Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(viac)Recenzie (97)
Zatímco před rokem 1981 se v českých filmech vyskytly názvy "Rokycany" 3x a "Sedlčany" dokonce ani jednou, tento snímek vše změnil. Obě jmenované obce se rázem ocitly na úplném vrcholu v citovaných městech, i Praha se krčí daleko vzadu, neboť Janžurová s Menšíkem ukázali, že ping pong se dá hrát nejen s míčkem. Jinak Plzák nezklamal, projevil se opět jako macho, kterej z žen dělá hloupé husičky (nooo, to je taky genderově rasistické, tak řekněme, že z nich dělá hloupé husáky!). Mimochodem, je zajímavý, že název "ping pong" vznikl podle zvuku, jaký vydává letící míček. Mi přijde zcela úžasné, že se podle takové věci pojmenuje určitý sport. V tom případě by mělo být plavání "čvacht", box "bum", cyklistika to samý (když bouchne galuska nebo hromadně spadnou), vzpírání "prrrrrd" a fotbal "auuuuuu" (když si zlomí nehet). ()
Jeden dvoupokoják, tři skvělí herci a výborný scénář z pera člověka, který má manželské vztahy skvěle nastudované. Nesledujeme jen hádku dvou manželů. Je to vánoční bitva o principy a prosazení své vůle. Něco jako spravedlnost, zdravý rozum, nebo dobrá vůle, tady nepochodí. Tady se tasí výčitky, citové vydírání, úskoky, práskání dveřmi... . Je to skvěle napsané. Zcela věrohodně a výstižně. Navíc s bezva pointou. Jestli pro mě bylo včerejší Kam slunce nechodí... zklamáni, tak Cesta do Rokycan mi to plně vynahrazuje. I s těmi přebrebty...asi bylo natáčení šité horkou jehlou, jsem se moc bavil. ()
V roku 1981 natočil režisér Václav Hudeček, podľa scenára Miroslava Plzáka, film "Cesta do Rokycan". Hlavné úlohy v ňom stvárnil Vladimír Menšík a Iva Janžurová. Dvaja prvotriedni herci, ktorým sekundoval mladý, talentovaný Vladimír Dlouhý. To sú veľmi dobre rozdané karty. A k tomu všetkému sa jedná o excelentnú manželskú konverzačnú komédiu, ktorá sa odohráva počas vianočných sviatkov. To sú atribúty, ktoré mám rád. Preto som sa s nadšením a s radosťou vrhol do sledovania tohto postaršieho tv titulu. Čakal som bravúrny herecký koncert, profesionálne spracovanie a príjemne bláznivú predvianočnú atmosféru plnú láskavého humoru. No a presne to som aj dostal. K tomu navyše aj kus nostalgie po časoch, kedy i prosté televízne inscenácie mali naozaj vysokú kvalitu. **** ()
Miroslav Plzák nic lepšího jednoznačně nenapsal. A nejenže je to výborně napsané, ono je to i skvěle zahrané. Iva Janžurová a Vladimír Menšík dílo ještě povyšují. "Protože ty kdybys nemusel mě mít rád, ty bys mě vůbec rád neměl." "Tak já mám ještě uvažovat nad tím, jestli tě mám rád rád nebo rád nerad." ()
Já tyto malé televizní komedie ze života přímo miluju. Je v nich ten správný laskavý humor, který je potřeba a který se dnes už ve filmech velmi těžko hledá. Úžasný koncert našich legendárních herců. Dialogy perfektní. Všechno, co se tam řešilo působilo opravdově. Nic nebylo vyumělkované. Takže se s tím vším může divák velice lehce stotožnit, což je samozřejmě taky velké plus. ()
Reklama