Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Jiří ŠotolaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Martin Růžek, Vladimír Šmeral, Jiří Adamíra, Ota Sklenčka, Oldřich Kaiser, Jaroslav Kepka, Daniela Kolářová, Vladimír Ráž, Josef Patočka, František Němec, Jaroslav Moučka, Jan Přeučil (viac)Obsahy(1)
Hra je dramatem posledních dnů života římského císaře a krále českého Karla IV. Není jen historickou rekonstrukcí; vypovídá o životě, lidských a politických postojích tohoto významného panovníka s velkou básnickou nadsázkou. Do Prahy v roce 1378 již potřetí přijíždí papežův legát, protože se očekává úmrtí Karla IV. Kardinál se zatím neúčastní pohřbu, ale audience u císaře, za níž je potupen, protože císař je - jakkoli upřímně věřící - roztrpčen poměry v církvi a chce namísto dvojpapežství upevnit jedno jediné- římský stolec sv. Petra. Končí se velká a slavná éra českých a evropských dějin a císař se obává, co bude dál, až odejde. Následník Václav IV. je slabý a má odpor k vladařské funkci, čtvrtá žena by ráda viděla na domácím i říšském trůnu svého oblíbeného synka Zikmunda, sotva desítiletého. Moravský markrabě Jošt intrikuje s pány, církevní hodnostáři kolísají mezi papežem, německými preláty a císařem. Mladý inteligentní arcibiskup Jan z Jenštejna, jehož by Karel IV. rád viděl arcibiskupem pražským a jakýmsi vladařem vedle mladého krále, je hejsek a zhýralý floutek, který se zajímá spíše o ženy a pití. Karel IV., hrdý na to, z jaké bídy povznesl svou rodnou českou zemi ke světové kráse a pýše, trne hrůzou z jejího pokoření po jeho odchodu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Jak si všimni přáli jeho smrt a on Karel IV jim ne a ne tu radost splnit. Prej: "Už jsme mu tu potřetí na pohřbu a on ještě nezemřel." Bohužel to je tak jediné zábavné na této televizní inscenaci, protože jinak je to nudnější televizní traktát o tom, jak Karel IV. bránil Čechy, kdo chtěl jaké území a jakej bordel byl v církvi. Navíc ještě natáčené v chudých televizních ateliérech. [212. hodnocení, 23. komentář, 71%] ()
"V Čechách má každý pravdu. To je takový zdejší zvyk." Ukázka skvostného herectví, které předvádějí všichni zúčastnění, dělá ze Smrti císaře a krále Karla IV. více než pouhou televizní inscenaci. O tom, jak moc její děj je, či není věrný historii, lze samozřejmě vést sáhodlouhé debaty, nicméně myslím si, že v tomto případě jde hlavně o myšlenku nebo spíše myšlenky, které scénář předkládá - a kterých je hodně. Spíš těmi myšlenkami bychom se měli zabývat. ()
Hodinový skok nejen do české historie s velkými jmény našich dějin. Nenápadná inscenace s bezchybnou atmosférou a velmi zdařilou hudbou, jež podtrhuje silnou autentičnost snímku. Počáteční pochod mnichů se svým pojetím již přibližuje výpravnějším historických velkofilmům. Dokonalé herectví, trocha opakování dějepisu a pro československého diváka naprosto skvostná podívaná. Jakékoli poznámky o tlačené ideologii jsou zoufalé, marné a vskutku směšné. ()
Televizní hra, která má dnes význam především svým výrazným hereckým obsazením. Děj odpovídá představám o českém středověku, které se vytvořily za národního obrození. Ta ušlechtilost a moudrost Martinu Růžkovi přímo sálá z očí. Adamíra coby papežův vyslanec je patřičně přezíravý, zkrátka takový ten trošku národovecký pohled na naše dávné dějiny. Trochu to připomíná Vávrovu husitskou trilogii v chudých televizních studiových kulisách. Celkový dojem: 50 %. ()
Hlavní slovo tu má Růžek jako Karel IV., do paměti se však člověku vštípí hlavně Olda Kaiser jako mladý Václav IV., kterého tato inscenace prezentuje trochu jako naději na prvního dělnického krále. Zaujme též Moučka v roli Parléře, který zde působí jako odborář bojující za práva dělníků. Ti tady v jakési předzvěsti husitského hnutí vyženou z prahy zrádné mnichy plnící si zákristie střelným prachem. ()
Reklama