Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Jiří ŠotolaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Martin Růžek, Vladimír Šmeral, Jiří Adamíra, Ota Sklenčka, Oldřich Kaiser, Jaroslav Kepka, Daniela Kolářová, Vladimír Ráž, Josef Patočka, František Němec, Jaroslav Moučka, Jan Přeučil (viac)Obsahy(1)
Hra je dramatem posledních dnů života římského císaře a krále českého Karla IV. Není jen historickou rekonstrukcí; vypovídá o životě, lidských a politických postojích tohoto významného panovníka s velkou básnickou nadsázkou. Do Prahy v roce 1378 již potřetí přijíždí papežův legát, protože se očekává úmrtí Karla IV. Kardinál se zatím neúčastní pohřbu, ale audience u císaře, za níž je potupen, protože císař je - jakkoli upřímně věřící - roztrpčen poměry v církvi a chce namísto dvojpapežství upevnit jedno jediné- římský stolec sv. Petra. Končí se velká a slavná éra českých a evropských dějin a císař se obává, co bude dál, až odejde. Následník Václav IV. je slabý a má odpor k vladařské funkci, čtvrtá žena by ráda viděla na domácím i říšském trůnu svého oblíbeného synka Zikmunda, sotva desítiletého. Moravský markrabě Jošt intrikuje s pány, církevní hodnostáři kolísají mezi papežem, německými preláty a císařem. Mladý inteligentní arcibiskup Jan z Jenštejna, jehož by Karel IV. rád viděl arcibiskupem pražským a jakýmsi vladařem vedle mladého krále, je hejsek a zhýralý floutek, který se zajímá spíše o ženy a pití. Karel IV., hrdý na to, z jaké bídy povznesl svou rodnou českou zemi ke světové kráse a pýše, trne hrůzou z jejího pokoření po jeho odchodu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Oprávněně lze diskutovat o tom, zda a nakolik zvolený pohled na osobnost Karla IV. je nebo není poplatný dobovým režimistickým normalizačním fetišům a šablonám. Co však upoutá mnohem více a dá zapomenout na mnohé skutečné i domnělé nedostatky Šotolovy předloh i scénáře jako takového, je famózní herecké obsazení. Z tohoto hlediska byl rok velkého Lucemburska z přemyslovské krve bohatší o další plodný příspěvek. Není vyloučené, že po opakovaném dodatečném zhlédnutí tohoto historického dramatu bych některé soudy, obsažené v těchto komentářích, korigoval. Možná i dost podstatně. Autem censeo: Máme co do činění s nedoceňovaným filmem, průhledem do dějin přední lucemburskočeské dynastie, fundovaným pokusem proniknout tam, kam už historické oči badatelovy i stejně zaměřená snaha postupně se k nekonečnému spánku choulící postavy stejnojmenného hlavního hrdiny, na níž je postaven celý příběh, už nedohlédnou, protože dohlédnout nemohou. Některým prvkům tohoto pohledu lze zazlít mnohé; přesto jeho kvality nestárnou a minimálně v rovině dobového vnímání film svým divákům nabízí mnohem víc: hluboký průhled do duší dějinných protagonistů, který nejen odborníkům zůstává utajen. Ke škodě nás všech. ()
"Založili si univerzitu. Nač jim je. Hloupý národ je poslušnější a jeho víra v boha pevnější." Je zajímavé zvolit si za téma ne velké okamžiky význačného panovníka, ale jeho slabé chvíle, třeba přímo poslední okamžiky. To, co ve světě není moc časté, u nás ve své době zas tak neobvyklé nebylo. Je v nás asi nějaký sklon k tragédii, k tomu vidět věci spíše černě. "Mne netěší, když se mnou souhlasíte, hádejte se se mnou." Velká císařova tragédie zde není dána jen samou smrtí, ale důvodným pocitem, že se jeho dílo nedočká pokračování. Korunní princ Václav je slaboch a ostatní od kurfiřtů přes církev až po příbuzné se už připravují na to, co ze situace vytěží. Vybudovaný klid a pořádek nedokáže nikdo kolem ocenit, manželka, děti, církev, dvořané. Konec pořádku, nastupující chaos. Téma samo zajímavé, škoda že zpracování je jen mírně nadprůměrné v porovnání s takovým Daňkem. Nicméně už pro Martina Růžka stojí tato hra za vidění. ()
