Plynové lampy

Psychothriller, ktorý je dotiahnutý v každom smere. Dej je možné niekedy predvídať, to však filmu neuberá na vážnosti. Hlavný protagonista vyzerá zo začiatku neškodne, v tomto prípade ide o skvelý herecký výkon Charlesa Boyera. Po presťahovaní do domu číslo 9 sa začína príbeh rozvrstvovať a rovnako aj postava Gregoryho je čím ďalej záhadnejšia. V spojení s nešťastnou minulosťou sa žena hlavného protagonistu, dostáva do psychickej slučky, v ktorej neverí nikomu. Za účelom získania šperkov po ktorých Gregory tak túži, privádza svoju ženu do ešte väčších psychických ťažkostí. Tento film vám odhalí ľudskú manipulatívnosť. Režisérsky boli scény dobre zvládnuté, ako napr. pri večierku, kde na stupňovanie napätia poslúžila skvelá hra na piane. Rovnako aj hra zo svetlom v celom dome, a v exteriéry použitá hmla vo svetle pouličných plynových lámp 90%  (15.04.2022)

Zaujímavý film, o ktorom som doteraz nič nevedel. Po pomalom úvode prišla vzorová ukážka budovania napätia, ktorá pokojne znesie porovnanie s majstrom Hitchcockom a trochu uponáhľaný záver. Divadelné korene boli vo filme zreteľné, ale neprekážali. Kto si chce sledovanie naozaj užiť, mal by prestať vyhľadávať dobové odlišnosti v hereckých výkonoch, neujúkať nadšením nad tým, že prišiel na to, ako to všetko dopadne a mal by sa iba pozorne dívať a obdivovať tie skvelé detaily, ktorými sa relatívne neuveriteľný príbeh stáva akceptovateľným. Som rád, že som medzi starými filmami našiel ďalší, ktorý si budem pamätať. (24.03.2018)

Výborný film s perfektními herci. Černobílé filmy měli vždycky jistý nádech historie a často i kvality a tento snímek si barevný neumím představit. Psychologická hra muže, který chce zničit svou manželku. Perfektní atmosféra starého londýňského domu a naivně a dokonale zahraná postava Pauly Alquistové skvělou Ingrid Bergman. (12.08.2006)

Výborná Bergmanová a především výborný Boyer. Role téměř šílené ženy se dá uchopit lehce, ale u Boyera jsem si všiml něčeho zvláštního. Po tomhle filmu toho herce nenávidím a to jsem prosím pěkně žádný jiný film s ním neviděl! Tomu se říká herecké umění. Jinak film samotný je takový malý klenot. Vsadím se, že si ani pět minut před koncem nebudete jisti, kdo je vlastně blázen a kdo je úplně normální. Kdo chce koho zabít, kdo koho okrást a kdo má ty nejčistší úmysly. Myslím, že by to fungovalo i v současném filmu. O filmu více než šedesát let starém ani nemluvě. (23.07.2006)

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (03.03.2009)