Príliš dokonalá podoba

Cronenberg je mistrem temných zákoutí naší mysli, orientuje se v nich jako málokdo a dokazuje nám, jak mistrovsky za ty roky svou oblíbenou látku zvládá. V každém jeho filmu jsme svědky toho, co je v člověku temné, každý film je přesto jiný, nový a jedinečný. Když jsem psal tuhle recenzi, ještě jsem neviděl snímek Nebezpečná metoda, ale jednalo se o jeden z mnou velmi očekávaných snímků. (22.11.2013)

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)

Jeden z nejlepších Cronenbergů. To, co tu předvádí Jeremy Irons je herecký výkon par excellance. Postupný propad jeho postavy až na samé dno je velmi přesvědčivý. Nemusí vás chytnout hned od začátku, ale postupně vás zahákuje a při smutném (takhle emocionální scéna se u Cronenberga jen tak nevidí) závěru už neodtrhnete oči. 90%. Ti, co jdou ale prvoplánovitě po "úchylnosti", budou asi zklamáni, tohle je opravdu spíše psychologická jízda... (07.01.2008)

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)

I kdybych si v titulcích nepřečetl jméno David Cronenberg, jeho film bych určitě poznal bez problémů. Opět jsou zde tělesné degenerace, chmurná atmoška, destrukce hlavního hrdiny (tady spíše dvou hrdinů v jednom). Skvělý dvojvýkon Jeremyho Ironse právem zdobí tenhle zvláštní film. Námět je velice originální a příjemně odpudivý. Snímek působí velmi ponuře a vlastně vzbuzuje řadu dalších, nepopsatelnýh pocitů, které dodávají zvláštní atmosféru. Podivný, ale zaručeně dobrý thriller, který na mne hodně zapůsobil. PS. Scéna s písní In Still of the Night je krásná. (16.08.2011)