Noční příchozí

Marlon Brando jako vždy par excellence, nešťastnou láskou k nýmandovi napůl ochočená guvernantka byla k sežrání, moc sympaticky se položila (pardon) do role. I babizna správcová překvapivě uvěřitelná a vlastně i chápavě lidská... ale ty děti, ty děti. Až na dvě tři živé chvilky jinak ploché postavy bez jiskry v oku a schopnosti mě přesvědčit. Těm jsem nevěřil ani dobrý den, natož nějakou tu empatii a ujeté prožívání lásky jako věčné bolesti. Škoda. (11.09.2019)

Pre mňa dosť nepochopiteľný a diplomaticky povedané totálne bizarný úlet. Vôbec netuším, čo si o ňom mám myslieť. Herci, ktorí tu sú, nemusia byť zlí. Mnohí z nich mimo tohto filmu dokázali, že vedia byť super. Ale v tomto filme sú príšerní. A je v podstate fuk, či preto, lebo dostali také postavy alebo z nejakého iného dôvodu. Tráviť hodinu a pol v takejto spoločnosti je dosť temná skúsenosť. Výprava sídla uprostred pochmúrnej jesenno-zimnej prírody za istých okolností mohla dosť zachrániť, ale tu je banálna, chudobná a televízna. A čo sa týka žánrového zaradenia do hororu, tak ja som prvý, kto uznáva, že horor má veľa podôb. Ale toto ozaj (možno s výnimkou posledných minút) nemalo so žánrom nič spoločné. Pár (nepodstatných) bodov k dobru za to, že ide o prequel k tomuto. (29.10.2019)

Jesenné svetlo dodáva anglickému vidieckemu sídlu temnejšiu atmosféru a je to práve atmosféra, ktorá hraje prím v tomto filme. Najväčším ťahákom je Marlon Brando, psychologický portrét jeho postavy je zobrazený excelentne jeho sadistický komorník je výborný, o to viac, že prejavuje ozajstnú lásku k deťom. Sú to práve oni, ktoré sú jazýčkom na váhach a posúvajú netradičný film dopredu... (12.11.2019)

Marlon Brando vystupuje v roli charismatického čeledína, který se stává vzorem dvou zámožných sirotků na odlehlém venkovském panství, a ačkoliv je velmi přátelský a zdánlivě se v dobré vůli snaží naučit děti poznávat svět, jeho svérázné manýry a nedbale skryté sadistické chování mají na sourozence neblahý dopad. Jde o poměrně působivé, místy úsměvné, místy naopak velmi mrazivé psychologické drama, jemuž ovšem časté střídání tónu úplně neprospívá, o hororové atmosféře se tu tudíž příliš mluvit nedá. Noční příchozí může fungovat jako prequel ke klasickému duchařskému filmu Jacka Claytona, Neviňátka, nicméně rozhodně ho nedoporučuji zhlédnout jako první, svým racionálním přístupem by vám mohl nalomit mysteriózní tón Neviňátek, které jsou bezesporu daleko lepším a děsivějším filmem. (23.08.2011)

Jedenáct let po černobílých Neviňátkách - nejslavnějším filmovém zpracování slavné duchařiny Utažení šroubu - vznikl i barevný prequel. Ten má navzdory luxusní výpravě starého odlehlého venkovského sídla v lesích u jezera za pošmourného podzimu a znepokojivé koncovce daleko jak k hororu, tak i k thrilleru nebo mysterioznímu filmu. Vlastně bych se ho zdráhal označit i za drama, protože až do finále se tu nic dramatického neděje a vy celou dobu jen čekáte, kdy řetěz lehce znepokojivých scén z života dvou dětí a tří sloužících (z nichž dva spolu mají sadomaso vztah s nějakým tím svazováním, což děcka vtipně napodobují) vyústí v to, v co má vyústit. Film si jen tak plyne, nepřekvapí, ale vyloženě nuda to není, hlavně díky zajímavé postavě Quinta v charizmatickém podání Branda. A i děcka byla vybrána dobře. (11.10.2019)