Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(viac)Recenzie (280)
Bára je jedinečná a Hrdý Budžes je a zůstane 'jejím' představením. Viděla jsem to 2x a pokaždé jsem odcházela absolutně nadšená a výkonem Báry uchvácená. Ovšem na to její pohazování punčocháčemi jako culíky si moc dobře vzpomínám ze svého dětství (koneckonců jsme stejný ročník :-) a brzdit na kole jsem taky takhle pěkně uměla. Ale Milušku Voborníkovou tu bych tak brilantně nezvládla... Soucit, soucit! ()
Omlouvám se ostatním hercům, ale nezapomenutelná "One Woman Show" Báry Hrzánové v roli Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ. Její geniální monolog i herecké ztvárnění "období husákovské normalizace" z pohledu osmileté Helenky a podle knižní předlohy Ireny Douskové (první část trilogie) nutí diváky neustále oscilovat mezi záchvaty smíchu i pocity přesně opačnými. Člověk by ani nevěřil, že celá "tehdejší doba" se dá popsat a hlavně předvést takovýmto absurdním způsobem. O to silnější je pak ten výsledný dojem. ()
Nemůžu srovnávat jaké to bylo v televizi, protože jsem to v TV neviděl, ale v divadle to nemělo jedinou chybu. Na 100% můžu odpřísáhnout, že se smálo celé hlediště. Scénář je sám o sobě velmi zábavný, ale když si ho do pusy vezme Bára Hrzánová, to se až člověk diví co se dá s těma slovíčkama vyvádět. Přišlo mi, že jsme se asi 3/4 hry smáli. No prostě to se musí zažít. Při takovéto smršti humoru nezbyde ani chvilka času na nějaké starosti a neduhy. A jestli je pravda, že smích léčí, tak tuto hru plnou skvělých hlášek a zábavy, vřele doporučuji všem nemocným a těm ostatním taky. ()
V rámci divadelných záznamov u mňa zatiaľ zostáva na piedestály Sluha dvou pánů (2000). Barbora Hrzánová predvádza skvelý herecký koncert. Sype hlášky a predvádza aj fyzicky vypointovaný humor. Sníh. Ten můžu! Ten není vůbec žádnej sladkej. Večeře Helenko. Děkuju, ještě nemam hlad ty kurvo. Soucit. Jazda na kole či dobrodružná historka. Bohužiaľ v druhej polovici kadencia išla dole + mňa netankovali samostatné výstupy Vlčkovej a Jeníka. Urobiť zostrih najlepších scén, tak 5* bez váhania. Ako dvojhodinový celok predsa len rozriedené. ()
Co do zážitku ze sledování u mě případ hodně podobný one woman show s Lily Tomlin The Search for Signs of Intelligent Life in the Universe. Ze začátku (asi tak půlhodinu) jsem se často náramně bavil, Báře Hrzánové všechna čest, odehrát dvě hodiny komediální sólo na jevišti si vyžaduje spoustu nasazení a talentu... a že se jí to daří hodně úspěšně, mě přesvědčila i později, když mě opakovaně nějakou tou Helenčinou historkou nebo náhlou drobnou změnou v projevu s úsměvem upoutala, i rozesmála – i ve chvíli, co jsem už Hrdého Budžese „jen“ pro úplnost dokoukával až do konce. Věřím, že na divadle by mohl být zážitek lepší, ale inscenace jako celek mě úplně za srdce nechytla. Možná i tím, že dvě hodiny na tento typ předváděného humoru v podání jedné herečky na vesměs jeden způsob, bez aspoň špetky přítomného napětí, můžou být při sledování na obrazovce přeci jen trochu zdlouhavé a bez pocitově hluchých míst se úplně neobešly – stejně jako pár vtipů mi zrovna nesedlo. Na dvojici přihrávačů jsem si nějakou dobu musel zvykat, ale podařilo se. Náhled do dob socialismu humornou optikou dítěte není špatným exkursem a registruji, že jde již o starší inscenaci dle o pár let ještě starší předlohy, ale přeci jen už těch českých komedií s podobně parodickým nadhledem nad návraty před rok 1989 vzniklo za posledních 25–30 let tolik, že mě Hrdý Budžes v tomhle aspektu neobohatil až tak výrazně. Celkový zážitek mi vychází na mírný nadprůměr, výkonem v hlavní roli i pamětihodný, ale zřejmě se k němu již nevrátím. [65%] ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (6)
- Zákopský dědeček František nemohl napsat dopis prezidentu Husákovi. Helenka se narodila 20. srpna 1964, byla ve třetí třídě, takže jí bylo maximálně 10 let. Musela se naučit básničku do ledna 1975 a křupal jí sníh pod nohama, když říká, že prezident Husák dědečkovi neodpověděl a už asi neodpoví. Husák byl prezidentem až od 29. května 1975. (Jabo)
- Bára Hrzánová (Helena Součková) najezdila na pionýrském kole během 500 repríz přes 10 km. (Keldak)
- Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)
Reklama