Réžia:
Christian CarionScenár:
Christian CarionKamera:
Walther Vanden EndeHudba:
Philippe RombiHrajú:
Diane Kruger, Benno Fürmann, Guillaume Canet, Gary Lewis, Dany Boon, Daniel Brühl, Lucas Belvaux, Robin Laing, Bernard Le Coq, Ian Richardson (viac)Obsahy(1)
Tento film je inspirován skutečným příběhem, který se odehrál v zákopech První světové války na Štědrý večer roku 1914. Když v létě 1914 vypukla válka, překvapila a pohltila miliony mužů. Přišly Vánoce, sníh a spousty balíčků od rodin a armády. Ale překvapení nečekalo uvnitř dárečků, které ležely ve francouzských, skotských a německých zákopech. Tu noc jedna významná událost změnila osudy čtyř postav: skotského kněze, francouzského lajtnanta, výjimečného německého tenora a té, kterou miloval, nádherné dánské sopranistky. Během onoho Štědrého večera se nemyslitelné stalo skutečností: vojáci vystoupili ze svých zákopů, své pušky nechali za sebou a podali si ruce se svými nepřáteli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (268)
Film o tom ,jak důležitá a potřebná je v životě naděje. Že je to často to jediné, co lidem ještě zbývá. A taky o tom, jak nějaký příklad nebo čin silné osobnosti může vyvolat vlnu následování a strhnout ostatní. Ať už v tom pozitivním nebo negativním smyslu. Tady se naštěstí jedná o ten první případ. A potěšující je, že ispirací k tomuto příběhu byla skutečná událost. ()
Happy Christmas a druhý den se zmasakrujeme. Asi tak to vnímám a proto kromě ještě jiných důvodů mám vyhraněný názor na vánoce, dalo by se říct :"tak si hezky naplánujeme jeden den, kdy budeme na sebe hodný, budeme si dávat dárečky, zazpíváme si a druhý den pojedeme zase postaru". Tohle byl možná jediný den v dějinách, kdy se tři strany daly do kupy a bylo to fajn a to je všechno. Ne, mě to neoslovilo, přišlo mi to místy, jak píše jeden uživatel jako velká agitka na mírové soužití mezi lidmi. Ono to jde pánové i bez těch vánoc, ale to by se muselo myšlení lidí úplně změnit. Jednodenní pozlátko je nezmění. A přidám se i k evěpetře, že zbývá jen naděje, ale co si budeme povídat..............nicméně díky, že alespoň jeden den nebyly lidská jatka. ()
Rozhodně to ušlo. A je fakt, že scéna, kdy německý tenor vystupuje ze zákopu se stromečkem v ruce a zpívá s doprovodem dud má hodně do sebe. Dále bych na si na obhajobu filmu dovolil parafrázovat pana Vinkláře z jiného příběhu z první světové Dialog s doprovodem děl: že si normální lidé pokecají a vymění fotky někomu přijde nenormální, zatímco pokud po sobě tito lidé střílejí je všechno v pořádku. Na druhou stranu se nemůžu zbavit dojmu, že hlavní síla spočívá v události samotné, ne v (tomto) jejím natočení. Abych nebyl špatně pochopen - rozhodně nemyslím více sentimentu a patetických scén, toho jsem se přes velké obavy nedočkal. Ale přesto, že má film zobrazovat lidskost, je tak nějak málo o lidech. Trochu nerozvedené postavy, ke kterým si moc nevytvoříme vztah. Že jsou ale ty vánoce a že to je trochu jiný vánoční příběh vyčnívající z televizní šedi, jsem tentokrát hodně mírný a uštědřuji 4*. ()
Moc sem nevěděl co od tohohle filmu čekat, spíš sem si myslel, že to bude dost nudný a tak mě docela hodně zaskočil opravdu vynikající začátek, kterej mi v některých momentech připoměl vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, jenže pak se bohužel více méně vyplnily moje očekávání, takže dál už se film odvíjí v takovým vanočním duchu. Samozřejmě, o tom ten film je, ale už se mi míň líbilo, že mě to občas nudilo, podle mě to bylo, až moc rozvleklý a pomalý a taky trošku moc přehnaný, jak se nakonec všichni měli rádi, jak si pomáhali nebo jak lehce se podařilo sblížit se nepřítelům, který se nedlouho předtim zabíjeli, to mi přišlo trošku moc narychlo, tohle si asi tvůrci trošku přizpůsobili, ale jinak se musí nechat, že je to pěkně natočený. ()
Příběh slavné a neuvěřitelné světlé chvilky během Vánoc 1914 na frontě, kdy mezi vojáky došlo k svátečnímu bratření se přímo na “zemi nikoho”. Film sice malinko těžkopádný a vleče se víc než by musel, pak ale přeci jen dojímá a má co nepřímo vypovědět o první světové válce. Solidní průměr, cením sympatickou trojjazyčnost. ()
Galéria (28)
Fotka © UGC
Zaujímavosti (5)
- Anna a Nikolaus vo filme hovorili o tom, že sa spoznali v Oslo. Avšak Oslo, hlavné mesto Nórska, sa od roku 1877 až do roku 1924 volalo Kristiania. (U_S_O)
- Filmovalo sa vo Francúzsku, Nemecku, Škótsku a taktiež vo filmových štúdiách v rumunskej Bukurešti. (MikaelSVK)
- Když nadporučík Audebert (Guillaume Canet) pochválí Horstmayera (Daniel Brühl) za jeho francouzštinu, Horstmayer odpoví: "Vaše žena není Němka." Guillaume Canet je ale ženatý s německou herečkou Diane Kruger, která také hrála ve filmu. (ČSFD)
Reklama