Grand Prix

Tak po nudným a přeceněným Le Mans jsem dostal chuť na fakt pořádný a dobový závody a doplnil jsem si konečně tenhle kousek od režiséra Frankenheimera. Rozhodně se jedná o precizní a vybroušenou záležitost a nebojím se říct i nejlepší závodní záběry, jaké se kdy ve filmech s touto tématikou objevily. Na svoji dobu totální pecka, ale jak se zdá, tak obstojí i v dnešní době.90% (08.02.2020)

Frankenheimer málokedy sklamal, aj Grand Prix sa vyznačuje precíznym spracovaním príbehu z prostredia Formuly 1. Nie som fanúšikom formuly, ani áut celkovo, ale toto ma bavilo. Preteky sú natočené naozaj úžasne na svoju dobu. Keď si pomyslím, že nie dávno pred tým sa bežne pri automobilových scénach používala zadná projekcia... Tiež hlavní predstavitelia, či Garner alebo Montand sú výborní a ani som nevedel, ktorému v posledných pretekoch viac fandiť. Nevadila ani dĺžka, ktorá je pre Frankenheimera typická. (02.11.2023)

Prepracovanejšie ako nedávno videný Howardov Rush. Frankenheimerová vízia je o triedu vyššia,už úvodné titulky,kde začne veľká cena Monaca je vynikajúcim príkladom ako excelentne skrížiť prácu strihu so zvukom,pričom konečný výsledok je pastvou pre uši,kamera berie všetko,čo oceňujem v tomto 3.hodinovom počine,ktorý sa občas vlečie,ale výhoda je,že snímok sa venuje viacerým jazdcom,kde sa dá nakuknúť do ich súkromia... Strih,zvuk a kamera+jazdci sú dôležitým artiklom,prečo neodradí extrémna dĺžka,kvalitní herci v úlohách,kde veľké ceny sú dynamické,až som si vravel,že nevidieť toto by bola škoda,že byť tam by som chcel... (03.01.2014)

To byla krásná doba, když do vozů F1 usedali piloti s vědomím, že vyhraje ten nejrychlejší blázen a ne ten, do jehož monopostu bylo zabudováno nejvíc elektronických vychytávek. Já mám tedy příliš málo sebevražedných sklonů na to, abych pociťoval touhu prakticky si vyzkoušet rychlost uhoření v monopostu, ale z bezpečí stabilně usazeného křesla jsem si vychutnal adrenalin na trati, zvědavě jsem si prošel depo a ani nakouknutí do osobního života pilotů nebylo zcela od věci. Tři filmové hodiny obvykle převyšují schopnost mého soustředění, ale Frankenheimer svědomitě sešlápl plynový pedál k podlaze a k podřazování se odhodlal jen ve velmi ostrých zatáčkách, takže mi Grand Prix profrčelo před očima rychleji než kterýkoli zásadní díl libovolné mexické telenovely. (27.02.2013)

Formule mě nebaví, a tak jsem alespoň doufala, že mě třeba zaujmou charaktery jednotlivých postav. Musím si k nim přece vybudovat nějaký vztah, když jim mám fandit a bát se o ně. Jenže všechny mužské postavy určuje jejich posedlost závoděním a víc se o nich nedovím. Jejich partnerky jsou na tom ještě hůř, jsou tam jen na okrasu (a Stoddardova manželka se svou „komplikovanou“ povahou k naštvání). Paradoxně tak musím nejvíce vyzdvihnout atmosféru závodů a dění okolo nich. To bylo alespoň filmařsky promyšlené. Pořád mě ale překvapuje, s jakou lehkostí se všichni vyrovnávají se smrtí. Jak rychle se oklepou z tragického úmrtí diváků anebo ze smrti jezdců. Ten závěr to vlastně výstižně shrnul - davy šílí, vítěz se raduje, bouchá šampaňské a za zády jim ještě stoupá dým ze smrtelné nehody… (08.08.2023)