Šťastné a veselé

Ak má niekto ambíciu nakrútiť o jednej epizóde, ktorá sa udiala v čase Vianoc vojnového roka 1914, celovečerný film, musí mať k dispozícii kvalitný scenár a identifikovateľných hercov. To sa režisérovi Carionovi nie celkom podarilo. Výsledkom je preto nevýrazný film, ktorého obsah rozpoviete jednou vetou. A okrem tejto jednej vety už môžete spomenúť nanajvýš krásne kresbičky, ktoré ilustrujú záverečné titulky. (26.12.2013)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 8/10/// +výrazné herecké tváře na všech frontách, dialogy, námět -dějové scény mimo zákopy nejsou tak atraktivní, ani válečných scén tu tolik nenajdeme/// Je to o lidech. Nejen tento film, ale tak celkově. Snímek nám jasně a zřetelně prozrazuje a chce poukázat na to, že i když válečný konflikt proti sobě postaví dva či více stran protivníků, pořád to jsou jenom obyčejní lidí, mladí kluci nebo muži, kteří v dáli za sebou nechali svoje životy. Je to jiný válečný film, než na jaký jsme zvyklí, možná i proto stojí za pozornost./// Celkem 71%/// (06.01.2011)

Nemohu si pomoct, ale pro mě je to trochu zklamání. Z velkého počátečního potenciálu se dalo určitě vytěžit daleko víc a na válečné drama je tam poněkud málo emotivních momentů (tím ale neříkám, že tam nebyly). Taky jsem trochu postrádal hudební doprovod, jenž by vyplnil některá hluchá místa. I kvůli roztahanosti tak celý film působí dost nevyrovnaně. Co je zde ale opravdu dobře vidět, tak to je nesmyslnost války. Překonávání předsudků a nepřátelství na frontě v době Vánoc - to se povedlo. Ale jako příznivec válečných snímků prostě nemůžu dát 4*. Velká škoda. (24.06.2007)

Happy Christmas a druhý den se zmasakrujeme. Asi tak to vnímám a proto kromě ještě jiných důvodů mám vyhraněný názor na vánoce, dalo by se říct :"tak si hezky naplánujeme jeden den, kdy budeme na sebe hodný, budeme si dávat dárečky, zazpíváme si a druhý den pojedeme zase postaru". Tohle byl možná jediný den v dějinách, kdy se tři strany daly do kupy a bylo to fajn a to je všechno. Ne, mě to neoslovilo, přišlo mi to místy, jak píše jeden uživatel jako velká agitka na mírové soužití mezi lidmi. Ono to jde pánové i bez těch vánoc, ale to by se muselo myšlení lidí úplně změnit. Jednodenní pozlátko je nezmění. A přidám se i k evěpetře, že zbývá jen naděje, ale co si budeme povídat..............nicméně díky, že alespoň jeden den nebyly lidská jatka. (27.08.2016)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)