Televizní hra, která má dnes význam především svým výrazným hereckým obsazením. Děj odpovídá představám o českém středověku, které se vytvořily za národního obrození. Ta ušlechtilost a moudrost Martinu Růžkovi přímo sálá z očí. Adamíra coby papežův vyslanec je patřičně přezíravý, zkrátka takový ten trošku národovecký pohled na naše dávné dějiny. Trochu to připomíná Vávrovu husitskou trilogii v chudých televizních studiových kulisách. Celkový dojem: 50 %. ()
"V Čechách má každý pravdu. To je takový zdejší zvyk." Ukázka skvostného herectví, které předvádějí všichni zúčastnění, dělá ze Smrti císaře a krále Karla IV. více než pouhou televizní inscenaci. O tom, jak moc její děj je, či není věrný historii, lze samozřejmě vést sáhodlouhé debaty, nicméně myslím si, že v tomto případě jde hlavně o myšlenku nebo spíše myšlenky, které scénář předkládá - a kterých je hodně. Spíš těmi myšlenkami bychom se měli zabývat. ()
Silné herecké obsazení povyšuje tohle zpracování epizody českých dějin o patro výše, než jaké by zřejmě příšlušelo samotnému scénáři. V téhle podobě se na to ale dívá velice dobře. ()
Hodinový skok nejen do české historie s velkými jmény našich dějin. Nenápadná inscenace s bezchybnou atmosférou a velmi zdařilou hudbou, jež podtrhuje silnou autentičnost snímku. Počáteční pochod mnichů se svým pojetím již přibližuje výpravnějším historických velkofilmům. Dokonalé herectví, trocha opakování dějepisu a pro československého diváka naprosto skvostná podívaná. Jakékoli poznámky o tlačené ideologii jsou zoufalé, marné a vskutku směšné. ()
Dal jsem této zemi mír. Klidný život. Vysoké učení. Obrazy. Chrámy. Trhy. Most. Čechy kvetou. Má je spálit mráz? Je přece úplně jedno, zda to je či není pravda. Důležité je to, co zůstává. Osobnost císaře a krále Karla IV. lze vnímat jakkoliv, je ovšem více než pravděpodobné, že bez něj by Čechy ještě nadlouho vězely v bahně podprůměrnosti a nevzdělanosti. Určité nepřesnosti či spíše drobné rozpory potom stírá vynikající herecké obsazení, v jehož středu nalézáme jak výtečného Martina Růžka, který umírajícího císaře portretizoval v lehce idealizované, přesto působivé zkratce, tak plejádu dalších zvučných jmen (Adamíra, Šmeral, Sklenčka, Moučka, Ráž, Němec, Kolářová, Kaiser, Přeučil). Ti, kteří vnímají tuto brilantní televizní inscenaci coby zmetkový produkt tehdejšího režimu, jen stěží pochopí skutečný smysl českých dějin. ()
Nerozumiem červenému hodnoteniu. Veď to bolo totálne teatrálne a strašne ukričané, človek to môže pozerať len s tlmičmi hluku na ušiach. ()
Výpravou úsporné, historicky lehce diskutabilní, ale jako zážitek bez debat. Mi řekni, proč je problém něco takovýho natočit i dneska. Srovnej s hovadinou typu Hlas pro římského krále. ()
Zajímavé vyprávění o nejvzácnější postavě naší historie za hřímání dávných věků a doprovodu české herecké elity. Ke vší chvále pak asi nejskvělejší zpodobnění otce vlasti v dějinách naší filmové tvorby. Nesnadný boj se zrádci a papeženci v posledních chvílích života císaře Karla. ()
Hra by neudělala hanbu nejextrémnějším propagandistickým perlám padesátých let. K čemu velcí herci, když musí hrát tohle? 1) Neuvěřitelně zideologizované jiráskovsko-socialistické čechocentrické pojetí s exaltovanými nepřirozenými pseudomoudrými dialogy a papundeklovými kulisami. 2) Výstižný koment: MartinX 3) Ale co dál?, ptá se bezradný Karel IV, aby se mu dostalo, pokud jde o další osudy jeho lidu, vpravdě hlubokého uklidnění od mistra Vojtěcha Scholastica: Nestarej se, však oni si poradí. ()
Optimálně dlouhá stopáž, vše podstatné řečeno, už Karel tušil, že zanechává Václavu velmi komplikované dědictví, navíc v těžkých časech dvojpapeží. Lucemburští příbuzní šli Václavovi po krku okamžitě. Tahanice o moc oslabila prestiž Lucemburků a jejich vláda v Čechách nakonec skončila v dozvucích husitských chorálů. 70% ()
