Príliš dokonalá podoba

Je život bez vazby k druhému člověku jednodušší? A můžeme vůbec žít jako jednoznační jedinci, jejichž vztahy existují do té míry, kdy je to jen oboustranně výhodné - nebo se spojitostem nevyhneme? A další otázky, které Cronenberg pitvá až naturalisticky doslovně s, pro něj obvykle nekompromisním, nahlížením na lidstvo jako organismus. Tělesnost a myšlenky s city nelze oddělit, tak jako nelze oddělit od lidí, protože vždy budeme nuceni žít alespoň se sebou samými. Jednoduše film podnětný, tak jako může být děsivý nebo uhrančivý. (22.08.2016)

Z počiatočného klišé o dvojčatách (jeden roztopašný extrovert, druhý zádumčivý introvert, žena medzi nimi) sa časom vyvinie dusná psychologická dráma s funkčnými prvkami body-hororu a s excelujúcimi dvojčatami Jeremym a Jeremym Ironsom. Niektoré línie sú ale značne nedotiahnuté (celá postava Claire Niveau), ale aj tak ide asi o vo svojej dobe najkomplexnejšieho Cronenberga. (10.07.2015)

Chladné a odtažité, přesto jakýmsi zvláštním způsobem přitažlivé. Cronenberg se i v tomto psychologickém / psychopatickém dramatu předvedl jako pan úchylák - tentokrát ale (téměř) nic nevidíme přímo, zvrhlost se jen tak nějak všudypřítomně vznáší v ovzduší. "Duo" Irons+Irons odvádí brilantní výkon. Hodně divný a nepříjemný film. Horror movie of the year (04.06.2010)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)

Vždycky se o všechno dělili. O lidi, o zkušenosti, o potěšení. Oddělit šlachovitého Jeremy Ironse od jeho šlachovitého bratra Jeremy Ironse nebude úplně snadné. I když se svým chováním vlastně o mnohé postarají sami. Pomalý (a přiznejme si rozvleklý) a znovu bizarní snímek svérázného Davida Cronenberg, který je fanouškem živočišné bezprostřednosti, je co do hloubky a psychologie postav zase trochu jiný, a znovu dává prostor četným diskuzím. K zalíbení jsem měl ale tentokrát daleko, bavili mě jednotlivosti. Ve výsledku další Cronenbergův „divný“ film, kdy mě ovšem tentokrát ona jinakost úplně nebrala. (05.08.2022)