Silent Hill

Opět důkaz, že svět PC her a svět filmu zatím spolu moc nekamarádí. Gans náramně vykresluje tíživou atmosféru Silent Hillu, ale je z toho cítit příklon k mainstreamovému pojetí a z toho pramenící poněkud sterilní zobrazení hrůz TEMNA. Těch pár digitálních bubáků a velmi decentní gore to nezachránilo (ovšem Pyramidhead byl i přes malý prostor úchvatný). Chtělo to prostě více přitlačit na pilu, vyhodit nudnou dějovou linii se zcela zbytečným Seanem Beanem, která hutnou atmosféru filmu zbytečně ředila a nic neřešila a především rozplétání záhady učinit více přehlednější. Bylo to moc překombinované a v závěru ukecané! Radha Mitchell byla ale skvělá. (31.07.2006)

Kdybych měl Silent Hill charakterizovat jedním slovem, bylo by to nejspíš "ubíjející". Začátek byl ještě slibný, jenže poté, co se hlavní hrdinka ocitne v městečku, klesá zábavnost celého snímku prudce dolů. A když už to vypadá, že horší to být nemůže, ukazuje se, že to byl omyl. :o) Hru jsem nehrál, ale spousta hodnotitelů se tu ohání formulacemi, že "snímek obstojí sám o sobě". Není tomu tak. Naprosto nezajímavý příběh, nulové napětí, pouze pěkná kamera nic nezachrání. Závěrečné několikaminutové vysvětovací flashbacky jako by vypadly od Monty Pythonů nebo Cimrmana. Viděl jsem spousty horších filmů, ale žádný mě poslední dobou tak moc neprudil svou zdlouhavostí a tupostí. (15.07.2006)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Tak mi zase nezbývá, než jít hlavou proti obecným ohlasům, ale mé svědomí mi nedovolí jinak. Nevím, jestli je to tím, že jsem měl u Tichého kopce silný pocit dejavu. Každopádně se začínám obrňovat proti z Japonska pocházejícím hororům, protože je to všechno tak nějak na jedno černovlasé děvče. Tomu se kdysi stala nějaká nepravost a tak do sebe nechalo vstoupit zlo. Ať je to Kruh, ať je to Temná voda, všude je to stejná variace se záhadou, kdy nešťastná matinka bojuje za záchranu svého děťátka a nevědomky se tak scénáristicky dosti svévolně dostává na stopu dávné události. K filmu samému. Nejdřív pár pozitiv. Audiovizuálně je to vymakané, zvláště kamera. Ze začátku docela funguje atmosféra, vzdor několika nelogičnostem v zápletce (je náměsíčnost choroba, kvůli které se vydáte kamsi do horní dolní) a především v chování Rose (proč před tou policajtkou vlastně ujížděla). Ještě když zahoukala poprvé siréna, bylo to docela napínavé, bohužel pak tento prvek ve filmu úplně zdevalvuje. Jak se nitky příběhu rozplétaly, bylo čím dál víc jasné, že je to zas to samé, co už bylo jinde. Navíc film všechno detailně ukazuje, takže po prvním předvedení všech těch oblůdek a s celkem zřejmou předtuchou, jak se to bude ubírat dál, není moc čeho se bát. A to je pro horor dost špatné. Ozvláštněním je skupina fanatiků, ale vzhledem k jejich masakrálnímu konci jaksi mizí smysl existence celého Silent Hillu. Samotný závěr "doma" prozměnu opisuje Ty druhé a Šestý smysl, existence manželovy dějové linie je nakonec vlastně jen zcela zbytečnou vsuvkou a voděním za nos, takže kol a kolem scénáristicky nedotažená variace na již viděné okořeněná hardcore výjevy a jednou náboženskou fanatičkou. Film se nemůže rozhodnout, jestli chce být akční nebo záhadný a není nakonec ani jedno. Hororům s japonskou předlohou se napříště vyhýbám obloukem a ne proto, že bych se bál :)) (08.07.2006)

Po audiovizuální stránce skvělé. Takřka vše se povedlo převést z předlohy, jenže to je paradoxně ten největší zápor, jelikož filmový Silent Hill tak vyznívá pouze jako další díl z herní série kde ovšem nemáme možnost interakce - postupujeme od levelu k levelu až do finále. Jako kdybyste sledovali někoho hrát některý z dílů Silent Hillu a to doslova. Scénář není nejsilnější, ale v rámci snímku funguje a závěr do celkové nálady zapadne nadmíru dobře. Herci jsou také dobře vybraní a i ta holčička se dá přežít. Celkově se ovšem jedná spíše o netradiční zážitek než o skutečně dobrý film. Ovšem když nic jiného, tak Christophe Gans dokázal, že snímky dle her nemusí být zákonitě céčkoidní záležitostí, ale i béčkoidní. (15.11.2007)