Uvnitř tančím

Před sledováním tohoto filmu jsem se ptala na jednu otázku, a to Proč jsou filmy o handicapovaných lidech obvykle ty nejlépe hodnocené? Např. už jen Forrest Gump, Awakenings, Přelet nad kukaččím hnízdem....Je to tím, že to lidi dojme? Že s nimi soucítí? Asi, každopádně jedno je jisté, funguje to. I tento film s podobnou tematikou je poutavý, je strhující a je dojemný, i když jsem se tomu bránila. Ale McAvoyův optimismus při tak bídném zdravotním stavu, resp. jeho cynický sarkasmus mi imponoval, stejně jako jsem postupně začla vidět i na Michaelovi něco jako "krásnou duši". Ale teď už tomu rozumím, tohle jsou prostě ty pravé lidské příběhy, které osloví v každém tu humánní stránku tím, že apelují na ušlechtilé vlastnosti v lidech. Tohle jsou příběhy krušných lidských osudů, obdivuhodných lidí, kteří i přes svůj stav dokáží milovat život a projevit neskutečnou vůli ten život nějak hodnotně prožívat, jako každý jiný člověk. A to je asi to, co si my relativně zdraví nedokážeme představit a co musíme tajně obdivovat. (25.05.2011)

Velice silný a působivý příběh. Navíc skvěle obsazený a zahraný. Svými vtipy zároveň krásně kontrastní ke smutné dějové lince na konci. Rory (na Michaela): "Viděl jsi to?" --- "To ti život utekl před očima" :D Smutné, pravdivé a přesto humorné. 90% (25.08.2012)

Nesu si z tohohle filmu jednu věc, že když jsem zdravej tak si pořádně užívat života a neválet se tolik u tv. Prostě neztrácet čas, když ho můžu využít jinak. To si nikdo, ale neuvědomí. Je to takové pravidlo, že např. ti co jsou na vozíčku by pořád něco podnikali a dělali. Dříve když mohli chodit, tak se beztak pořád povalovali. (27.09.2012)

Nehodí se pro takový film výraz prvoplánovité??? Dvě hvězdy za herce a hudbu. Film mě dojal, ale tak nějak jsem cítil, že to měl udělat. Všechno se mělo tak nějak stát. Stalo se. Film uběhl rychle. Nenudil jsem se. Plakal jsem. Pokud chcete plakat, pusťte si tento film. Nebojte se, je to dobré... Vy víte, že ano... Víte, že budete plakat a to je dobré. Nemám co bych dodal. (26.06.2013)

Já z toho rozhodně nejásám tolik jako zdejší červené hodnocení. A to jednoduše proto, že si Jamese McAvoye nedokážu oblíbit (nemá charisma a je takový divný) a především proto, že postava, kterou zde ztvárnil, je velice nesympatická. Moje maminka mi vždycky říkala: nikdy nikoho nepodceňuj. A u tohoto týpka to platí dvojnásob. Jednalo se o samolibého, arogantního hajzlíka, který v dosti situacích zneužíval svého handicapu. Ano, lze namítnout, že se takto se svým handicapem vyrovnává. Jenže si myslím, že když tím obtěžuje druhé lidi, není to prostě namístě. Takže tři hvězdy proto, že na dvě to zase není a že to mělo světlé okamžiky. (31.03.2015)

Naprosto poprávu pět hvězdiček. Film, který je sondou do života handicapovaných lidí vás přesvědčí, že život si lze užívat i tehdy, když můžete hýbat jen dvěma prsty. Je krásné, jak se dva chlapíci dokáží se svými problémy poprat a navzájem se držet nad vodou, jenom škoda toho konce, chtěl jsem ho o něco optimističtější... (16.06.2009)

Jsem opravdu rád, za to, jak na tom momentálně jsem, protože zdraví v životě je to nejdůležitější. Velice silný příběh, který se dokáže vrýt až pod kůži. (02.11.2011)

Velmi působivý, silný a dojemný film. Síla a odhodlání zapojit se do všedního života ovšem není pro každého snadné, vlátě ne pro invalidně postižené. Rory O´shea zahraný J. McAvoyem patří podle mě mezi nejzajímavější filmové postavy....hezká hudba - moc krásný zážitek! "Čím ses provinil?" - "Ozbrojená loupež!" :). (17.06.2012)

Naprosto strhující příběh mladého muže, který i přes svůj handikap dokázal žít normálním životem i přes nekonečně mnoho možných nástrah. Milostný trojúhelník mezi dvěma kamarády a pečující asistentkou. Zažívají dobrodružství, zklamání a komplikovaný rozpor jejich přátelství. Zvítězí přátelství nad zhrzenou zamilovaností či sobeckostí ?? (21.07.2012)

