil (kolegům na trati je nebezpečnější než svého času tři Gillesové Villeneuveové) by pečlivě sbírali po kouskách zhruba ve druhé zatáčce: dnes ty monoposty řídí machři, ale vedle nich i děti. A propo, fatální nehody Pryceho nebo Williamsona byly neuvěřitelně hloupé, zbytečné, smolné, a v kombinaci s bubny, které tam ti Taliáni mrskli, na hranici mé osobní únosnosti. Nemluvě o tom - a to už v záběrech neuvidíte - že se popálenou mrtvolu do konce nepřerušeného (!!!) závodu neobtěžovali ani uklidit. Dneska přitom vyjíždí na trať Safety Car i když na ní leží byť jen blbej připínáček. (06.10.2009)

Vybornej dokument ze zivota opravdovych zavodu 70. let...videl jsem s rodicema v kine na Orechovce. Pamatuju si ten zazitek dodnes. Skoda jen, ze ta formule dneska (a autosport obecne) uz neni co byvala. Bezpecnost a penize zabily spolecnou rukou to kouzlo...P.S.: Doporucuju vsem priznivcum motorismu. (26.05.2013)