Príliš dokonalá podoba

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)

V hlavní roli jednovaječná dvojčata Jeremy a Jeremy Irons. Ústřední motto zní: gynekologie, drogy a chirurgická ocel. Závislost se nejlépe léčí ve dvou, když selhává milenecká láska, pomůže láska bratrská a jestliže je děloha děravá, musí se operovat. Takový milý, lidsky hřejivý a v pravém slova smyslu niterný kanadský film. (14.12.2006)

Cronenberg opäť raz robí exkurziu do psychológie podvedomia, kde sprievodcami sú bizarnosť a depresia. Neobyčajne náročné dielo, sledujúce postupný psychologický rozvrat osobnosti, ktorá keď sa raz spustí, nedá sa už potom zastaviť. Paradoxne často takým spúšťačom môže byť aj láska. Základom je však mať na pamäti, že niektoré putá sa nedajú roztrhnúť a pokúšať sa o to môže narobiť viac zla ako osohu, je to cesta do pekla. Snímok určite nie je pre každého, snáď iba pre tých, čo si už na Cronenbergovu bizarnosť a ponurosť dokázali zvyknúť, pretože pokiaľ si na ňu zvyknete, už neodoláte. 80/100 (03.07.2014)

Jeremy Irons se ve filmu fakt snaží a předvádí hodně dobrý výkon, Genevieve Bujold je hodně zajímavá, Heidi von Palleske neskutečně krásná a z filmu je cítit Cronenberg. Ale jako by se držel nějak zkrátka a film se odvíjí neskutečně utahaným tempem, postrádá vypjatější scény a vlastně jen tak líně a nezajímavě proteče kolem. Jako nepovedený drogový trip. Délka filmu je naprosto ubíjející, pocitově ten film trvá minimálně čtyři hodiny. Až je mi to líto, ale tohle mi vážně moc nesedlo. (28.09.2020)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)