To jsem si říkal "to zas bude něco" (v tom horším slova smyslu). Řeknu vám... já se bavil! Byla to sranda a i trochu slzné. Prostředí vozíčkářů, krom smutku dokáže i pobavit. (27.03.2013)

Dát pět hvězdiček tomuto filmu je doopravdy málo... (17.06.2013)

Sen o vlastnom bývaní je snom mnohých zdravých ľudí a čo potom pre telesne postihnutých. A keď sa k tomu pridá túžba po samostatnosti a sen o láske, tak je to trochu menej uveriteľný príbeh o dvoch kamarátoch na vozíčku. Koľko sa ubralo na reálnosti, pridalo sa na zábavnosti, nechýbajú trefné hlášky, ale aj tak je to smutný príbeh o krutých veciach s pekným odkazom. Odkazom pre všetkých zdravých, ktorí si neuvedomujú, čo majú. –––– Ten byt se vám bude určitě líbit. – Hele, hele, je tu menší problém, uhodnete jakej? (19.08.2014)

Už si ani nepamätám kedy ma naposledy takto dostal nejaký film. Ten koniec bol absolútne elektrizujúci a dojal ma skoro až k slzám. Naozaj silný filmový a aj emočný zážitok. Herecké výkony boli takisto neuveriteľne uveriteľné a k tomu ešte fantastická postava "rošťáka" Roryho dala tomuto filmu ešte väčší rozmer. Proste nechýbalo tu nič. Emócie, humor, ľudskosť ani vynikajúca hudba. Zaslúžených TOP 200 (10.08.2009)

2 mesiace a 12 dní trvalo, kým ma film odrovnal tak, aby som mu z fleku napálil 5*. Naposledy to bola Čistá duša (2001). Viacej o tom nebudem písať, pretože to nie je potrebné. Radšej raz vidieť ako donekonečna o tom písať. (13.08.2009)

Ohromné a dokazující herecké kvality pánů McAvoye a Robertsona. Celou tuhle estrádu můžeme považovat za jakýsi útok na city, ale o to tady přece jde. V tomhle případě se mnou manipulujte, jak chcete, já se podvolím a uroním i slzičku, když poprosíte. Nad tím vším pozitivismem a euforií mé srdíčko zaplesalo a já si žádám ještě alespoň jedno takové dílko od O'Donnella. Navzdory neštěstí a nepřízni lidského osudu, sálajících z každého momentu tohoto filmařského klenotu, jsem se na chvilku cítila výjimečně šťastně a v extázi. (07.07.2010)

Prvoplánovitá citová vydíračka, která ale (kupodivu) opravdu funguje. Funguje v tom smyslu, že vám nutně proběhnou hlavou některé fundamentálně existenciálně myšlenky, neboli "o čem to tady doháje vlastně je?" :) ... je to tom, že každý jsem v jistém smyslu vězněm svého těla akrotát, že na trochujiné úrovni (taky nedostanu každou modelku kterou si zamanu, nedotknu se basketballového koše, neuběhnu stovku pod deset vteřina atp.)? Je to o tom, že ve své podstatě ani nejde o to jak na tom kdo je, jelikož vždy budeme prožívat pocity plné štěstí, radosti a otevřeného radostného běsnění, stejně jako hlubokého srdcervoucího smutku i obyčejných denních starostí, obtíží a špatných nálad? Zdálo by se, že je to snad až jedno a je důležité, co máme uvnitř. No...toto klišé je právě to, co zde do jisté míry funguje. (02.05.2013)

Vsadil bych svoje varlata, která jsem po závěrečné scéně na svém těle nemohl najít, že přesně takhle se asi cítí lidé trpící ALS a dalšími hovny, co je připoutají na vozík. Plní chutě se nevzdat a tančit uvnitř, jak je to jen možné a zároveň plni zlosti na život, za který nemohou. Film skvěle balancuje na hranici štěstí a deprese od začátku do konce a podíl na tom má skvělý scénář a herci. Efektní scénu na konci promíjím a sahám dojatě pro pakl kapesníků. (04.01.2017)

90 % a oficiálne milujem jamesa mcavoya ... už dlho som nevidela lepší, inteligentnejší a milší film (28.05.2008)

Skvěle obsazený, prožitý a zahraný film, úžasná hudba a neskutečně velká dávka lidskosti, nakažlivé chuti do života a optimismu. Taky Uvnitř tančím. Díky za tento film... (28.08.2008)

Naprosto obyčejný film po všech stránkách, který těží pouze z toho, že ze dvou hlavních postav předvídatelného příběhu udělal vozíčkáře. (25.11.2008)