Plynové lampy

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (03.03.2009)

Výborný film s perfektními herci. Černobílé filmy měli vždycky jistý nádech historie a často i kvality a tento snímek si barevný neumím představit. Psychologická hra muže, který chce zničit svou manželku. Perfektní atmosféra starého londýňského domu a naivně a dokonale zahraná postava Pauly Alquistové skvělou Ingrid Bergman. (12.08.2006)

Tohle je snímek, který má neskutečně dobrou atmosféru, která graduje od něčeho, co bylo velmi pozvolné, lehké, se skoro až komediálním nádechem k něčemu, co bylo skutečně pořádné drama, kdy ani nevíte vy sami, co je vlastně pravda. Výborně herecky zvládnuté, a to primárně na mužských partech, ale Ingrid nezklame asi nikdy. (19.09.2014)

Plynové lampy rozhodně mají co divákovi nabídnout, ať už jde třeba o vytváření atmosféry, systematické, promyšlené oblbování a přesvědčování hlavní hrdinky, dokonale démonického záporáka či správně nesnesitelnou, zvědavou babku. Na druhou stranu má ale také až podezřele bystrého detektiva spojujícího si vše rychlostí blesku, a hlavně Ingrid Bergman, která za snímek sice získala zlatého plešouna, mně ovšem její herecký výkon přijde na tomto filmu zdaleka to nejslabší (zatím mě dokázala pořádně zaujmout jen v Podzimní sonátě a na další ohromení jejím herectvím si tak budu muset počkat min. do našeho dalšího filmového setkání). Ve výsledku to tak vidím „pouze“ na slušné 4*. (17.06.2015)

Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. (07.09.2012)