S hovadinou typu Hlas pro římského krále nemožno srovnávat. Vítěz je (už vzhledem k obsazení) předem jasný. I když je tahle studiovka z konce sedmdesátých let výpravou chudší, herecké výkony, atmosféra a celkový zážitek je mnohonásobně silnější. 3,5 hvězdy. ()
Hlavní slovo tu má Růžek jako Karel IV., do paměti se však člověku vštípí hlavně Olda Kaiser jako mladý Václav IV., kterého tato inscenace prezentuje trochu jako naději na prvního dělnického krále. Zaujme též Moučka v roli Parléře, který zde působí jako odborář bojující za práva dělníků. Ti tady v jakési předzvěsti husitského hnutí vyženou z prahy zrádné mnichy plnící si zákristie střelným prachem. ()
Velmi dobre obsazeno a zahrano, ale stejne jsem si parkrat zivnul.. Mozna jsem byl jen unavenej, nevim. Doporucit lze, i kdyz historik nejsem... 3+ ()
Inscenace Šotolových her jsou sice zahrané skvělými herci, nicméně jeho pojetí našich dějin se mi prostě nelíbí... Jak by asi stejný námět dopadl dnes? Tedy za předpokladu, že bychom tu měli dnes nějaké herce tohoto formátu a charismatu. Kdo by tak asi dneska mohl hrát Karla IV.? ()
Skvělý M. Růžek a neobvyklý pohled na postavu největšího Čecha, méně povedené další postavy - prvoplánové či bez osobnosti... ()
Jak si všimni přáli jeho smrt a on Karel IV jim ne a ne tu radost splnit. Prej: "Už jsme mu tu potřetí na pohřbu a on ještě nezemřel." Bohužel to je tak jediné zábavné na této televizní inscenaci, protože jinak je to nudnější televizní traktát o tom, jak Karel IV. bránil Čechy, kdo chtěl jaké území a jakej bordel byl v církvi. Navíc ještě natáčené v chudých televizních ateliérech. [212. hodnocení, 23. komentář, 71%] ()
Autor scénáře Jiří Šotola prošel docela zajímavým vývojem. Z angažovaného tvůrce socrealistické poezie se vyvinul od 2. poloviny 50. let v předního reformního komunistu, v letech 60. se jako funkcionář Svazu spisovatelů "podílel na pravicové činnosti." V roce 1969 vydal pozoruhodný historický román Tovaryšstvo Ježíšovo, aby si poté, co se strana a lid zkonsolidovaly a znormalizovaly, posypal hlavu popelem a mohl sporadicky vydat nějakou tu prózu nebo divadelní a televizní hru. Jeho tvorba v 70. a 80. letech je až na nepatrné výjimky zcela obrácena ke starší české historii, že by to nicméně od Šotoly byl nějaký způsob, jak jinotajně sdělit národu nějakou pravdu o současnosti, o tom bych si troufl pochybovat. V průběhu 70. let se objevila celá řada filmů a inscenací, které si z české historie vybíraly zajímavé příběhy a postavy, přičemž osobnost Karla IV. patříla k těm nejexploatovanějším, ostatně v roce 1978, kdy inscenace vznikla, se slavilo 600 let od smrti velkého Lucemburka. Hra je tedy zjevně příspěvkem k tomuto výročí a bohužel příspěvkem, interpretujícím historická fakta v souladu s dobovou linií, takže takřka jediná opravdu kladná postava je v celé hře jakýsi dělnický předák v podání soudruha Moučky, který v inscenaci působí jako samopal v ruce Jan Žižky. Pomalu dodýchávající Karel IV., ztvárněný Martinem Růžkem, sice je schopen matně rozpoznat sílu a moudrost Moučkova předáka, ale omezenost svého třídního původu nepřekročí, a nesmířen s materialistickou dějinnou pravdou, umře, spokojiv se s náboženským opiem. ()
Ideologické přiohnutí bych odpustil, ale proč byla Alžběta Pomořanská, podle pramenů statné postavy a mužné síly, pojata jako 50kilová hysterka, to nepochopím, navíc tu Kolářová šíleně přehrává. Kaiser (zde v přestrojení za Terence Hilla) celkem taky, ale to se ještě dá vydržet. Zpodobnění samotného umírajícího Karla IV. (výborný Růžek) jako popudlivého a pochybujícího starce, je ovšem pozoruhodné, a úplný závěr je silný. ()