Rivali

Je mi srdečně u zadele, jak moc ten film odpovídá tehdejší realitě, protože je SKVĚLÝ! A byl by skvělý, i kdyby byl vycucaný od A do Z, protože příběh dvou rivalů z kolotoče F1 má vše, co dělá film filmem. Snímek monitorující doby, kdy jsem F1 začínal ještě jako kluk opatrně sledovat mě opravdově nadchnul. Parádní herecké výkony (oba hlavní hrdinové jsou vykresleni úžadně realisticky!), atmosféra nasáklá benzínem a spálenými gumami, dravé závody coby loterie se životy jezdců... Jsem fakt nadšený, dost možná i proto, že zrovna od roku 1976 se F1 stala na nějakých 5-6 sezón mým sportem č.1, až pak začala opatrně ustupovat fotbalu, hokeji, basketu atd... Dnes je mi trochu smutno, jak obrovskou část náboje oproti tehdejšku postrádají dnešní závody této série. Takže díky Rivalům i za tohle připomenutí! (11.02.2014)

„The closer you are to death, the more alive you feel.“ Sport rebelů, snílků a bláznů pod rutinérskou taktovkou esenciálně hollywoodského životopisce Howarda? Proč ne, alespoň se člověk dozví, že rivalita je jako benzín. Občas vzplane, každému nevoní a při správném užití vás posune dál.. Vzpomněl jsem si na vtip, který sice není moc etický, ale ta rakouská krysa si vždycky ze sebe uměla vystřelit: „Tina Turner je přijata na renomovanou kliniku plastické chirurgie v Beverly Hills, aby si nechala odstranit převislé stydké pysky a jelikož chce vše udržet v tajnosti, požádá lékaře o absolutní diskrétnost. Jaké je však její překvapení, když se po zákroku probudí na pokoji obležená květinami a na stolku má gigantický puget růží. Podívá se na přiložený lístek a na něm stojí: „Díky za nové uši, Niki Lauda.“ (03.11.2014)

Rivalové nejsou o Niki Laudovi, Rivalové přímo jsou Lauda. To přirovnání se nabízí samo. Slavný formulový závodník je zde popsán jako precizní technik, suchar odhodlaný svou pílí a odhodlaností získat to, co jeho oponent zvládá ukořistit spontánností a charismatem. Připomíná to obráceného Amadea, v němž génius průměrnosti materiálně prohrává, ale morálně vítězí nad horkokrevností a radostí ze života. S trochou jízlivosti se nabízí, že něco takového musí být tajným snem Rona Howarda. Celou jeho režijní kariéru prostupuje preciznost ve všech ohledech. Dobře volené postupy ozkoušené mnohými před ním. Mnohdy padne jeho úsilí co nejdůstojněji a nejdůsledněji zpracovat námět na úrodnou půdu (Duel Frost/Nixon, Apollo 13), jindy se stane fatálním omylem (brownovské adaptace, Grinch) a jindy zdrojem nekonečných debat, jde-li o umění, nebo zbabělý mustr (Čistá duše). Čekat, že se Howard změní a začne experimentovat, by bylo stejně pošetilé jako chtít po Hansi Zimmerovi, aby složil ještě čtvrtý hudební motiv, který by přidal k těm třem, co už dvě desetiletí dokola opakuje. Ani jeden nemá k posunu důvod – jejich formální zbabělost a ničím nerušená sázka na jistotu jim přinášení většinou uznání a řadu obdivovatelů v divácích, kteří oceňují, že v kině uvidí či uslyší přesně to, co si přáli. A tentokrát to oceňuji i já. (03.10.2013)

|| Scenár: Peter Morgan / Predloha: Život | Hudba: Zimmer | Produkcia: Howard, Grazer, Eaton, Fellner, Oliver, East, Sinclair, Armburst, Bevan, Thompson, Hallowell | Distribúcia: Exclusive Media, Universal Pictures (USA), StudioCanal (UK), Pathé Productions (France) | Štúdio: Exclusive Media, Revolution Films, Working Title Films, Imagine Entertainment, Relativity Media, Cross Creek Pictures | Rozpočet: 38 miliónov $ | Tržby: 90,247,624 $ || Ron Howard v mojich očiach zrežíroval najstrhujúcejší film so športovou tematikou v dejinách kinematografie. Som nesmierne šťastný, že sa tomu stalo u námetu zo života Formuly 1. Toľko emócií vo mne vyvolal naposledy a JEDINE Green Mile. A to je už viac, než 10 rokov. Čas sa pozrieť do svojej Top10ky filmov, a zhodnotiť, ako vysoko doňho môže siahnuť Rush. Nutné ďaľšie a ďaľšie zhliadnutie. Ps: Tu som si uvedomil, že už nikdy nechcem ísť do kina na 3D. Už to viac nepotrebujem. 100% | 1. CinemaCity, Slovanský Dům - sál 3 (2D, EN DTS), Praha, 4.10.2013 | (04.10.2013)

Nemůžeš sakra říct, že tohle bylo kultovní F1 barbecue, když vyhrál, když se zas jednou ukázalo, že největší vítězství nezískáš v tom, co děláš, ale v tom, jak a proč žiješ (!!!) Jedno, jestli vyhrál Lauda, protože "neztratil ksicht" a nebo Hunt, protože to dokázal prožít, až na samou hranici. Rush by klidně mohli být pompézní a patetičtí, ale nejsou. Mohli by vám mazat med kolem huby s kupou slowmotions prokládaných snůškou pitomých mouder o životě a skončili by ve stejný prdeli, na který se třeba ještě dneska drbe Renny Harlin. Tady bylo už dopředu jasný, že aby tenhle film vyprávěl, musí mít skvělou kameru, cit pro příběh a Ron Howard si s tím poradil s grácií. Ukočíroval vizuál, vyvážil obě dějový linky a ještě naservíroval vkusně autentickej adrenalin. Dva charaktery a všichni ostatní jen tak do počtu, Thor vyměnil kladivo za overal, ale na kondicionér a trochu laku pro objem nezapomněl, Daniel Brühl skutečně vypadal jako Lauda a Olivia Wilde měla zase ten pohled, pro kterej bych si natlouk hubu už za první levotočivou šikanou. Ale hlavně, ani na chvilku sem neměl pocit, že prožívám nějak zásadně velkej film, že by se mě někdo snažil opít líbivě falešnou frází, že bych se nějak pral s očekáváním, přesto ve mě Rush zvítězil. Skromnej drive, kterej neleze nikomu do zadku, ale rozhodně vás z něj dokáže zvednout. V dobách, kdy formule 1 vypadaly jako litinová vana na kolečkách, kdy se dalo kroutit volantem a nebylo to jak šestisetkilový tamagotchi, měly závody syrový šmrnc, tak jako ho mají Rivalové a proto za mě [final rate: 85%]. WIN THE BEST (!!!) (26.01.2014)