Psia duša

Bála jsem se srdcervoucí podívané v "Hačikó" stylu, naštěstí jsem se dočkala velmi příjemného rodinného snímku se sympatickými lidskými i zvířecími herci. Nechybí ani dojemné okamžiky, ale než si stačíte pořádně poplakat, už se díváte na příběh dalšího pejska (i když, jak se to vezme, dalšího). P. S. Dabing je velmi slušný. P. P. S. Nenávistnou kampaň ochránců zvířat na jednu stranu chápu, když si ale inkriminované video prohlédnete pozorně a prostudujete dostupné informace, nemáte důvod tento film zavrhnout. Byla by to škoda. (26.01.2017)

„Pripravený!“ Ak je Hačikó váš milovaný film a vyhľadávate snímky o psoch, nemali by ste si túto pozrieť, pretože hlavný psí hrdina v nej zomrie niekoľkokrát, čo je pre fanúšikov psích filmov skutočne príšerná trauma, pretože obvykle sa dva týždne spamätávajú z filmu, v ktorom pes zomrie „len“ raz. Psia duša je pre fanúšikov psích filmov povinná záležitosť. V strede pôsobí skratkovito, uponáhľane, WTF (sorry, ale vážne si nemyslím, že ak polícia hľadá unesené dievča, dá psovi privoňať k jej oblečeniu a potom ho VOZÍ V AUTE po celom meste, pes má hlavu vystrčenú z okna a ŇUCHÁ!!!) a zrejme sa dosť strihalo (niečo mi hovorí, že von išiel minimálne ešte jeden pes, ale môžem sa mýliť). No silný úvod a akceptovateľný stred vytvoria sľubnú pôdu pre dojemný koniec. Mozaikový scenár umožňuje tvorcom v jednom filme divákovi ponúknuť nielen smútok a plač, ale i radosť, hravosť, vtip, šarm a zábavu. Len mi nie je jasné, prečo starý Ethan skúsil na túlavého psa práve ten fígeľ so skokom po chrbte. Ale OK, nechám to tak. Knižka má tiež svoje chyby, ale ako film, i ona je ako celok pôvabná a pre psíčkarov povinná jazda. Sú v nej veci, ktoré by ste vo filme hľadali zbytočne a naopak, vo filme sú veci, ktoré by ste zbytočne hľadali v knihe. V knihe je napr. drastický koniec, ktorý sa vo filme vôbec nevyskytuje. (21.06.2017)

O filmu jsem se dozvěděla díky stěžovatelům, kterým se nelíbily praktiky při natáčení. Předem jsem nezjišťovala, o čem přesně snímek je. Ale jméno režiséra mi zaručovalo, že se mi to asi bude líbit, a tak jsem šla do toho. A dobře jsem udělala. Příjemný, příjemně dlouhý film, doják, některé linky mě bavily více, některé méně, sem tam skoro slzičky, sem tam smích... No, užila jsem si to, ač nejsem pejskař, a jsem ráda za konec. (14.05.2017)

Mezi mé nejoblíbenější žánry patří mysteriózní, thriller, krimi a horor. V mém hodnocení se často promítá zvládnutí filmu po řemeslné stránce. Občas je ale potřeba udělat vyjímku a tu si Bailey, Buddy, Tino a Ellie plně zaslouží. Není to takový plánovaný doják jako například Me Before You a ty nejvíce citové scény nejsou tolik natahované ale ve výsledku je to nádherný film a dokáže vzbudit city a tím pádem si zaslouží plné hodnocení. V poslední části stojí za zmíňku ještě výborný Dennis Quaid. Bailey, Bailey, Bailey, Bailey je psí pán. (15.08.2017)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)