Psia duša

Všední až méně vkusné výjevy o tom jak jsou pejsci rozkošní, jak se mají s lidmi rádi, apod. Sama jsem jednoho psa měla a měla jsem ho moc ráda. Nicméně tento film hraje prvoplánově na city, je to spíše pro děti a neplnoleté. Mně osobně toho tato rodinná komedie mnoho nepřinesla. Až na to "překvapivé zjištění", že štěňátka jsou roztomilá a podobné světové objevy. Filmy by měly vzbuzovat emoce, nebýt chladné, ale ani nemají diváka lacině citově vydírat. Neříkám, že se nad tím filmem nedá místy laskavě usmát nebo uronit slzu. Lze to brát jako oddechovku, když není po ruce nic lepšího, nicméně těch současných 81% co film má, mě poněkud zaráží. Příběhy jsou skutečně slabé, rozmýšlela jsem se zda nedat ještě nižší hodnocení. (05.07.2017)

Hallstrom to jede jak na horsky draze. Po velkem uspechu Hatchika, ktery nenechal zadne oko suche, prichazi s dalsi velkou slzavou a dojemnou peckou. Funguje to, to je jasny. Ale je to prvoplanove a vlastne nikterak zabavne. Vzdycky je smutny, kdyz nekdo umira nebo odchazi, a tady si to trapne strihnete nekolikrat za sebou - pak to skonci...A mne to prijde sakra malo! (14.05.2017)

Bála jsem se srdcervoucí podívané v "Hačikó" stylu, naštěstí jsem se dočkala velmi příjemného rodinného snímku se sympatickými lidskými i zvířecími herci. Nechybí ani dojemné okamžiky, ale než si stačíte pořádně poplakat, už se díváte na příběh dalšího pejska (i když, jak se to vezme, dalšího). P. S. Dabing je velmi slušný. P. P. S. Nenávistnou kampaň ochránců zvířat na jednu stranu chápu, když si ale inkriminované video prohlédnete pozorně a prostudujete dostupné informace, nemáte důvod tento film zavrhnout. Byla by to škoda. (26.01.2017)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)

Lasseho Hallströma tak trochu podezírám, že je zakuklený romatik. Nemá potřebu diváka zabavit, jako spíš rozbrečet. Ty dojemné příběhy jsou ovšem tak líbivé, až jsou na hrně kýče. Rpzdělení do pěti příběhů by mohlo fungovat, ovšem neúměrné délka jednotlivých epizod tento nápad trošku shazuje. Nenabízí žádnou převratnou hloubku. Jako příběh pro deštivé odpoledne to nemusí být špatné, hlavně pro ty, co mají chuť si pobrečet. (16.02.2018)