Príliš dokonalá podoba

Dosť mi to pripomínalo Greenawayov Zet a dve nuly a miestami aj niektoré Lynchove myšlienkové pochody, ale bol to neodškriepiteľný a čistý Cronenberg. Úvodná scéna veľmi vtipná a navodzujúca správnu dávku úchylnosti. Neviem, či to bolo mojou televíznoi obrazovkou, ale myslím, že farebné ladenie tohto filmu bolo dokonale chorobné! Geniálne boli aj kostýmy - maniakálna kombinácia medicíny a náboženstva! A úplne stopercentný bol Jeremy Irons. (10.11.2009)

Vrcholný Cronenbergův příspěvek do jeho bizarního světa tajemných možností lidského těla a duše v lecčems připomíná Greenawayovu hříčku "Zet a dvě nuly" (A Zed & Two Noughts), kde je rovněž zobrazeno urč. vnitřní propojení hlavních hrdinů-dvojčat. Cronenberg v každém svém autorském snímku odhaluje nový modus pohledu na rozšíření hranice lidství či lidských možností: tajemná spříznění bratří Mantleových splácí svou daň, jež si vybírá dramatický rámec vyprávění, a nápadným popotahováním svých nitek umožňují hlavním hrdinům společný sestup do hlubin skrze utrpení, jako nejzazší možnost vzájemně sdílené zkušenosti. (Pozn. pro jungiány a grofisty: Stanislav Grof by jistě řekl, že jejich propojení nastalo v nejranějších stádiích duševní konstituce - na úrovni vzájemně propletených perinatálních matric vědomí.) (23.03.2009)

"Separation can be a terrifying thing" a nejen o tom David Cronenberg rozehrává propracované, režijně výborně vedené a hlavním protagonistou excelentně sehrané drama prezentující autorovo dospění do finální fáze světového, nebéčkového režiséra. Dead Ringers dokáže i přes svou nevýslovnost, skromnost na explicitní výjevy /čehokoliv/ a emocionální chladnost vytvořit mrazivou a vnitřně znepokojivou atmosféru, nastolit zvláštní pocit tajemna a budovat diváckou zvědavost, či očekávání zlomu. V zájmu hladosti dramatu však šok přijít nemůže a sic jemná gradace není o moc méně působivá, mám pocit, že docenit excelenci nedoslovného a mimoslovného vyprávění v této výjimečné psychoanalýze, lze až po opakovaném zhlédnutí... 9/10 (03.12.2009)

Cronenberg opäť raz robí exkurziu do psychológie podvedomia, kde sprievodcami sú bizarnosť a depresia. Neobyčajne náročné dielo, sledujúce postupný psychologický rozvrat osobnosti, ktorá keď sa raz spustí, nedá sa už potom zastaviť. Paradoxne často takým spúšťačom môže byť aj láska. Základom je však mať na pamäti, že niektoré putá sa nedajú roztrhnúť a pokúšať sa o to môže narobiť viac zla ako osohu, je to cesta do pekla. Snímok určite nie je pre každého, snáď iba pre tých, čo si už na Cronenbergovu bizarnosť a ponurosť dokázali zvyknúť, pretože pokiaľ si na ňu zvyknete, už neodoláte. 80/100 (03.07.2014)

Pomineme-li Cronenbergerův hit Moucha, máme v Příliš dokonalé podobě jeho nejlepší film. Nezaměnitelný trademark jeho tělesné destrukce ve filmech (které mohu označovat slovem "tělor") je zde naprosto minimalizován, schován do děloh "mutantních" žen, odkud vystupuje jako nepříjemně chladivá atmosféra a tvoří kulisu pro fascinující příběh a jeho destrukci, tentokráte psychickou. Cronenbergerova úsměvná režie a pomalejší tempo, snímané sterilní interiéry, Jeremy Irons co se snad udřel k smrti, ale hlavně úžasná hudba Howarda Shora, která už ve velice dobře ztvárněných titulcích připravuje na mysteriózní ztvárněnost celého filmu - to jsou všechno velice přitažlivé prvky, které po smíchání s torzem vyniknou v tento vynikající film. (11.09.2010)